Máte svůj styl? Těžko! A víte proč?

Autor: Isifa.cz

Obvykle si představujeme, že oděv, který si vybíráme, nebo názory, k nimž se hlásíme, vyjadřují naši osobnost, naše nitro nebo náš vkus. Není to tak docela pravda.

Nejenom filozofické spekulace, ale i výsledky studií naznačují, že spíše než o vlastní tvůrčí proces se při naší volbě jedná o výsledek různých externích vlivů, a to v daleko větší míře, než si uvědomujeme.

Osobní styl = pouhá iluze?


Autor: Isifa.cz

Móda umožňuje svým nositelům po tisíciletí vyjádřit své emoce nebo solidaritu s ostatními lidmi. Oděv, který si vybíráme, může odrážet naši osobnost nebo to, co se nám líbí. Pokud lidé, kteří mají kulturní status, začnou nosit nové nebo odlišné oblečení, může dojít k odstartování nového módního trendu.

Evropská představa módy jako osobního výrazu na rozdíl od projevu celé kultury se objevuje teprve v 16. století. Portréty německých nebo italských mužů té doby ukazují až deset různých klobouků. Ale to neplatilo pro lokální kultury, které stále vytyčovaly svá jednoznačná pravidla. Kontrast norimberské a benátské kultury zachytil ve svém díle Albrecht Dürer.

O módě se často mluví jako o prostředku vlastního sebevyjádření. Máme pocit, že si volíme svůj šatník, protože milujeme svou barvu, líbí se nám, jak ten či onen oděvní doplněk ladí s naší postavou, a jak styl, který si volíme, podtrhuje naší individualitu, zvýrazňuje naši osobnost. Ale je tomu tak doopravdy?

Není tomu spíše tak, že naše osobnost se přizpůsobí požadavkům našeho okolí na to, co máme nosit v konkrétním období, místě, sezóně? Není tento diktát módních trendů, tlak vrstevníků atd. natolik skrytý a manipulativní, že náš takzvaný osobní styl je ve skutečnosti jen interiorizací různých externích vlivů?

Podprahové stimuly

Mnoho studií prokázalo, že podprahové stimuly, kterým byly pokusné osoby vystaveny, dokáží ovlivnit naše postoje a chování. Při jednom z těchto výzkumů (Wilson & Zajonc, 1980) bylo účastníkům pod prahem vědomí ukázáno několik nepravidelných mnohoúhelníků po dobu tisíciny sekundy. Výzkum odhalil, že lidé i zvířata bez váhání upřednostňují objekty, které jim byly předtím opakovaně zobrazovány. Tyto preference se mohou projevit i v případě, že expozice předmětů je natolik snížená, že rozpoznání předmětů je vyloučeno.

Jestliže náš mozek reaguje na podněty, které si neuvědomuje, kde máme jistotu, že se při volbě stylu jedná skutečně o naši volbu a nikoliv o vliv faktoru, který tu volbu vykonal za nás?

Nápady, ale ne z naší hlavy

To, že naše módní preference nejsou výsledkem tvůrčího úsilí jednotlivce, nýbrž jsou ovlivněny kolektivním chováním, kterého si můžeme a nemusíme být vědomi, naznačuje i výzkum na Indiana University. Tým výzkumníků pod vedením Roberta L. Goldstona vytvořil virtuální prostředí, kde se pokusné osoby v počtu 20–200 členů simultánně „pásly“ na idejích. (Termín „pást se na idejích“ není náhodný; vyjadřuje mínění těch psychologů, kteří považují ideje za reálné abstraktní zdroje, které se stávají potravou pro mozek.) 

Seriál: Buďte chytřejší! – o tréninku mozku


Autor: SXC

Účastníci výzkumu, vzájemně propojení internetem, měli hádat čísla od 0 do 100. Jejich odhadům se dostalo zpětné vazby – čím více se přiblížili cíli, tím více získali bodů. Každý účastník mohl rovněž pozorovat, jak tipují jiní účastníci a jaké se jim dostává zpětné vazby, a mohl je napodobovat, pokud viděl, že získávají více bodů. Rozsah společenské sítě se lišil, některé sítě byly „globální“ (propojen byl každý s každým), jiné „lokální“ (bezprostřední propojení jen s několika sousedy); některé byly směsí sestávající z lokální většiny a několika vzdálených kontaktů.

Výsledky studie byly velmi zajímavé. Jednoduché problémy nejlépe vyřešila globální síť. To lze snadno vysvětlit, neboť skupiny s vysokým vzájemným propojením mohou informace šířit ohromnou rychlostí, a rychlost je to jediné, co je potřeba k rozšíření jednoduchého nápadu. Ale čím se problém stával komplikovanější, tím byla výkonnost lokálně omezených sítí lepší.

Pravidlo, že čím více máme informací, tím lépe, neplatí v případě, kdy se život stává složitější. A při ještě složitějších problémech se jako nejchytřejší ukázaly místní sítě.

Výzkumníci jsou přesvědčeni, že při řešení svých problémů pozorujeme ideje druhých lidí v akci. Vymyslíme i pár vlastních a porovnáváme naše ideje s cizími – buď uspějí, nebo ne. Poté ideje prověřujeme v reálném světě.

Zdá se, že závěry studie naznačují, že ve světě nejednáme jako nezávislé osoby. Mnohý náš nápad, talent či chytrá fráze nepocházejí z naší mysli. Jsme zapleteni v komplexních vzorcích kolektivního chování, z nichž mnoho se organizuje spontánně a většina z nich je zcela mimo naše vědomí či chápání.

Jak si zachovat svůj styl?

Jedinec se jen stěží dokáže zcela vymanit z vlivu kultury, v níž se nachází. Koneckonců, i velcí géniové umění používali ve svých dílech prostředků a motivů typických pro svou dobu. Dokázali ale tyto dobové tendence přesáhnout a svému umění dát kus sebe samého. Chceme-li proto, aby „náš styl“ byl alespoň do určité míry výrazem naši osobnosti, měli bychom mimo jiné:

  • rozvíjet své sebevědomí, abychom si dokázali volit i takové oblečení a styl, které nepatří k současným trendům
  • rozvíjet svou svobodnou vůli, abychom dokázali prosadit to, co skutečně chceme a vnitřně považujeme za správné, namísto abychom se podřizovali převzatému konceptu toho, co by mělo být správné, vhodné, stylové, módní…
  • učit se rozumět estetice, abychom dokázali volit podle svého vlastního estetického porozumění, a nejen podle médií.

Použité zdroje:
http://www.sci­encemag.org/con­tent/207/4430/5­57.abstract
http://www.ne­urosciencemar­keting.com/blog/ar­ticles/fashion-psychology.htm
http://perisa­cooper.blogspot­.com/2008/01/fashi­on-psychology.html
Wikipedia a další zdroje

2 názory Vstoupit do diskuse
poslední názor přidán 25. 5. 2011 5:30