Máte hlad? Omyl. Je to nuda, strach nebo vás šálí mozek

Jen někdy jíme kvůli tomu, že máme skutečně hlad. Ale skoro všichni jíme jen proto, že je pro nás jídlo spjato s určitou kulturní nebo psychosociální situací. Podle Tamary Hrachovinové z Centra diabetologie IKEM a Katedry psychologie Filozofické fakulty Univerzity Karlovy je nutné rozpoznat tyto důvody, a pak je možné mít i motivaci a způsob, jak vyměnit obezitu za úspěšné zhubnutí.

„Každý má individuální vzorec jídelního chování, vztah k jídlu, způsob zacházení. Totéž platí pro pohybové návyky,“ říká odbornice na jídlo. „Hlad je více regulován jinými než fyziologickými potřebami,“ dodává.

Obezita se bude vracet, pokud nezměníme vzorce chování

V naší společnosti se totiž neustále nabízejí příležitosti k jídlu. „Je nutné naučit se rozlišovat mezi fyziologickou potřebou hladu, a zajídáním stresu, únavy, negativních pocitů, smutku, napětí či jiných psychických důvodů,“ říká Tamara Hrachovinová. Bez toho totiž budou všechny pokusy o zhubnutí jen poloviční a nikdy ne zcela navždy účinné. Obezita či nadváha se zkrátka bude vracet, pokud nezměníme vzorce chování.

Samozřejmě: dál platí i fakt, že na obezitu mají velký vliv naučené vzorce vztahu k jídlu z rodiny, pohybová aktivita nebo také vliv některých léků a nemocí. A platí rovnice:  je-li vyšší příjem, musí být vyšší i výdej energie, aby člověk netloustl. Tamara Hrachovinová jen upozorňuje na to, že se při léčbě obezity málo dbá na psychické a kulturní vzorce chování, na to, co nás nutí jíst, aniž bychom měli hlad a aniž bychom to chtěli. Bez toho je podle ní efekt diety jen krátkodobý a hrozí jojo efekt.

A ještě něco: věta „chvíli to vydržím (dietu) a pak bude pokoj“, nefunguje. Obezita je totiž nemoc a vyžaduje doživotní změnu návyků a dodržování určitého „léčebného“ režimu, vysvětlila odbornice v rámci projektu akademie Všeobecné zdravotní pojišťovny Žij zdravě.