Máš-li smutek na duši, svěř se tetě Libuši. Miluši? Strýci Artuši?

Autor: Isifa.cz

Zlidovělý název dávné poradenské rubriky je jednou z technik při depresi a blbé náladě. Princip „svěřit se“, „vypovídat se“ skutečně mívá léčebný vliv. Zvažte, s kým si budete povídat.

Přísloví poeticky hovoří o sděleném žalu jako o polovičním žalu. Poněkud drsné přirovnání srovnává onen postup s vyzvracením se po požití ne právě nejlepších hub. Pravděpodobně to pomůže. Leč stejně jako tuto fyzickou úlevu raději neprovádíme v obývacím pokoji, tak je také nutno zvážit, s kým a kdy si budeme povídat.


Autor: Isifa.cz

První pomoc při depresi: Svěřte se, pochvalte se, dýchejte, zařvěte si…

Mezi další ověřené postupy první pomoci je-li nám ouvej, patří např.:

Autosugesce

Autosugesce je úmyslné nahrazení vlastní spontánní myšlenky, pocitu či duševního stavu myšlenkou, pocitem či stavem jiným. Nejslavnější je v dané sféře ego posilující formule psychologa, lékárníka a léčitele Émile Couého: „Každý den a v každém směru se cítím lépe a lépe.“ Raději si v duchu budeme opakovat např.: „Klid!“, „Zvládnu to!“, „Vím, co dělám a proč to dělám…“ apod. Odborně se tomu říká sugestivní posílení k dosažení cíle. Formulky můžeme použít bez větší přípravy v kterékoli situaci.

Pozitivní očekávání v sobě preventivně posilujeme každý den, ráno i večer. Např. takto: po probuzení na chvíli opět zavřeme oči, soustředíme se na klidný, hluboký dech. Ruce leží volně podél těla. V duchu si několikrát po sobě opakujeme, čeho chceme daný den dosáhnout. Jde o zásadní ladění, směřování k cíli. Např.: „Tento den chci prožít v klidu, zdraví a pohodě. Zvládnu to! “ Jiná sugesce zní: „Uvolním se a přestanu se bát. Žádné nebezpečí mi nehrozí…“ Dále také: „Žádné strachy, v životě mě čeká ještě hodně dobrého.“ V nemoci si lze říci: „Chci se uzdravit a za pomoci lékaře to dokáži…“ Před usnutím je vhodnou formulkou třeba: „Uvolním se, budu klidně spát a ráno se probudím s dobrou náladou…“ Samotné vás jistě napadne nejlépe, co se ve vaší osobní situaci hodí.

Mezi techniky tzv. pozitivní psychologie patří i přeznačkování“. Nejde o vytváření kladných očekávání, nýbrž o pozitivní přehodnocení, tj. hledání kladného v zlé věci. Jak známo, všechno zlé je k něčemu dobré.

Je možné, že nás trápí pravý opak pozitivního myšlení tzv. katastrofické uvažování. Jedna chmurná myšlenka nejen navazuje, ale i potvrzuje druhou. V negativním dopadu se nesčítají, spíše násobí. Pomáhá metoda stop techniky.

Stop technika

Autor metody slovenský psycholog Ondrej Kondáš doporučuje: „V okamžiku, kdy se objeví negativní představy (myšlenky), řekneme (později po nacvičení stačí pomyslet) STOP a začneme si představovat představu či myšlenku jinou. Obvykle jde o představu příjemné a uklidňující krajiny.“ Náhradní představa by měla být příjemná, dostatečně intenzivní, ne mlhavá. Prodleva mezi myšlenkou, slůvkem stop a náhradní představou by měla být co nejkratší.

Tucet výdechů pro klid a pohodu

Vdech je dobrý sluha, leč výdech mimo jiné i zklidňuje. Nádech, výdech …opakovat dvanáctkrát. Postup lze doplnit slovem klíííííd. Při nádechu začátek slova poněkud protáhneme, vnímáme, jak vzduch proudí do plic. Při výdechu si představujeme jak se kýžený klid šíří kolem nás, podobně jako kruhy na vodě.

Vodoléčba

Opláchnout si obličej, osprchovat se, improvizovat tzv. skotské střiky – studená, teplá… to může mít uvolňující a uklidňující vliv. A což teprve napustit si vanu plnou teplé vody s následnou příměsí heřmánku, meduňky, hlohu, tymiánu, lípy či chmelu …. pak již jen počkat, až voda i hlava vychladne.

Přečtěte si: Které pivo se hodí ke koupání?

Ven s tím

Pro stresem trápené lidi může být pozitivním i pouhé vykřičení se. Jistě ne na děti či na partnera, ale v soukromí, třeba i v koupelně. Zavřeme oči, soustředíme se na svůj dech a dlouze a zhluboka opakujeme svoji mantru – óóóoooooooommmmmmmmmmmmmmmmmmmmm. Opakujeme několikrát. Mezi každým opakováním nádech, výdech. Poté úúúúúúúúúúúúúúúúúúúúúúúúú­úúúúúúúúúúúúúúúúúúú. Pro změnu následuje ééééééééééééééééééééééééééééééééé a posléze i ííííííííííííííííííííííí­ííííííííííííííííííííííííí­ííííííííííííííííííííííííí­ííííííííííí. Působí to možná poněkud směšně, ale efekt světí prostředky.

Arteterapie

Pro někoho je blahodárným uklidňujícím prostředkem hudba. Zda jejím autorem bude Mozart, Strauss, Stravinský, Kmoch, Bach, Nohavica nebo Fanoš Mikulecký není podstatné. Zkrátka proti gustu… Podobný vliv může mít osvědčená „knihovnička poslední záchrany“. Namátkou třeba Cirkus Humberto, Svéhlavička, Švejk, Dášeňka, oblíbená kuchařka či třeba Bránili jsme hrad nebo Bylo nás pět. Klidně i Kája Mařík. Pár stránek oblíbeného titulu třeba i náhodně zvolených zklidní a přivede na jiné myšlenky. Volba a působení textu je skutečně individuální.

Když nás nikdo nechválí, chválíme se sami

Zvnitřnělý hlas všech možných a často i nemožných vychovatelů v nás nám často namluvil, že jsme nemožní. Jsme prý horší, než vypadáme na první pohled, a měli bychom dělat mnohem víc a lépe. Podle tohoto deklasujícího přístupu, lživě se zaklínajícího skromností, nemůžeme být spokojeni nikdy. Nebojte se proto pochválit sebe sama, zvláště když to za vás nikdo jiný neudělá. To, že k dokonalosti máte daleko, na věci nic nemění.

Kdo užívá sýr, posiluje mír

Postup je míněn převážně vážně, byť i poněkud nevážně. Je jednoduchý: řekneme sýýýýýýýýr… 

Využití slova sýýýr k vyvolání úsměvu je natolik absurdní, že samo o sobě úsměv někdy vyvolává. Napětí ve tváři je naopak velice nápadné. Někdy může samo o sobě vyvolat konflikt.

Kotvení

Postup u nás první používal Mirko Frýba v 90. letech. Lze jej praktikovat doslova v kterékoli situaci, kdy „ztrácíme půdu pod nohama“: kdekoli, kdykoli a takřka nepozorovaně. Po krátkém zácviku trvá jen pár vteřin. Prostřednictvím svých pěti smyslů si uvědomujeme své zakotvení ve fyzické realitě. To za okolností, kdy se cítíme velmi nejistí, rozrušení. Někdo na nás třeba jen v přeneseném slova smyslu útočí a zpochybňuje naše úmysly či postavení. Cvičení nám pomůže cítit se fit a ujistit se, že máme doslova „všech pět pohromadě“.

Prvním úkol je uvědomit si jasně dotyk svého těla se zemí (židlí, postelí nebo i jiným hmotným objektem). K tomu pomůže lehké zavrtění, zahýbání prsty u nohou apod. Pro lepší účinek můžeme i v duchu okomentovat, např. „Cítím dotek svého těla (nohou, hýždí, zad…) se zemí (s podložkou…), uvědomuji si hmat.“

Pokračujeme lehkým průzkumem (vlastní) ústní dutiny pomocí (vlastního) jazyka. Tím si připomeneme chuť odpolední kávy či zbytky chuti od oběda, a okomentujeme: „Cítím v ústech chuť (po pomerančích, zelí…), uvědomuji si chuť.“

Dále nasajeme nosem vzduch a vnímáme jakékoli okolní pachy – nemocniční dezinfekci, parfém kolegyně, výfuk auta… Komentujeme: „Cítím vůni/pach (toho či onoho), uvědomuji si čich.“ 

Nyní se zaměříme na uši a jakékoli okolní zvuky, které do nich vcházejí. Cinkot tramvaje, tlumený hovor z vedlejšího pokoje… V duchu si řekneme: „Slyším okolní zvuky (toho či onoho), uvědomuji si sluch.“ 

Pak otevřeme na pár vteřin oči, jen co bychom si uvědomili okolní barvy a tvary, a zase je zavřeme. Komentář může znít třeba: „Právě jsem viděl/a barvy a tvary, nábytek v pokoji… uvědomuji si zrak.“

Se zavřenýma očima prolétneme vše v rychlosti ještě jednou: zahýbeme prsty u nohou, lehce se olízneme, zavětříme, nastražíme uši, na vteřinu otevřeme oči. Máme hmat, chuť, čich, sluch a zrak. Jsme plně zde a nyní připraveni vše zvládnout.

Metoda nepoužívá autosugesce. Konstatování „cítím dotyk se zemí“ nemění nijak obsah naší mysli, pouze popisuje skutečnost. Nesnažíme se představovat si něco příjemného, jde pouze o to, abychom si připomněli a ujistili se o svém „základu“. To ve chvíli, kdy námi zmítají emoce, myšlenky nesmyslně víří, a tak nějak nemůžeme najít sami sebe.

Přečtěte si: Deprese trvá, přestože situace se zlepšuje

S výše popsanými metodami mám u svých klientů velmi dobré zkušenosti. Tím není řečeno, že musí pomoci každému a za všech okolností. Jak dalece máte sami se sebou něco dělat, naznačí:

Test: Je (nejvyšší) čas na (první) pomoc

Na otázky odpovídejte buď „ano“ nebo „ne“(souhlasím nebo nesouhlasím). Počet souhlasů zaznamenejte.

  1. Cítíte se stále jakoby napjatí.
  2. S kolegy, partnerem nebo jinými blízkými lidmi jste se již mnohokrát pokoušeli dohodnout na zlepšení situace a vztahů. Nepomohlo to.
  3. Patříte mezi zodpovědné lidi?
  4. Cítíte se podráždění, prožíváte tzv. rozlady?
  5. Přechází výše zmíněné pocity až v úzkost?
  6. Máte obavu z dalšího vývoje své životní situace.
  7. Občas vybuchnete ve zlosti nebo se rozpláčete v návalu žalu a pak vás to mrzí.
  8. Bolívají vás často záda?
  9. Míváte často neodolatelnou chuť na cigaretu, čokoládu nebo alkohol?
  10. Máte pocit, že jste nezvládli ani část z toho, co jste si předsevzali?

Vyhodnocení: Každý souhlas považujte za připomínku ne právě ideální odolnosti vůči stresu. Zároveň je to 10 % argumentů shrnutých do věty: Vyhledejte pomoc, dokud je ještě čas. Odpovídáte-li 10 x ano, k předchozí větě přidejte slovo Hoří!. Ostatně i dosažená padesátiprocentní (ne)úspěšnost v počtu „ano“ by nás měla inspirovat k rozhovoru s psychologem.

Čtěte dále: První pomoc při duševní krizi

5 názorů Vstoupit do diskuse
poslední názor přidán 1. 3. 2013 12:34