Manželova rodina mi zprotivila Vánoce

Autor: Isifa.cz

Patnáct let jsou spolu a přesně tak dlouho tráví Štědrý den s jeho matkou a sestrami. Což jí vadí. Letos se rozhodne situaci radikálně vyřešit.

Mají dvě dcery a mají se rádi. S výjimkou Vánoc, kdy vztahem otřásá krize. Radana (35) už Štědrý den s Přemkovou maminkou a sestrami trávit nechce a na své straně má i obě dcery (14, 12). Proč Přemek (43) nedokáže své rodině vysvětlit, že chtějí být sami? Nechápe ona. Proč ode mě chce právě tohle? Nechápe on. Radana se rozhodne pro léčbu šokem. Vyjde jí to?


Autor: Isifa.cz

„Než jsem se vdala, Vánoce jsem milovala. Jenže Přemkova rodina mi je dokonale znechutila. Navíc pod manželovou taktovkou,“ říká Radana. „Rodina se stmelila po smrti otce, který tragicky zemřel, když byl Přemek na vysoké škole. Řekla bych, že převzal otcovu roli, měl dojem, že se musí o maminku i obě mladší sestry postarat. Jejich vztah mi nepřijde úplně zdravý,“ tvrdí Radana.

„My jsme doma z Vánoc nikdy nedělali problém, trochu se poklidilo, něco málo napeklo, pod stromečkem byly jen drobné dárky, ale bylo nám hezky,“ vzpomíná Radana. „Jenže Přemek byl u mých rodičů na Štědrý den jen jednou, těsně před svatbou. Tvrdil, že to nebyly žádné Vánoce a že mě naučí, jak mají správné svátky vypadat.“

Jediné správné Vánoce

Tak začala terapie. „Od října jsem uklízela, pekla spousty cukroví, nakupovala a plnila lednici a mrazák. Na Štědrý den přijela tchýně, obě sestry s partnery a dětmi a já jsem kolem nich skákala.“


Autor: Isifa.cz

Večer se Radana svezla vyčerpaně ke stromečku, aby si většinou vyslechla, že ryba byla nedopečená, rohlíčky málo křehké a svetřík, který pro tchýni horko těžko sehnala, ji škrtí. O tom, že ona sama dostala domácí pantofle o dvě čísla menší, taktně pomlčela. Vánoce se postupem let pro ni staly noční můrou a vztah s Přemkem tím trpěl. Jak přibývaly roky společného života, měla pocit, že Vánoce mezi nimi leží jako nehojící se vřed. Přestávala si manžela vážit za to, že ji staví do pro ni nevýhodné situace. A nejen že ji nechce změnit, ale dokonce nechápe, co jí tak vadí. Problém nebyl jen v tom, že Radana měla s přípravou práci, ale i v tom, že hostinu rok co rok kompletně uhradili.

„Snad nestrádáš,“ řekl jí Přemek, když na to téma navedla řeč.

Ne, nestrádala, ale měla dojem, že by se ty peníze daly využít mnohem lépe. Jenže nechtěla dcerám brát iluzi krásných Vánoc. Sama na ni už dávno rezignovala.

„Lidé si k nám dovolí jen to, co jim umožníme,“ říká psycholožka Zdeňka Sládečková, „pokud nechceme připravovat Vánoce pro celou rodinu, musíme to dát zřetelně najevo a jasně sdělit, kde jsou hranice, které už nelze překračovat. Nevidí-li to partner sám, nebo to vidět nechce, protože by to pro něj znamenalo, že problém musí řešit, je potřeba říct, že vám nastavená pravidla nevyhovují. A to nejen jemu, ale i rodině.“

„Radana by měla nekompromisně navrhnout, aby se příbuzní v organizacích Štědrého dne střídali. Každý rok jiná rodina, která s tím bude mít práci i výdaje. Další roky ušetří a tím se to vyrovná,“ radí doktorka Sládečková.

V opačném případě hrozí podle psycholožky konflikt, který by vztahům do budoucna neprospěl.

Přečtěte si: Vánoční pohoda – i přes mrtvoly

Někdy chceme až moc a za každou cenu, aby Vánoce byly časem radosti. Obvykle se všechno nenaplní podle našich představ, a z toho pramení naše potíže. 

Odjedu s dcerami k moři

Psychologové varují, že mít od vánočních svátků přehnaná očekávání je iluzorní. Vztahy v rodinách se dramaticky nezlepší jen proto, že je Štědrý večer. Jak se úzkostlivě snažíme vytvořit atmosféru pohody, vyplavou často na povrch problémy, které dřímaly pod ním, zejména pokud se cítíme unavení nebo dlouhodobě zneužívaní.

Cítila jsem, že je to časovaná bomba, že dřív nebo později exploduju a řeknu něco, co by mě mohlo později mrzet,“ tvrdí Radana.

„Doporučuju, aby se lidé, kteří spolu roky tráví Štědrý den a vánoční svátky, s předstihem dohodli, jestli jim daný průběh vyhovuje. Měníme se nejen my, ale i podmínky, v nichž žijeme. Jinak slavíme Vánoce, když jsou dětem tři roky, a jinak, když jim je patnáct a víc. Nikdo by nám neměl mít za zlé, že jakmile děti vyrostou, máme o způsobu trávení vánočního volna jinou představu. Že třeba odjedeme na hory, nebo na zájezd,“ radí psycholožka.

Radana si o problému promluvila s dcerami a překvapeně zjistila, že ani ony nejsou spokojené. Nastínila jim, že by ráda letošní Vánoce strávila jinak, nejlépe na horách nebo u moře. Když nadšeně souhlasily, začala jednat.

„Pojedu letos s holkami na Vánoce na Kanárské ostrovy. Nechceš se přidat?“ navrhla Přemkovi.

„Kde na to vezmeš?“ zeptal se.

„Spočítala jsem si, že to bude stát přesně tolik, kolik vyjdou dárky a jídlo na svátky. Dám holkám jen pár drobností. Vezmeme si polopenzi, takže za jídlo už nic neutratím. Pojedeš s námi?“ zeptala se Radana znovu.

 „Ne, strávím Vánoce se svou rodinou,“ odpověděl Přemek, který tušil už pár měsíců, že Radana něco chystá.

Nebyl tak naivní, ani slepý, aby nepoznal, že už má Vánoc s jeho příbuznými plné zuby. Upřímně i on by si dovedl představit hezčí svátky, ale zrušit tradici, kterou s maminkou a sestrami zahájili po tatínkově smrti? To nedokázal.

„Svou rodinou myslíš mámu a sestry?“ zeptala se Radana.

„Svou rodinou myslím manželku, dcery, maminku a sestry. Pokud část z ní odjede, strávím Vánoce se zbytkem,“ odpověděl.

Čtěte dále: Dá se utéct před Vánoci?

Vánoční svátky si často neužijeme tak, jak bychom chtěli. Co si třeba koupit letenku a odletět pryč? A pomůže to vůbec? 

My jsme tvoje rodina!

Byl naštvaný, to nezapíral. Nechápal, proč nemohli odjet všichni společně po svátcích. Tuhle možnost Radana nenabízela. Nechtěla strávit Štědrý den s jeho příbuznými, proto odjíždí už třiadvacátého. Takže trest za to, že on zajetý způsob trávení Štědrého dne zrušit nechce. Radana mu vyhlásila boj. Na své straně má dcery, ostatně s tím mohl počítat. Vánoce s babičkou a tetami je žádným velkým nadšením neplnily. I to věděl. Od své rodiny chtěl pouze, aby mohl strávit Vánoce se všemi, které má rád. Teď ho nejbližší člověk, za něhož Radanu považoval, nutí, aby volil. Nechápal proč.

Radana měla svého muže ráda. Znala ho za těch patnáct let dokonale. Věděla, co se v něm odehrává. Tušila, jak těžké to pro něj je. Odjezd na Vánoce k moři bylo však její volání o pomoc, varování, snaha zatřást s ním: „My jsme tvoje rodina a my to chceme takhle.“ Ani jí se nechtělo odjíždět bez Přemka, jenže věděla, že musí, aby příští Vánoce strávili společně, ale jinak.

„Nikdo se nemůže zavděčit všem,“ říká psycholožka Zdeňka Sládečková, „a stoprocentní přijetí partnerovou rodinou by nemělo být naší jedinou metou. Zejména pokud je přijetí podmíněno něčím, co nám nevyhovuje, s čím máme problém. Pokud se cítíme tlačeni do kouta, zákonitě to v nás vyvolává protitlak. Za chvíli už nebude kam ustoupit a reakce pak bývají nepřiměřené. Je lepší tomu předejít,“ pokračuje psycholožka a dodává, že bychom se neměli snažit přizpůsobovat partnerovi a příliš ustupovat ani v době, kdy jsme zamilovaní. Jakmile totiž počáteční kouzlo opadne, budou se nám ztracené kóty dobývat zpět mnohem hůř a hlavně bolestněji.

Co si myslíte o tom, jak se Radana a Přemek k problému, který je roky rozděloval, postavili? Jak byste situaci řešili vy?

Přečtěte si: Na Vánoce se pohádáme už v devět hodin ráno

Svátky klidu, míru a pohody můžou vzít rychle za své a vy v novém roce místo k optimistické budoucnosti vykročíte k rozvodovému právníkovi. 

Láska

Máte-li výjimečný a silný příběh lásky, o který se chcete podělit, napište nám na adresu laska2010@vita­lia.cz

V případě, že váš příběh budeme mít zájem publikovat, spojíme se s vámi. Chápeme, že témata lásky jsou citlivá, a proto můžeme v zájmu zachování anonymity vaše jméno v článku změnit.

11 názorů Vstoupit do diskuse
poslední názor přidán 13. 1. 2011 0:31