Manželé Hodrovi z Českého Krumlova oslavili briliantovou svatbu

Briliantovou svatbu znamenající 70 let manželského soužití v Českém Krumlově oslavili manželé Věra a Václav Hodrovi. Na radnici je znovu oddal starosta Luboš Jedlička. Za poslední čtvrtstoletí to byl pro Krumlov první takový obřad, babička se ovšem při něm projevila jako zkušená nevěsta, řekla ČTK matrikářka Eva Dvořáková.

Briliantovou svatbu znamenající 70 let manželského soužití v Českém Krumlově oslavili manželé Věra a Václav Hodrovi. Na radnici je znovu oddal starosta Luboš Jedlička. Za poslední čtvrtstoletí to byl pro Krumlov první takový obřad, babička se ovšem při něm projevila jako zkušená nevěsta, řekla ČTK matrikářka Eva Dvořáková.

Václav Hodra má 92 let, jeho žena je čtyři roky mladší. Během obřadu seděli manželé v křesílkách a vyslechli si Ave Maria. Po starostovi promluvila také dcera manželů, která jim jménem celé rodiny za všechno poděkovala.

„Byli dojemní i vtipní, třeba když jsem jim vysvětlovala pravidla obřadu, babička odvětila, že to už zná, protože je na radnici potřetí,“ uvedla matrikářka. Pracuje na úřadu od roku 1985, ale briliantovou svatbu dosud nezažila. Před pěti lety Hodrovi oslavili v Krumlově platinovou svatbu.

Vzali se v Praze v pohnutém roce 1939, kdy začala druhá světová válka. Byla to prý láska na první pohled. Svatbu měli po dvouleté známosti – aby se však mohla Věra vdát, museli ji rodiče zplnoletit, protože jí v té době ještě nebylo osmnáct. Svatební den byl velmi skromný. „Šli jsme v sedm hodin ráno do kostela a pak jsme museli do práce, protože jsme měli obchod,“ popsala nevěsta. Teprve večer zašli do restaurace a o víkendu jim rodiče upekli husu. „Svatební dar jsme nedostali žádný, tenkrát byla špatná doba, muselo se hodně šetřit,“ vysvětlila.

Válku pocítili na vlastní kůži. Václav musel na nucené práce a dva roky strávil ve vězení. „Bylo to ošklivé. Měla jsem malého syna, tak jsem s ním jela za manželem. Jenže ve věznici zrovna někdo něco vyvedl, tak mě tam ani nepustili a musela jsem zase zpátky, aniž bych ho viděla. Bylo to všechno kruté,“ zavzpomínala stařenka.

Všem párům, které by spolu chtěly vydržet co nejdéle, radí hlavně toleranci a trpělivost, skromnost a vzájemnou úctu. Podle jejích zkušeností platí, že když není úcta, není láska.

Po válce spolu Hodrovi dál vedli obchod s potravinami na pražském Žižkově, než jim ho komunisté sebrali. Před devíti lety se z Prahy vrátili na jih. Vychovali dvě děti a museli se hodně uskrovnit. Potvrzuje to devětapadesátiletá dcera Hana Mikušková, která se nyní o rodiče stará. „Maso jsme měli jen v sobotu a v neděli,“ vybavila si.

Sestrám paní Hodrové je 86 a 81 let, takže dlouhověkost mají v genech. Nyní jsou pro stařenku největším potěšením pravnoučata, za nimiž ji vozí syn do nedalekého Kájova.