Hlavní navigace

Máma, táta, Alzheimer

11. 9. 2012

Sdílet

 Autor: Isifa.cz
Nají se? Umyje se? Dojde si na záchod? Bohužel, tyhle řeči nevedou maminky na písku o svých dětech, ale dospělí lidé o svých rodičích. O těch, kteří trpí Alzheimerovou demencí.

Podobnou zkušenost, kdy se vám rodič mění před očima z opory a autority v neroztomilé mimino, mají u nás desetitisíce lidí. Počet nemocných demencí Alzheimerova typu se v ČR odhaduje nejméně na sto tisíc.


Autor: Isifa.cz

Alzheimerova choroba přináší i změnu osobnosti nemocného

Zážitky s Alzheimerem by vydaly na námět na drsnější sitcom. Zdá se vám to bezcitné? Situace, které zažívají pečující, jsou ale buď k pláči – nebo nezbývá, než se jim smát. Často to smíchem a nevědomostí začíná, když babička „legračně“ plete slova nebo konečně najdete její mobil – v koši na špinavé prádlo. „To je ještě dobré, že jsi založila telefon, ten můžeme prozvonit,“ ulevila jsem si. „S klíčema by to bylo horší.“ „No a vidíš,“ vzpomněla si, „to je vlastně ta druhá věc, kterou nemůžu najít.“

Babička je jen mile roztržitá

Zapomínání, chvilková roztržitost, zmatenost nějaký čas působí celkem běžně, maximálně to přičtete přibývajícímu věku. Pak začnou záhadně mizet peníze, prostě nejsou, aniž by doma něco přibylo, kabelka zůstává velkoryse položená na kase v obchodě, poněkolikáté vyřizujete ztracené doklady. Na vaše dotazy, zvedání obočí, kroucení hlavou začínají přicházet nezvyklé reakce. Hysterie, křik a pláč u do té doby zcela vyrovnaného, klidného člověka. Nebo už není nějakou dobu vyrovnaný? Rodina nemocného si často až zpětně vybaví varovné příznaky, které se začaly postupně a nenápadně projevovat už dřív. „Když jsem tvrdil rodině, že mám u matky podezření na Alzheimera, nikdo mi zprvu nevěřil. Prý byla vždycky tak mile roztržitá. Nevšimli si toho ani její lékaři,“ popisuje známý.

Mírné stadium Alzheimerovy nemoci

Projevuje se např. problémy s pamětí a neschopností učit se a přijímat nové věci, prostředí. Zhoršuje se vyjadřování, volba správných slov, nemocný se zapomíná najíst, reaguje neobvykle, má deprese. Situaci si uvědomuje jen někdy a částečně.

Doma budeš!

Jeho maminka začala propadat panice, cítila, že se něco děje, že situaci nezvládá, ale snažila se vše zamaskovat. Když se jí to nedařilo, rozplakala se, byla předem nervózní i z banalit. Až ji jednoho zimního dne domů přivedli cizí lidé, motala se u nich v domě, v sídlištní novostavbě, jen na lehko, v sandálkách, a tvrdila, že přeci tady, v prvním patře pracovala už po válce. Naštěstí měla u sebe doklady a na nich adresu. Jenže tady se prodrala stará vzpomínka – nemá přeci jen tak někomu dávat občanku, co když je to nějaký podvodník. Nakonec ji naštěstí přesvědčili a doprovodili. Jenže – co teď? Zamknout v bytě? A je vlastní byt dost bezpečný?

Čtěte téma: Zvoní u vašich rodičů podvodník?

Středně těžké stadium Alzheimerovy nemoci

Paměť a zvládání běžných situací se zhoršuje. Přidává se např. podrážděnost, podezíravost, někdy se objevují halucinace, například prostorové. Nemocný má problémy orientovat se v místě, prostoru, čase.

„V noci se vzbudím a pokoj je obráceně,“ líčila mi máma. „Ale to mi nevadilo. Horší byly ty kapradiny, co tu všude vyrostly.“ Halucinace jsou jedním z možných průvodních jevů Alzheimerovy demence. Další noc prý zezelenaly stěny v dosud bíle obložené koupelně. „Ale jdi se schválně podívat, není to špatný odstín.“

Halucinace, neklid, deprese…, důsledky nemoci umí lékaři zmírnit nasazením vhodných léků. „Nejdříve je vhodné navštívit praktického lékaře, který udělá základní testy, a podle výsledků rozhodne o doporučení návštěvy specialisty, který provede komplexnější vyšetření,“ radí postup při podezření na demenci Česká alzheimerovská společnost (ČALS). Lékaři také vyloučí jiné příčiny a onemocnění; doprovod nemocného – a ten už je v této fázi nutný – čekají hodiny a hodiny v čekárnách a ordinacích. Nakonec skončíte v dlouhodobé péči psychiatra, zpočátku coby doprovod, a dejte si pozor – někteří pečující po čase i jako pacienti. „Péče o nemocného Alzheimerovou demencí je pro většinu lidí velmi namáhavá jak psychicky, tak fyzicky. Není dobré, aby veškerá tíha péče ležela na jednom člověku, je třeba zapojit širší rodinu, případně o pomoc požádat rostoucí (ale stále nedostatečnou) síť sociálních a zdravotních služeb,“ doporučuje Vanda Franková v příručce Paní Anežka má demenci.

Přečtěte si: Příprava na „Alzheimera“

Aktivity pro nemocné Alzheimerovou demencí

Mají podporovat zachovalé schopnosti, je vhodné procvičovat kognitivní (křížovky, puzzle, kvízy, prohlížení fotografií ap.) i praktické dovednosti (úklid, osobní hygiena, pomoc při vaření ap.). Důležité je, aby nemocný nebyl stresován neúspěchem.

Snad to není nakažlivé?

Pro lidi s Alzheimerem je kromě správné léčby, včasného nasazení léků, které sice nemoc nevyléčí, ale mírní příznaky a zpomalí postup choroby, důležitá správná péče. Pro pečující je náročná, a to v několika ohledech. I nemocní demencí jsou, lépe a natvrdo řečeno, byli, lidé vzdělaní, inteligentní, zábavní. Není lehké sledovat, jak pan profesor a navíc váš táta blekotá nesmysly, a když ho nedotáhnete do sprchy, s odpuštěním smrdí. „Otec teď na hygienu zapomíná, ale co hůř – když ho chceme umýt, brání se,“ popisuje známý. Rodina vymyslela fintu: „Lákáme ho do koupelny na koblihy, ty miluje.“ Jenže, už v koupelně, starý pán se se synem pere, do vody nechce. „Tati, nech toho, vždyť víš, že tě stejně přeperu.“ V tomto smyslu je snad nemoc horší pro pečující než pro nemocného. Ten si svůj stav často neuvědomuje, nijak netrpí. Pokud si přeci jen něčeho všimne, rychle to zapomene.

Těžké stadium Alzheimerovy nemoci

Dochází ke ztrátě soběstačnosti, nemocný nezvládá základní potřeby – a neví o tom. Neumyje se, nenají se, nepije, chybně se obléká, pokud vůbec. Nechápe dění, nepoznává blízké, má problémy s řečí i chůzí. Stav se postupně zhoršuje.

Kromě psychické je tu časová a finanční náročnost pro pečující. V těchto bodech pomůže příspěvek na péči (http://portal.mpsv.cz/soc/ssl). Tato dávka slouží k pomoci nemocnému i pečujícímu, který za ni může objednat třeba obědy, pečovatelku, pomůcky, přechodný stacionář atp. Počítejte však s poměrně dlouhou dobou na vyřízení, např. v Praze jde o několik měsíců. Ovšem pokud bude vaše žádost vyřízena kladně (a jde-li o Alzheimera, tak s největší pravděpodobností bude), dostanete peníze zpětně již od doby podání žádosti.

Pečující může mít někdy pocit, že je snad Alzheimerova choroba nakažlivá. Není, samozřejmě. Ale člověk je po delším kontaktu s nemocným citlivý na každou chybu, kterou udělá a která projevy nemoci připomíná. I rodina na vás hledí s podezřením, když zmateně hledáte peněženku (kde by byla, v koši s prádlem, no a co?), psovi říkáte Tomáši a synovi Alíku. Prohlášení „ty už jsi jako babička“ na morálce nedodá.

A jsou tu další mizerné pochyby a vyhlídky: „Není jisté, zda je Alzheimerova nemoc dědičná. Ale v rodinách, kde se vyskytuje, je její pravděpodobnost větší. Pokud se v rodině vyskytuje u více jejích členů, jedná se většinou o nejbližší příbuzné (rodiče, bratr, sestra). Je tedy možné, že určitá genetická dispozice zde roli hraje, nebo že všichni tito lidé byli vystaveni působení nějakého faktoru, který onemocnění způsobuje,“ uvádí ČALS.

Nemocní Alzheimerovou demencí i v nejtěžším stadiu potřebují lidský kontakt, trpělivost, klid, lásku. Vztekají se, nemyjí se, počůrávají se. A nejsou děti. Zkuste je mít pořád rádi a starejte se o ně, stejně jako o ty děti. Jen s tím rozdílem, že vaši nemocní rodiče nejsou tak roztomilí. A už nikdy nebudou, bohužel. „Ty jsi na mě tak hodná. Jen je mi líto, že tě přežiju a nebudu ti to moct oplatit,“ říká mi popleteně. Mně je to taky všechno líto, mami.

Čerpáno z vlastních i cizích zkušeností, další zdroje a informace:
V. Franková (vyd. Galen): Paní Anežka má demenci
Česká alzheimerovská společnost, www.alzheimer.cz
Pečující, www.pecujici.cz
Gerontologie, www.gerontologie.cz
Sociální služby, http://portal.mpsv.cz/soc/ssl

Byl pro vás článek přínosný?

Upozorníme vás na články, které by vám neměly uniknout (maximálně 2x týdně).