„Mám to pod kontrolou“ a další příznaky závislosti na internetu

„Kdyby mohl PC otěhotnět, tak už má s kamarádkami na chatu hejno dětí,“ říká žena o svém muži, který se až příliš „kamarádí“ s internetem. Internetová závislost je známá již dvacet let a její příznaky připomínají závislost na alkoholu.

Cituji z dopisu: „Syn mi rozvod ‚dává občas sežrat‘. Vím, chce to čas, pro něj jsem ta, která opustila hodného tatínka. Těžko mu v jeho letech obhájím pro něj neobhajitelné… Že tatínek měl celoživotní milenku, jmenuje se Panasonic a má úhlopříčku 107. Před lety se stal bigamistou. Své ANO řekl ještě další milence, ba snoubence – internetu. Tráví s nimi i osm hodin denně. Na nic jiného kromě tohohle a zaměstnání nezbývá čas. Synkovi dovolí všechno, aby měl od něj pokoj, a já mu můžu být ukradená. Před časem jste citoval výrok M. Plzáka: ‚Po patnácti letech manželství je nejlepší sex ten, který se odloží na zítra.‘ Kdyby jenom tohle! U manžela je škoda dne bez (e-mailování o) sexu. Kdyby mohl PC otěhotnět, tak už má s kamarádkami na chatu hejno dětí…“

V časech starých závislostí platíval názor klasika alkohologie Jaroslava Skály: „Základem léčby je dieta.“ Za každou cenu se vyhnout konzumaci toho, na čem jsem závislý. Pan docent s oblibou cvičil s pacienty „odmítnutí pozvání na skleničku“ – v tom byl předchůdcem asertivního cvičení umění říci ne. Požadoval, aby ani doma nebyl alkohol. Kdo jednou ztratil kontrolu v pití, nemůže již nikdy být pouhým abstinentem. Jeho „šlechtický“ přídomek mohl v nejlepším případě být jen „abstinující alkoholik“. Hada není vhodné dráždit bosou nohou. Patříte-li mezi výše zmíněné „von AA“, není doporučováno být např. výčepní nebo sládek. Alkoholismus je tu stále (vyzkoušejte test závislosti na alkoholu), ale dnes se potýkáme i s dalšími závislostmi a „úniky z reality“.

Hledání cestiček ze stresové reality

Stres není v lidském životě nic nového. Moderní lidé jsou na něj zvýšeně citliví. Hledají berličky, díky nimž se mu dokáží co nejpohodlněji vyhnut. Utéci mu. Cesta ze stresové reality do nirvány reality virtuální se nabízí coby snadná.

Zdrojům nových závislostí se snadno nevyhnete. Televizor ani počítač mít nemusíte, ale přináší to různé komplikace. Přinejmenším přicházíte o „tvrdou měnu soudobého světa“ – o informace. A to vás kdysi dávno ve škole naučili básníkovo: „Kdo chvíli stál, již stojí opodál.“

Závislost na internetu (IAD – Internet Addiction Disorder) byla na odborném fóru poprvé popsána v USA roku 1996 psycholožkou Kimberly Youngovou. Spíše na zdravý selský rozum než na vědu myslel ve stejné době její kolega Ivan Goldberg. Tvrdil, že lidé mohou přehánět cokoliv. Nazývat to poruchou ve smyslu psychiatrické diagnózy je zbytečné. Platí „všeho moc škodí“. Jasné je i nebezpečí nevratnosti. Kdo si jednou zvykne, velmi těžce odvyká.

Virtuální vztahy jsou přizpůsobivější než podobné v realitě. Publikován byl i názor srovnávající masovou konzumaci nabídky na internetu a v televizi s nadměrnou konzumací levného a nepříliš kvalitního jídla v levném bufetu. Občas mívám dojem, že zde je často překročena „minimální doba zaručené trvanlivosti“ konzumovaného. Ne, že byste se museli vždy otrávit, ba dokonce nemusím vám být ani špatně, ale je to bez záruky, stát se může ledacos.

„Mám to pod kontrolou“ a další příznaky závislosti na internetu

Internetová závislost připomíná popis závislosti na alkoholu – sociální obtíže, finanční problémy v souvislosti se snížením výkonu i s různými platbami. Játra si při nadměrné konzumaci internetu při úklonu nezlomíte. Objevují se ovšem bolesti zad, pálení očí a záněty karpálního tunelu. Dále poruchy soustředěnosti a pozornosti, podrážděnost a jiné projevy nervozity. To včetně abstinenčních příznaků, pokud dotyčný strádá – ve smyslu abstinuje. Zde stačí dokonce pouhá představa „hrůzy“ internetové invalidizace, má-li se postižený odebrat do míst, v nichž není signál. Objevují se změny biorytmu. Dokonce i „skřivánek“ se pod tlakem závislosti dokáže přecvičit na „sovu“.

Internetová závislost přináší

  • sociální obtíže, nezájem o reálný svět, partnerské potíže
  • finanční problémy
  • zdravotní potíže: bolesti zad, pálení očí, záněty karpálního tunelu
  • poruchy soustředěnosti a pozornosti, podrážděnost a jiné projevy nervozity
  • abstinenční příznaky
  • změny biorytmu, poruchy spánku
  • ztrátu kontroly, popírání závislosti

Skutečný svět je považován za druhořadý a mnohem nudnější než virtuální. Podobně i v partnerských vztazích – co je doma, to se počítá, ale neláká. Kdežto virtuál může být nadmíru lákavý, byť by byl třeba „pohádkářem“.

Traduje se „koeficient třetiny“. Lékaři nebo potenciálně kritickému partnerovi přizná alkoholik třetinu reálné konzumace. I u závislosti na internetu se časový rozsah oné posedlosti obvykle koriguje… žel jen slovně. Typická je ztráta kontroly, ale na druhé straně popírání oné závislosti. Častý a mylný argument je: „Mám to pod kontrolou, není problém přestat.“ Setkal jsem se s mužem, který závislost na internetové pornografii popisoval jako „příjemnou návštěvu v ZOO“. Není šprochu…, leč ve sféře nácviku potenciálního páření nabízí porno větší výběr než zvířecí společenství.

Internetová závislost se problémově realizuje mj. v jevu zvaném virtuální nevěra.

Jak chodí nevěra on-line

Název virtuální nevěra nabízí přinejmenším dvě zprávy. První je dobrá: „Hubička neudělá Kubíčka“. Online nevěra nevyžaduje splynutí těl. To samo o sobě je prevencí před mnohými následky. Druhá je špatná – vlastní sexuální styk nemusí být na nevěře až tak podstatný. Navíc platí okřídlené: Jaký je rozdíl mezi onanií a pohlavním stykem? V podstatě žádný, při koitu se ale dostaneme víc mezi lidi.

I virtuální akce může být spojena s kouzlem zakázaného ovoce, utajováním, fantazijními požitky a racionalizacemi příčin. Čas na síti je lákavější a barvitější než běžná realita. Je zde mnohem větší výběr, snazší navazování kontaktu. Stud může jít díky anonymitě snadno stranou. To by to bylo, abyste se s někým zajímavým nesetkali. Erotických a sexuálních „modelů“, po nichž lidé prahnou, je omezené množství, a navíc jsou všeobecně známy. Najdete si „toho pravého“, „tu pravou“. Uvozovky jsou na místě. Nedostatky či odchylky od prezentovaného ideálu dotyční takříkajíc vychytají za pochodu. Je snadné se přizpůsobit, pokud nás to stojí jen pár kliknutí. Navíc je tu velká čarodějka fantazie, přimyslíte si, co chybí a co potřebujete.

Galerie: Nejpodivnější sexuální praktiky

Nastává fáze sentimentálně romantického zamilování. Legální partner si všímá vaší proměny nebo přinejmenším toho, že na síti trávíte mnohem více času než dřív. Vymlouváte se. Internet potřebujete ke svým pracovním povinnostem, proti pocitu izolace třeba na rodičovské dovolené, je nevinnou zábavou. Ve skutečnosti toužíte po setkání s protějškem z internetu. Připadáte si jako „jamka a golfový míček“ – jeden pro druhého přímo stvořeni. Všechno je najednou jinak…

Mnohdy po čase končí původní vztah i jeho virtuální inovace. Míra odcizení legální dvojice a zklamání virtuálně podváděného je obvykle větší, než očekáváme. Není přímá úměra mezi tím, co se fakticky a fyzicky stalo, a mírou tragické percepce virtuálně podváděného. Občas slýchávám: „Lépe bych se s tím vyrovnal, kdyby se to stalo v reálném životě než takto.“ To lze odbýt žoviálním konstatováním „na druhém břehu je tráva vždy zelenější“. Kdož ví, co by bylo, kdyby…

„Bezpečný sex“ na internetu

Procento podvodníků, podivínů a „lidí nápadných“ je v této sféře virtuální reality zřejmě nadprůměrné.

 

Ještě ke všemu občas je sexuální karta jen prostředek k dosažení jiného cíle. Od vydírání, ovládání a vyžadování poslušnosti až ke klasickým sňatkovým podvodům.

The Beastess je pseudonym české psychiatryně Dity Šamánkové dlouhodobě pracující v Anglii. Ledacos jsme společně napsali, a tak si názory oné dámy troufám hodnotit. Nazval bych je rozumnými, spíše konzervativními. Ve sféře erotiky se drží spíše při zemi. Zaujala mne proto její odpověď na otázku, zda ve světle popsaných rizik je vůbec vhodné na internetu flirtovat. V knížce Osamělost (Grada, Praha 2016) odpovídá: „Myslím, že flirtovat ano, nicméně uhlídat hranice toho, co je ještě zcela neškodný flirt a co už sklouzává k rizikové virtuální erotice, může být těžké… Co byste nedělali ve skutečnosti, nedělejte ani na internetu a buďte v každém případě nadmíru obezřetní. Jakékoliv fotky a videa by měly mít striktní zákaz – skutečně nejde o morálku, ale o vlastní bezpečnost.“ Inu, jak prosté, milý Watsone.