Mám hledat svému dítěti novou mámu?

Starší muž, mladá žena, malé dítě. Nic tak zvláštního. Ale stane se nečekané; muž zůstane s miminem sám. Koho bude hledat bohatý vdovec? Partnerku, „náhradní matku“, nebo spíš chůvu?

Na rozdíl od žen muži mohou mít děti do pozdního věku. Finančně bývají zajištěni a samozřejmě se postarají i o novou rodinu. Co kdyby se s nimi něco stalo? Ale opačně? Co když nečekaně zemře mladá maminka malých dětí? S tím nikdo nepočítá, nejméně pak stárnoucí muž často s rozjetou firmou. Přesto i to se může stát.

Rozvedená Renata (42) poznala vdovce Petra (56) na seznamce. Nehledal přímo partnerku. Po manželčině náhlé smrti, s níž nepočítal ani v nejčernějších představách, zůstal sám s roční dcerkou a potřeboval si spíš povídat. Rozebrat situaci, s níž si nevěděl rady. Renata byla empatická a Petrův příběh ji zajímal. Není právě běžné, že by ve věkově nerovných svazcích zemřel jako první ten mladší z páru.

Kariéristka mi vyhovovala

Ivanu jsem poznal během pracovního jednání, bylo jí tehdy třicet, rozpovídal se Petr. Mně bylo padesát, byl jsem rozvedený a držel jsem se pravidla, že co je v domě, není pro mě. Nebylo to vždy snadné, padesátiletý rozvedený majitel prosperující firmy je velký magnet. A Petr ani nepopírá, že mnohé z mladých kolegyň, které mu nadbíhaly, se mu i líbily.

Ale Ivana byla jiná. Sebevědomá, chytrá, typická kariéristka, alespoň tak jsem ji tehdy vnímal. Navíc nepracovala pro mě. Během dlouhých jednání, kdy zastupovala konkurenci, přeskočila jiskra. Oboustranně, za krátký čas jsme spolu začali žít.

Petrovi se zdálo, že Ivana je typ ženy orientované na kariéru, která netouží po dětech. Sám neví, proč si to myslel, nikdy debatu na podobné téma nevedli. On měl děti už dospělé a kromě financí už od něj nic nechtěly. A tak mu to vyhovovalo. S Ivanou oba hodně pracovali, cestovali a užívali si. Těch prvních pět společně strávených let považoval za nejšťastnější období svého života.

Dítě, nebo rozchod

Naivně jsem si myslel, že ta otázka nikdy nepadne, ale logicky přišla. Ivana oslavila pětatřicáté narozeniny a začala myslet na svoje biologické hodiny. Chtěla zkrátka dítě. Petr odolával, vysvětloval, že už je na to starý, ale nakonec dostal ultimátum: Buď dítě, nebo rozchod.

Za rok se narodila Anetka a ze mě se stal šťastný táta, vzpomíná. Byla to láska na první pohled. Zbožňoval jsem ji od chvíle, kdy jsem ji spatřil. Nic mi nebylo zatěžko, ani noční vstávání nebo přebalování. Proč jsme neměli dítě už dávno? Kladl jsem si úplně zbytečné otázky a dokonce bych se tehdy nebránil ani druhému dítěti. Oba jsme se ale pragmaticky shodli, že Anetka nám stačí. Naštěstí.

Víc šťastných roků totiž osud páru nedopřál. Jednoho dne Ivana objevila na zádech mateřské znaménko. Během histologie vyšlo najevo, že se jedná o maligní melanom. Do půl roku byla Aneta poloviční sirotek a Petr vdovec.

Co nás teď čeká?

Péče o malou Petrovi na jednu stranu pomáhala, neměl čas myslet na to, co se stalo a jak budou žít dál. Je mu šestapadesát a má roční dítě. Představy, že by mohl onemocnět i on a Aneta by zůstala na celém světě úplně sama, ho v noci budily ze sna.

Ilustrační foto
Autor: Isifa.cz

Ilustrační foto

Obviňoval jsem se, že jsem to dovolil, že jsem si pořídil ve svém věku dítě. Připadal jsem si jako nezodpovědný grázl, který kvůli vlastnímu potěšení a sobectví přivedl na svět dítě, jemuž nedokáže zajistit spokojený život. Nedokáže mu nahradit mámu, která by ho milovala, pokračuje smutně Petr.

Nemůžu s ní být čtyřiadvacet hodin denně, musím se věnovat taky firmě. A tak je Anetka často u babičky a naštěstí ráda. Rodiče Ivany o vnučku mají zájem, ale Petr se bojí, aby v ní neviděli zemřelou dceru. Na druhé straně je tchyně v této chvíli jedinou ženou, která může dát Anetě skutečnou lásku. Jsme vlastně vrstevníci, usměje se poprvé Petr, který si opatrně začal připouštět možnost další životní partnerky. Nevím ani, jestli mám někoho hledat, jestli je pro malou lepší, aby s námi někdo byl. Nebo jestli bych s ní měl být sám. Na druhou stranu, až vyroste, ze mě bude stařec. Přece můj život tímhle neskončil?!

Čtěte téma: V šedesáti příliš stará na dítě?

Každá „stará“ matka vyvolává obrovský zájem médii i veřejnosti. Je sobecké, když si dítě pořídí ve vysokém věku?

Dítě není pokusný králík

Renatu Petr zajímal, ale cítila, že se na celou situaci začíná dívat ze stále většího nadhledu. Jakoby z dálky. Vytrácelo se kouzlo, jiskra… Stále víc jsme zajížděli do kamarádských kolejí, vypráví Renata.

Petr ještě evidentně nebyl na vztah s jinou ženou připravený. Přitom právě o to nejvíc stál. Jenže to bylo křečovité. Nechtěl pochopit, že čas neošálí, že mu zkrátka musí dát prostor, že ránu musí nechat zahojit, pokračuje Renata.

Počká, až se tak stane? To sama neví. Děti už má velké, jenže si není jistá, jestli se jí chce do tak obrovského závazku. Malé dítě není pokusný králík. S Anetou se sešla několikrát, holčička byla milá … ale pokud by se k ní začala přibližovat i jinak než jen jako teta, která jde s ní a s jejím tátou občas na procházku, musela by si být jistá. Nejen tím, že ona sama se chce starat o cizí takhle malé dítě, ale i tím, že by si rozuměla s Petrem. Vlastně vůbec nemají čas se poznávat, řeší jen jeho situaci. Na problémy Renaty není čas a kapacita.

Jenže nelze donekonečna jen dávat. Dá se takhle vůbec nastartovat milenecký vztah? A pokud ano, netrápily by ji časem pochybnosti? Petr se evidentně o malou neměl čas starat. Nehledá  vlastně spíš chůvu? Už teď si Renata tuhle otázku klade častěji, než by jí bylo příjemné.

Nesrovnával by ji navíc neustále s mrtvou Ivanou?  Zvládla by to? A co když ne? Co kdyby po čase zjistila, že s Petrem žít nechce. Jenže by přece nežila jenom s ním… Byla by už fixovaná na Anetu a její táta by jí řekl, že už ji nesmí vídat, že není její máma? Tisíc a jedna otázka se jí honí hlavou a ani na jednu nezná odpověď.

Má podle vás situace, do níž se Petr s Renatou dostali, uspokojivé řešení? Co byste poradili Petrovi? A co Renatě? Má do tak riskantního vztahu jít? Mají vůbec šanci vytvořit spolu v téhle chvíli šťastný pár?

Láska

Máte-li výjimečný a silný příběh lásky, o který se chcete podělit, napište nám na adresu laska2010@vita­lia.cz

V případě, že váš příběh budeme mít zájem publikovat, spojíme se s vámi. Chápeme, že témata lásky jsou citlivá, a proto můžeme v zájmu zachování anonymity vaše jméno v článku změnit.

8 názorů Vstoupit do diskuse
poslední názor přidán 25. 10. 2010 20:53