Maluji plátno a zapomínám na svět

FEJETON – K čemu je takový kurz malování dobrý? Za prvé nejspíš ke zrušení bariér v člověku samém. Občas se přece kdekomu stává, že něco vidí a řekne si: Tohle by mohl být pěkný obraz. A ty, co mívali kdysi jedničku z kreslení, napadne, že by to snad, někdy – svedli. Ale jak začít?

malování

Paní inženýrka B. dokončila prosluněný obraz, jemuž vévodilo Rábí včetně podhradí, a hned se pustila do nového plátna, krajiny u Pálavy. Její sousedka přes uličku se štětcem mazlila s každým peříčkem na obraze ledňáčka; v zobáku měl rybičku, piplala se i s každou její šupinkou. Dáma u stojanu vedle mne právě dostávala pochvalu od paní malířky, jež prochází mezi námi, že stromy za stádem slonů se jí povedly a že teď by měla na africké nebe přidat ještě pruskou modř…

Byt v činžáku na pražských Vinohradech. Ve dvou velkých pokojích je dvacet malířských stojanů, na stěnách obrazy a regály s knihami, voní to tady barvami a terpentýnem. Jsem tu díky internetu a své dceři, která kurz olejomalby objevila a pak mi ho koupila k narozeninám. Mimochodem, když tohle hobby vygooglujete, naskočí vám 10 600 odkazů.

Nově příchozí je jako prvňáček: v tašce má „školní“ potřeby dle seznamu – barvy, štětce, paleta, hadřík. První obraz je povinný: podle modelu se maluje lastura a kámen. Takže je před vámi stojan a bílé plátno, na neposkvrněnou paletu vymáčknete první „bobek“ barvy (u mě to byla umbra přírodní). Pak váháte, po kterém ze štětců, jež trčí vyzývavě z prázdné sklenice od džemu, sáhnout, až se odhodláte…

Za dva čtvrtletní kurzy jsem namaloval, ne… Raději řeknu – pomaloval pět pláten: po mušli a šutru následovalo večerní zákoutí u Pražského hradu (několik domů, podloubí, tři svítící lucerny – to ovšem s myšlenkami na mistra Schikanedera), pak zátiší (talíř s citrony, čajový hrnek, placatice rumu, mísa s ovocem; modely jsem si nosil), po něm přišla šumavská podzimní krajina (mlhu v údolí jsem za pomocí běloby titánové docela trefil) a konečně jisté šumavské jezero (je zatím nedokončené, protože kurz skončil).

Jsem mazal!

K čemu je takový kurz dobrý za druhé a za další? Že jednou týdně na dvě hodiny zapomenete na svět, čímž si pročistíte hlavu. Že jste ale nuceni sakra koumat, jak tvary z předlohy (nejčastěji z fotky) přenést na plátno pomocí barev, které ovšem spolu kamarádí porůznu. Že nováčkovskou euforii (jsem dobrej!) vystřídá depka (jsem mazal!). Že posléze následuje zjištění: cesta bude dlouhá. A že je moc důležitá volba – co malovat. Protože obraz vás musí bavit.

Schikaneder

Tady se zastavme. V kurzu byly samé ženy a já; tedy žádný další „Monet“. A co dámy malovaly? Nejčastěji květiny, zvířata (třem malířkám učarovali sloni; Freud by věděl proč), motýly (tropicky barevné) a krajiny (tuzemské i cizí; například balkón ve Veroně, indický Tádž Mahal). Trochu jsem se tomu divil, ale pak jsem pochopil: dámy vesměs středního věku tu realisticky malovaly romantické obrázky tryskající z jejich romantických myslí a zároveň stejně radostně klábosily jako v nějakém dámském klubu, přičemž obojího si do sytosti užívaly.

Já se při jejich klábosení nemohl chytit, to dá rozum, a tak jsem se, když teď trochu vím co a jak, osamostatnil. Večer doma místo televize půjdu „do umění“, a to nejen realisticky, dám do toho kus sebe. Zapomenu na svět, pročistím hlavu, a než mi uschnou barvy, můžu přece na chvíli mrknout na obrazovku, třeba na Ligu mistrů, že ano?

Anketa

Co děláte vy, když potřebujete „zapomenout na svět“? (Můžete označit více možností)

Foto: agentura SXC, expozice Národní galerie v Klášteře sv. Jiří- Jakub Schikaneder: Ulice v zimě (1905–1910)