Malé prodejny krachují nejen kvůli supermarketům

Malých prodejen potravin je nejméně za posledních patnáct let. A na vině je prý konkurence supermarketů. To je pravda jen zčásti. Jak přežít vedle velkých řetězců?

Nejen v maloobchodu platilo, platí a platit vždy bude jedno základní pravidlo – aby mohly na stejném trhu vedle sebe ekonomicky přežít zároveň velké a zároveň malé firmy, musí každá z těchto skupin „dělat“ něco jiného. Ne vždy to ale každý správně chápe.

Prodejny krachují od 90. let

Problém koexistence malých a velkých prodejen potravin se v naší zemi diskutuje nejméně od poloviny 90. let minulého století, kdy začaly do Česka ve velké míře expandovat nadnárodní maloobchodní řetězce. Prakticky bezprostředně poté začaly ve velkém krachovat tisíce do té doby v podstatě prosperujících menších samoobsluh, které po mnoho let tvořily klíčovou síť prodeje potravin u nás. Již tehdy bylo přitom zřejmé, že menší prodejny nemohou rozsahem své nabídky, cenou prodávaných produktů či spektrem možných doprovodných služeb velkým supermarketům konkurovat.

Stejně tak bylo již tehdy zřejmé, že vedle koncentrované širokospektrální nabídky čítající desítky tisíc potravinářských výrobků v prodejnách nadnárodních maloobchodních sítí mohou malé samoobsluhy nebo ještě menší pultové prodejny přežít pouze v případě, že svým zákazníkům nabídnou něco, co ve velkých prodejnách nenajdou. Totiž vlastní identitu, specializaci, lokální produkty od místních malých a středních potravinářských výrobců, a také – neanonymní pravidelný kontakt prodejce se svým zákazníkem.

Počet malých prodejen

  • r. 2000: 10 662
  • r. 2014: 7256
  • malé obchody – prodejní plocha do 50 metrů2 

Zdroj: ČT24

Skutečnost, že za posledních patnáct let v ČR zkrachovala téměř třetina malých prodejen tak (bohužel) není zas tak velkým překvapením, přestože tento údaj v minulých dnech spíše jako překvapení mediálně prezentován byl (viz Ekonomika ČT24). Dalo se to totiž čekat, protože recept budování vlastní identity převážná většina malých obchodníků, především v prvé fázi konkurenčního souboje s velkými subjekty, nezvolila. Nebylo to samozřejmě jednoduché – módnost nákupů v obchodních centrech, která byla „ještě větší, než jsme čekali“, odklonila nákupy veškerého spotřebního zboží včetně potravin od menších prodejen do těchto center. Přesto bylo možné, zejména ale ve větších městech, vedle maloobchodních gigantů volbou správné nabídkové strategie přežít. A je to možné i nyní a možné to bude pořád. 

Jak přežít konkurenci

Potenciál specializovaných obchůdků všeho druhu navíc v poslední době roste – a nejen v potravinářství. Právě tato informace by byla podle mého názoru pro spotřebitele i menší obchodníky potřebnější, než neustálé omílání tklivých příběhů krachujících malých prodejen. Mimo jiné proto, aby menším prodejcům pozitivní příklady poskytly pověstné „světlo na konci tunelu“ a působily spíše edukativně a osvětově, než depresivně.

Právě v oboru potravinářství v poslední době reálně stoupá počet spotřebitelů, kteří se zejména při nákupu masa a masných výrobků opět vracejí k řeznickým „pultovkám“. Jen za posledních několik let vznikly proto na území ČR nové maloobchodní sítě prodávající potraviny, které není možné zakoupit v supermarketech, jako je například Sklizeno nebo Náš grunt, a množství menších prodejen působících zcela samostatně. Společným jmenovatele všech úspěšných či alespoň potenciálně úspěšných je především již výše zmíněná identita. Ta může mít celou řadu podob, přičemž patrně nejvíce perspektivní je specializace.

Velké maloobchody totiž nemohou ve všech kategoriích prodávaného potravinářského zboží i při desetitisících prodávaných položek nabízet kompletní spotřebitelem vyhledávaný sortiment, a to z celé řady důvodů. V první řadě by se prostě všechny možné druhy a poddruhy potravinářských produktů do regálů, ani velkoplošných prodejen, nevešly. V druhé řadě by nebyli zejména nejmenší výrobci schopni takové prodejny plynule svými produkty zásobovat. Ve třetí řadě by bylo pro všechny účastníky – tedy výrobce, prodejce a nakonec i konečného spotřebitele nákladné, kdyby se měly výrobky produkované v malých objemech převážet například z Moravy do Čech a obráceně. To se sice částečně děje na farmářských trzích, i tam ale stále více vítězí regionálnost a krajová či rovnou místní identita prodávaného zboží.

Potřebujeme malé i velké

V souboji s velkoplošnými prodejnami nicméně stále vytrvává část menších prodejen, zejména v menších obcích. Pokud ale nabízejí v podstatě totéž, co supermarkety a hypermarkety, a ještě navíc za o něco vyšší ceny, nevypadá to s jejich budoucností moc růžově. Své zákazníky mohou totiž přesvědčit – ale to jsme opět u té identity – v praxi jen sázkou na lokální patriotismus. Tedy nabídkou potravin z blízkého spádového území, které se ale v nejbližším městě, kde většina lidí hlavní objem potravin nakupuje, neseženou.

Problém je, že v menších obcích žijí mnohdy spíše sociálně slabší zákazníci, jejichž hlavní prioritou při nákupu potravin je ekonomika. Tady je ale vhodné připomenout, že součástí výdajů na nákup potravin je také cena dopravy za nimi. I dražší potraviny zakoupené v místě bydliště tak mohou v součtu nákladů za dopravu za levnějšími potravinami mimo místo bydliště vycházet nakonec levněji. Možná to by mohla být jedna z taktik menších prodejen v menších obcích, jak přesvědčit zákazníky, aby potraviny nakupovali právě u nich.

Seriál Aplikace zdarma pro výběr a nákup potravin

Je velká škoda, že se zatím systémově neprosadil několik let starý projekt někdejších družstevních prodejen sdružených pod značkou COOP, který rozšiřoval spektrum služeb vesnických prodejen potravin o poštovní, sázkařské, bankovní, lékárenské a další služby, které by měl spotřebitel nakupující potraviny na vesnici pod jednou střechou. Někde to částečně funguje, někde ne, byla a je to ale stále jedna z cest pro zachování existence menších potravinářských prodejen mimo velká města.

Tak či tak je z podstaty špatné neustále živit nevraživost mezi velkými a menšími subjekty, ať již je to v segmentu prodeje potravin nebo v jakékoli jiné oblasti. Česká společnost by naopak měla hledat cesty, jak mohou malí a velcí vedle sebe existovat, přestože samozřejmě vůči sobě konkurenci představují. Konkurenční střet bude ovšem tím menší, čím více se bude role a zaměření obou skupin lišit. Jakákoli společnost totiž potřebuje malé i velké – ta naše ale na to příliš často zapomíná…

19 názorů Vstoupit do diskuse
poslední názor přidán 5. 12. 2014 19:27