Léčení vodou podle faráře Kneippa

Mohou více než sto let staré postupy, navíc užívající jen vodu a byliny, pomoci zdraví dnešního člověka? Některé receptury jsem sama vyzkoušela – například „polévání hořejší“ a „napařování úplné“.

V rámci třídění pozůstalosti se ke mně dostaly dva výtisky z let 1895 nesoucí názvy „Léčení vodou“ a „Moje závěť neboli poslední vůle. Zdravým a nemocným“. Jednalo se o páté vydání spisů bavorského kněze Sebastiana Kneippa, jež v překladu do češtiny vydalo nakladatelství J. Koesla.

Publikace obsahují praktické rady, jak předcházet nemocem a jak již rozběhnuté choroby léčit pomocí vody a bylin. Některé postupy a receptury jsem sama vyzkoušela – například „polévání hořejší“ a „napařování úplné“.

Život, dílo a osobnost faráře Kneippa mne natolik zaujaly, že jsem se o některá fakta rozhodla se čtenáři podělit:

Život Sebastiana Kneippa: od tuberkulózy k senzačnímu úspěchu

Jméno faráře Kneippa (1821–1897) bývá spojováno zejména s hydroterapií – přírodní léčbou vodou. Sebastian Kneipp se narodil 17. května 1821 ve Stefansriedě. Pocházel z chudé tkalcovské rodiny. V mládí zatoužil stát se knězem, a proto zanechal původního povolání tkalce. V Gröenbachu, pod křídly kaplana Merkleho, studoval latinu a později nastoupil na gymnázium. Během náročných studií však onemocněl závažnou formou tuberkulózy a přes veškerou léčbu mu odborníci předvídali brzký konec.

Po absolvování gymnázia pokračoval mladý Kneipp v Mnichově na filosofii. V té době se mu podařilo objevit knížku prvního německého léčitele vodou, Jiřího Hahna. Nesla název „O léčivé síle čerstvé vody“. Inspirován strohými řádky začal několikrát týdně provozovat koupání ve studené dunajské vodě. Zprvu se zdálo, že metoda nevykazuje úspěchy, ale ani neškodí. Avšak záhy se prokázalo, že postup choroby je zastaven. V kněžském semináři se Kneipp seznámil s přítelem, jehož zdravotní stav byl natolik závažný, že se mu lékař zdráhal vydat zdravotní vysvědčení, bez něhož by dotyčný nemohl být vysvěcen na kněze. Kneipp svého druha s knihou seznámil a od té doby zkoušeli přátelé léčbu vodou společně. Oběma se podařilo vyzdravět a dokončit studia.

Po vysvěcení na kněze se Kneipp rozhodl ve vodoléčbě pokračovat. Jeho posledním působištěm byl Wörishofen, kde byl v klášteře řeholních sester řádu sv. Dominika ustanoven zpovědníkem. Nové působiště mu umožňovalo zdokonalovat objevenou léčebnou metodu a přijímat množství churavých. Celkem třicet let zkoušel farář Kneipp na sobě i ostatních nemocných účinky vodoléčby. Experimentoval, vylepšoval, přidával poznatky o otužování a účincích bylin. Veškerá svá tehdejší zjištění shrnul v knize „Léčení vodou“ (1887), jež vznikla díky četným naléháním jeho pacientů i přátel.

Po sepsání zmíněné knihy se Kneipp domníval, že konečně získá vytoužený klid. Avšak kniha způsobila hotové zemětřesení – přicházeli další a další pacienti, až kapacity dosavadních zařízení kláštera (dvě prádelny) nestačily a bylo nutno za klášterní zahradou vystavět budovy nové. Pohorská vesnice Wörishofen se pomalu měnila v lázeňský komplex, hojně navštěvovaný nejen pacienty, ale i lékaři. Ti, inspirováni Kneippovou přírodní metodou, zakládali podobná léčebná zařízení po celém Německu.

Kneippova kniha byla přeložena do řady jazyků a vyšla opakovaným nákladem. Další knihy na sebe nenechaly dlouho čekat. V roce 1889 vzniká dílo „Jak žíti: rady a pokyny zdravým i nemocným, aby prostě, rozumně žili a přirozeně se léčili “ obsahující kapitoly týkající se mimo jiné zlozvyků, stravy, oblékání, spánku atd. Následoval „Rádce zdravým a nemocným“ (1890), „Ošetřování dítek“, „Kalendář“, „Moje závěť neboli poslední vůle. Zdravým a nemocným“ (1894) a další. Kromě toho farář vydával i publikace zabývající se zemědělstvím, chovatelstvím a včelařstvím.

Z jakých principů Kneippova metoda vycházela?

Kneipp tvrdil, že lidské tělo, jakožto dokonalý boží výtvor, tvoří harmonicky uspořádaný celek. Domníval se, že nemoci vznikají rozrušením tohoto přírodního souladu (ať už vnitřním, nebo vnějším působením). Za prvopříčinu všech nemocí považoval porušení krevního oběhu či složení krve a mízy. Krev, která prostřednictvím tepen, žil i nejmenších kapilár roznáší výživu a kyslík do celého těla, může být ve svém obíhání stavěna. Tato přerušení způsobují jednak městnání krve a následně záněty, dále pak na jiných místech krve nedostatek. Usuzoval, že organismus je třeba posílit a nepravidelně obíhající krev přivést zpět do pravidelného oběhu. Stejně tak šťávy kazící krev musí z organismu ven.

Zázračné vlastnosti vody shrnul následovně:

Voda:
a) nemocné látky v krvi rozpouští;
b) rozpuštěné vyměsuje;
c) vyčištěnou krev přivádí do pravidelného oběhu;
c) a sesláblý organismus k nové činnosti posilňuje. 

Voda, voda, sníh

Vodu, jako prostředek k léčení, propagoval ve formě koupelí, obkladů, napařování, polévání, omývání, obalování (tzv. ovniků), bleskových střiků i požívání. Pokud nebylo výslovně uvedeno jinak, jednalo se vždy o vodu studenou (někdy obohacenou o čerstvý sníh). Po použití procedury se studenou vodou bylo pacientům doporučováno neotírat tělo do ručníku, nýbrž navléknout si suchou košili, svrchní oděv, a poté se nejméně patnáct minut pohybovat, aby došlo k rovnoměrnému zahřátí organismu. Koupel měla být co nejkratší.

Studené koupele a střiky radil Kneipp spíše neužívat na noc, protože by mohly oběh příliš rozproudit a narušit tak spánek. Rady ohledně obkladů, ovinků a omývání byly určeny především ležícím pacientům, například pro uvolnění nahromaděných plynů nebo při bolestech zad. Koupele dělil na částečné (např. koupel hlavy, očí), úplné, poloviční a sedací. Po zkušenosti s napařovací skříní shledal, že toto zařízení nedosahuje dlouhodobých léčivých účinků a zaměřil se na napařování jednotlivých částí těla (např. nohou, uší), které se prokázalo být mnohem účinnější.

Podle toho, v jaké tělesné kondici se zesláblí pacienti nacházeli, volil počet polévání konví (jednou až deseti). Polévalo se buď celé tělo (polévání úplné), nebo jeho části (polévání hořejší, dolejší, kolen, hlavy, kyčlí…).

Co se týče pití vody, zapovídal tehdejší módu přehnaného vpravování tekutin do těla. Říkal: „Pij, kdykoli žízníš, ale nepij nikdy mnoho.“ Nedoporučoval napájení při jídle nebo těsně po něm, neboť tím dochází k ředění žaludečních šťáv. V případě zácpy naopak radil požít každou půlhodinu malou lžičku studené či vlažné tekutiny.

Zdravý životní styl: Co věděl už Kneipp

Léčbu Kneipp doplňoval řadou dalších, většinou bylinných prostředků ve formě kapek, čajů, trestí, prášků, olejů, pryskyřic aj. Zdůrazňoval, že ke zdravému životnímu stylu patří jednoduchá a přírodní strava, čistý vzduch, vhodné oblečení, zdravá mysl a chůze naboso. Co si pod tím představit?

Zásady zdravého životního stylu podle Kneippa

  • jíst prostá jídla, bez zbytečného koření a ochucovadel
  • neholdovat kvasným nápojům, neboť alkohol spíše škodí, než pomáhá
  • často a vydatně větrat
  • vyhýbat se úzkosti a strachu, které mohou započatou chorobu jen zhoršit
  • nenosit vysoké podpatky, jež ničí klenbu nohy a přispívají k úrazům
  • vystříhat se nošení šněrovaček – módnímu prostředku bránícímu přirozenému vývinu těla, vedoucímu k potratům, deformaci dítek a zakrslým játrům
  • oblékat se tak, aby krev mohla do všech částí těla volně proudit (nezahalovat krk škrtícími nákrčníky a šálami)
  • bránit se zchoulostivění (např. nošením rukavic bez ohledu na počasí)
  • otužovat se (chozením naboso v rose, sněhu, mokrém kamení, poléváním kolen…)

Otužovacím prostředkům věnoval v „Léčení vodou“ samostatnou kapitolu. Za nejpřirozenější prostředek otužovací považoval chození bez bot, naboso. Doporučoval, aby i městští lidé, takzvaně z lepších tříd, alespoň před uléháním či vstáváním na pár minut boty odložili. Taktéž radil matkám, jak otužovat děti od nejútlejšího mládí – například ponořením dítka po teplé koupeli na dvě až tři vteřiny do studené vody. Chodit ve sněhu radil pouze za předpokladu, že je zbytek těla zahřátý. A po chůzi na mokrém podkladu (rosa, sníh…) kladl na srdce nohy omýt, osušit a následně obléknout do suchého.

Známé citáty:

  • Vše, co potřebujeme, abychom byli zdraví, pochází z přírody.
  • Kdo byl kdysi v nouzi a bídě, dovede také oceniti nouzi a bídu svého bližního.
  • Žádná aplikace vodou, ať jest jména jakéhokoli, nemůže škoditi, když se jí užije patřičně.
  • Šťasten je člověk, jenž otužováním upevnil kořeny zdraví a vedl je do hloubky.
  • Proti smrti není líku, i kdybys vypil celou apatyku, proti Mořeně neroste kořene.
  • Chození bosýma nohama navyká nejvíce přirozenosť lidskou zemi a otužuje ji tou měrou, že cítí se na zemi nejšťastnější.

Kneippovy přírodní metody jsou dodnes využívány v oblastech lázeňství (hydroterapie, balneologie…), bylinkářství a výživovém poradenství. Ve své době byly páterovy spisy naprostým hitem a rozprodávaly se do posledního výtisku. Osobně obdivuji jejich nadčasovost a troufám si tvrdit, že mají stále co říci – lékařům i nemocným. Za podivuhodné považuji také to, že farář Kneipp v rámci poradenství a léčby přijímal pouze dobrovolné dary. Získanými prostředky podporoval nemocné a chudé (zřídil dětskou nemocnici, lázeňský dům i několik nadací). Působil svědomitě a skromně. Jako pastýř nikdy neodepřel pomoc potřebným, ať už lékařskou či tu duchovní.

Příklady léčby různých neduhů podle Kneippa:

Dále najdete ukázky léčby konkrétních potíží, například ztráty vlasů, krvácení z nosu, kuřího oka, zahlenění, pálení žáhy, průjmu i zácpy.

Ztráta vlasů

Nejprve je nutno postarat se o celkové zesílení těla pomocí stravy a vyloučení chorobných látek. Teprve poté lze působit přímo na vlasovou pokožku (například pomocí chození vodou či polévání kolen dvakrát týdně).

Kneipp dále radí: Ostříhat vlasy nakrátko. Usušit čerstvé kopřivy a svařit je s polovinou vody a polovinou octa (kopřivy lze nahradit lopuchovým kořenem). Tento odvar, silný jako černá káva, jednou denně nanést na hlavu – netlačit však na kůži, pouze jemně vpravit tekutinu do pórů. Každé ráno omýt namazanou hlavu studenou vodou.

Dále jednou týdně natřít hlavu provensálským či salátovým olejem. Takto ošetřené vlasy se jistě vzpamatují, ačkoli výsledky lze očekávat za delší dobu. Pomoc nepřijde pouze tehdy, pokud vlasové kořínky nadobro vyhynuly.

Krvácení z nosu

Zde se faráři osvědčilo šňupat nosem nebo kloktat v krku přesličkový čaj. Při závažném případu, kdy silné krvácení nepřestávalo, pomohlo podržet hlavu i uši pacienta nad vanou a kropicí konví o objemu 14 l provést polévání hořejší.

Procedura byla opakována jedenkrát denně po čtyři dny.

Aby zesláblé tělo znovu získalo sílu, užívala pacientka každou hodinu lžíci svařeného mléka s fenyklem a k tomu po troškách lehkou stravu.

Kuří oka

Vyléčení spočívá ve změknutí zrohovatělé vrstvy kůže a jejího následného odloupnutí.

K tomu napomůže rozmačkat a přivázat břečťanový list či plátno namočené v odvaru přesličky.

Studené nohy

Příčina vězí v nedostatečném oběhu krevním. Zde pomůže chodit denně čtyři minuty ve studené vodě a po vystoupení z vody se hýbat.

Obden celé tělo umýt a dvakrát týdně spravit koupel poloviční na dvě sekundy.

Nosit prosté plátěné punčochy a co nejvíce holdovat bosé chůzi.

Celkové zahlenění

Denně vypít čaj z podbělu a přesličky.

Je-li zašlemování silné, hodí se čaj z fialkových listů, přesličky a pelyňku užívaný ráno a večer po třech lžících.

K rozpouštění, vyměšování a stahování pomůže rovněž dubová kůra s přesličkou a šalvějí.

Zácpa

Každou hodinu vypít lžíci vody. Zevně provádět dvojí polévání kyčlí, dvojí polévání zad, dvojí polévání kolen a jednu poloviční koupel týdně.

Po dvou týdnech přejít na trojí poloviční koupel, dvojí polévání kyčlí a polévání úplné.

Lidem se silnou zácpou prospívá též krajíček celozrnného chleba smísený v ústech s jablkem.

Taktéž vhodný je prášek z aloe (na lžičku nože) spolu se lžící medu přibližně tři minuty ve čtvrt litru vody povařit a denně užívat jednu až tři lžíce takto připraveného odvaru.

Pálení žáhy

Zvyšovat teplotu těla prostřednictvím denního omývání s následným rychlým ulehnutím do postele.

Několikrát týdně přikládat na hodinu a půl obklad vymáčený ve vodě s octem či odvaru ze senných trusek (na čtyřikrát složené plátno položit na pupek).

Co hodinu užívat lžíci řídkého pelyňkového čaje, popřípadě čaje z pelyňku, přesličky a šalvěje.

Pojídat jalovčinky – aromatické plody jalovce (první den pět, druhý šest až postupně patnáct bobulí, poté znovu návrat k pěti).

Průjem

Zastavit hnačku lze mimo jiné pojídáním plodů sušených borůvek.

Tasemnice

Parazita spolehlivě vypudí čaj připravený z jednoho gramu pelyňku a 25 roztlučených jader tykve.

3 názory Vstoupit do diskuse
poslední názor přidán 31. 1. 2016 13:51