Kůže a psychika jsou úzce propojeny

Autor: Isifa.cz

Když má někdo beďary, asi se tím může trápit… To je tak nejčastější asociace, která nás napadne k tématu kůže a psychika. Je to tak; ale někdy je to o dost horší.

Psychika ovlivňuje průběh kožní nemoci v tom nejširším smyslu, jaký si dokážete představit. A naopak. Fyzické tělo a psychika jsou totiž velmi těsně propojené a tudíž se i velmi intenzivně ovlivňují. „Zádrhel je v tom, že ne vždy je tento vliv okamžitě a bezprostředně viditelný. Mnoho „vlivu“ běží jaksi neviditelně, pod povrchem, a projeví se jakoby náhle a s patřičnou intenzitou,“ říká psycholožka Marta Boučková (www.martabouckova.cz).

Souvislost jednoho s druhým pak mnohdy uniká a postižený se motá v kruhu. Špatný stav kůže deptá jeho psychiku, a psychická nepohoda se projevuje dalším zhoršením fyzického stavu. Právě proto, že kožní onemocnění zasahuje několik oblastí praktického života, efektivitu léčby zlepšuje spolupráce odborníků z oblastí dermatologie a psychologie či psychiatrie. „Souvislostmi tělesných (somatických) a psychických projevů se obecně zabývá psychosomatická medicína, zvláštním oborem je psychodermatologie. Sdružuje odborníky různého zaměření – dermatology, psychology, psychiatry. V České republice je několik specializovaných ambulancí, kde je dermatolog proškolený v psychoterapii, nebo řešíme léčbu pacientů ve spolupráci s psychologem či psychiatrem,“ přibližuje praxi Marie Selerová, primářka kožního oddělení Nemocnice Nový Jičín.

Vztahy se neboří kvůli vyrážce, ale kvůli tomu, co ji provází

Psychosociální vlivy na kožní choroby jsou známé už řadu let. „K onemocněním, která řadíme k psychosomatickým, patří psoriáza čili lupénka, atopický ekzém, rosacea neboli růžovka, chronická kopřivka, akné, některé typy svědění a další,“ vyjmenovává primářka.

Její pacienty nejčastěji trápí chronické kožní onemocnění, které zasahuje do vztahů s okolím, do zaměstnání. Tito lidé mají tendenci vyhýbat se sociálním kontaktům. Mají obavy, jak k nim bude okolí přistupovat, jsou sociálně stigmatizováni.

Psychické potíže se často vyskytují u nemocí, jejichž projevy jsou na viditelných místech, zejména v obličeji. „Při setkání ´tváří v tvář´ si vytváříme o člověku první dojem. Lidé trpící kožními projevy onemocnění v obličeji mají nižší sebedůvěru, jsou v kontaktu s ostatními nejistí, hůře se seznamují, mají horší uplatnění v práci.“

V péči psychologa či psychiatra se ocitnou zejména lidé, kteří jsou dlouhodobě dermatologicky léčeni, nebo jejichž kožní postižení velmi výrazně ovlivňuje každodenní život a činí je výrazně odlišnými od ostatních. „Nejčastěji mají depresivní stavy, stavy úzkosti, pocity nejistoty, snižují se sociální kontakty, v jejichž důsledku se objevují i pocity izolovanosti, méněcennosti a ztráty radosti ze života. Je to v zásadě takový začarovaný kruh, pro který je příznačná zvyšující se obava z toho, co bude dál a narůstající pocit neradosti ze života,“ popisuje Marta Boučková.

„Každá nemoc zasahuje výrazně do života. S trochou nadsázky mohu říct, že podstatou lidského života jsou vztahy. To, jaký vztah má člověk sám k sobě, výrazně ovlivňuje, jaký vztah bude mít i s druhými. A to jaké vztahy mají druzí k němu, se zase promítne do jeho vztahu k sobě samému … Navíc přes kůži se člověk dotýká sám sebe i druhých a oni zase jeho. Přes kůži se spojujete nejen sám se sebou, ale i druhými. Dotek je významnou součástí lidského života.“

Navíc nemoc jednoho člověka se podle psycholožky vždy více či méně dotkne i těch, kteří s ním žijí. Nemoc je z tohoto úhlu pohledu další člen domácnosti či týmu. S nemocí i s její léčbou se učí žít nejen ten, kdo je nemocný, ale i jeho okolí. „Velmi jasně je to vidět u nemocí dětí. Je-li dítě nemocné, prožívá to celá rodina. Ale u dospělých lidí máme tendence vnímat jejich nemoc jako jejich věc. Že by zde hranice osmnácti let něco měnila? Nenechme se mýlit – nemoc nerozlišuje, zda jde o dítě nebo dospělého.“

Chceme to zvládnout sami. Někdy to nejde

Kůže je orgán, který nejen pokrývá celé tělo, ale také ho celé chrání před vnějšími vlivy a má i řadu dalších funkcí. Souvisí velmi významně se zdravým fungováním těla. Jak tu již padlo, psychika a kůže jsou spojité nádoby. Zejména pokud je kůže nemocná nebo oslabená, mentální stav ji dále nepříznivě ovlivňuje. „Stav kůže může být stresorem, pokud ho pacient vnímá jako obtíž, působí mu trápení. Chronicita onemocnění a tím i stresu vede naopak k vyčerpávání organismu a zhoršování průběhu onemocnění,“ shrnuje Marie Selerová.

Určitě není třeba hnát se s každým pupínkem k lékaři, ale nemoc se na druhou stranu někdy „táhne“ úplně zbytečně. „Lidé, které trápí nějaké kožní onemocnění, například akné nebo rosacea, často nevyhledají odbornou pomoc a řeší problém samoléčbou nebo kosmetikou,“ říká primářka. V našem povědomí totiž přetrvává pocit, že péči o obličej musíme zvládnout každý sám, maximálně se svěřit do rukou kosmetičky. „U akné či růžovky tomu tak není. Kvalitní kosmetická péče je samozřejmě vhodná, ale léčbu by měl navrhnout specialista,“ upozorňuje lékařka. Erudovaný dermatolog onemocnění včas rozezná a může pomoci.

Dermatolog v první řadě navrhne léčbu onemocnění – ať už léky lokálními či celkovými. Pokud pacient trpí úzkostí, depresemi, izolací kvůli své nemoci, pak by měl kontaktovat i psychologa. Cílem je, aby pacienti přestali být úzce zaměřeni na své kožní onemocnění.

„Někdy není třeba postupovat ani složitou psychoterapii, svůj díl práce odvede i klasické psychologické poradenství. Nemocní a jejich nejbližší využívají kompetencí psychologa, aby dokázali lépe porozumět tomu, proč se chovají tak, jak se chovají,“ vysvětluje Marta Boučková. „To, že psychika dokáže velmi výrazně ovlivňovat stav a průběh onemocnění, není žádnou převratnou novinkou. A většina lékařů ve všech oborech to velmi dobře ví. Nikterak se nebrání spolupráci s těmi odborníky, do jejichž odbornosti spadá psychika. Takže otázka nezní, zda např. dlouhodobé kožní onemocnění léčit u dermatologa nebo u psychologa, ale jak jejich práci propojit.“

25 názorů Vstoupit do diskuse
poslední názor přidán 3. 12. 2014 13:31