Kudy ven z mléčné krize?

Nejen v naší zemi, ale také v rámci celé EU protestují již nějakou dobu producenti mléka proti nízkým výkupním cenám této pro zemědělce strategické komodity.

Unie v reakci na to zatím přislíbila finanční pomoc v objemu půl milionu eur, což nejen náš ministr zemědělství Marian Jurečka označil za nedostatečné, když navíc není zřejmé, podle jakého klíče bude mimořádná podpora mezi jednotlivé země rozdělena.

Přes samotné dotace cesta nevede

Ať již ale bude klíč jakýkoli, je poměrně zřejmé, že na nějakou zásadní pomoc z EU spoléhat nemůžeme, a to ani v případě, že by se dotace na podporu cen mléka oproti dosavadnímu návrhu ještě navýšily. Pomoci si tak budeme muset především sami, přičemž by na jednu stranu neměl problémy producentů mléka odnést konečný spotřebitel, na straně druhé je jasné, že mléko se dlouhodobě pod výrobními náklady produkovat nedá, a do třetice je důležité udržet v ČR alespoň stávající stavy skotu a spíše než je redukovat, je třeba počty skotu dále navyšovat.

Ze zdánlivě protichůdných priorit kupodivu existuje východisko, pokud se ovšem odehraje několik kroků, a to ve vzájemné koordinaci, najednou. Ne vždy přitom musí jít o dotace, a už vůbec ne jen o dotace přímo směrované k producentům mléka. Často se například mluví o potřebě podpořit vyšší spotřebu mlékárenských výrobků, například prostřednictvím projektu „Školní mléko“, který by měl především napomoci při vytváření stravovacích návyků u nejmladší generace.

Lži o mléce mléku škodí

To je jistě záslužné, mnohem záslužnější by ale bylo podávat spotřebitelům skutečně objektivní informace týkající se výhod a rizik konzumace mléka a mlékárenských výrobků. To se bohužel neděje, a především pro potřeby vlastního zviditelnění se občané ČR dozvídají od známých osobností z médií, že konzumace mléka může způsobit potíže až sedmdesáti procentům lidí.

To je ale lež jako věž, ve skutečnosti je v naší zemi maximálně dvacet procent spotřebitelů s intolerancí na mléko, spíše však méně. Všichni tito lidé mohou ovšem bez problémů jíst zakysané mléčné výrobky, které neobsahují pro některé jedince skutečně obtížně zpracovatelnou laktózu. Co se týče alergie na mléko, tak tou trpí maximálně tři procenta dětí, přičemž podle statistik u sedmdesáti procent dětí alergie samovolně vymizí do šesti let života.

Jinými slovy, místo finanční podpory odbytu by úplně stačilo, kdyby se mléko a výrobky z něj v očích spotřebitele úmyslně nedegradovaly – a k tomu ani peníze nejsou zapotřebí. Stačí jen omezit mediální prostor pro ty, kteří šíří mezi konzumenta mléka bludy, případně na takové osoby podat trestní oznámení za šíření poplašné zprávy.

Vyzkoušejte neznámé

Mimochodem, díky nižším cenám syrového mléka a konečně i poklesu spotřebitelských cen mlékárenských výrobků, v současné době je zrovna stávající období vhodné pro to, aby spotřebitelé některé pro ně dosud neznámé, nebo obvykle cenově obtížně dostupné výrobky vyzkoušeli.

Pokud by přitom chtěli nějak pomoci našim producentům mléka, bylo by žádoucí soustředit se z mlékárenských produktů především na ty, k jejichž výrobě je třeba většího množství mléka, což jsou v našich podmínkách především sýry. K produkci kilogramu sýra se totiž spotřebuje přibližně deset kilogramů mléka, takže odbytu mléka napomáhají více „tuhé“ mlékárenské výrobky než konzumace mléka jako takového. Nicméně, samozřejmě není možné zvyšovat spotřebu mlékárenských výrobků do nekonečna.

Když dávat peníze, tak musíme vědět kam

Tím se dostáváme k vlastní podpoře zemědělců – producentů mléka, která má ČR skutečně velké rezervy. Ty ale nejsou jen v množství peněz, ale v zacílení dotací a konkrétních krocích ministerstva zemědělství, které se ale nemohou odehrávat pouze po linii peněz přímo směrovaných na producenty mléka, ale, což také zmínil představitel EU Jyrki Katainen, na principu „financování provozů farem“. To je ovšem úplně něco jiného, než jak konstruuje předpokládané podpory ministerstvo zemědělství.

Kromě toho, pokud budou na podporu producentů mléka do zemědělství směrovány další peníze, měly by tyto prostředky od daňových poplatníků plnit také jiný, veřejný zájem, než je pomoc jedné skupině zemědělců, mimochodem na úkor skupin jiných zemědělců. Zcela nepochybně je takovým veřejným zájmem důležitá role hospodářských zvířat, a skotu zvlášť, pro kvalitu krajiny a úrodnost půdy, včetně prevence sucha nebo povodní. Jde o produkci statkových hnojiv a tedy „výrobu“ organické hmoty, kterou je nutné dostat do půdy, aby z ní nebyla mrtvá, ale naopak živá hmota, která dokáže v krajině udržet vodu.

I když jde trochu o nadsázku, lze v podstatě říci, že produkci mléka (a samozřejmě masa z masných plemen skotu) potřebujeme pro zlepšení stavu našich půd, a tedy k již zmíněné prevenci sucha i povodní. Je velmi důležité, že i tyto argumenty začíná zvedat Agrární a potravinářská komora ČR – na rozdíl od ministerstva zemědělství. Existenci hospodářských zvířat – nejen skotu, ale i dalších pro krajinu důležitých tvorů, jako jsou ovce nebo kozy, je navíc strategické udržet plošně na celém území země. Tedy v případě malých farmářů s malými stády produkujících malé objemy mléka.

Přestože stávající ministr rád tvrdí, jak je ke všem zemědělcům spravedlivý a nediskriminuje malé, nedokázal zatím vůbec reagovat na požadavek jihočeských drobných farmářů, od nichž odmítá odebírat mléko tamní mlékárna Madeta, neboť se jí zdá nákladné zajíždět pro pár litrů mléka do kdejaké vesničky. Právě nejmenší farmáři jsou ale samozřejmě propadem cen a v případě Madety i odbytu ohroženi nejvíce, o pomoci se jim zatím ale může jen zdát. Stačil by přitom nějaký příspěvek na dopravu, což je mimochodem pomoc, která i v rámci EU funguje. Stejně tak dotace na produkci statkových hnojiv a jejich vpravování do půdy, což je přeci jen něco jiného, než dotace na produkci mléka.

Místo čerstvého zamrazené máslo

Vymyslet a v Bruselu si nechat schválit lze celou řadu projektů, včetně i Agrární a potravinářskou komorou požadované podpory Q (kvalitnějšího) mléka. Jenom by to chtělo trochu sofistikovanější přístup, než jen natahovat ruku pro další a další proprodukční peníze. Těžko ale spoléhat na dotované exporty, jichž se sama EU na půdě Světové obchodní organizace (WTO) s platností od roku 2013 pod tlakem WTO vzdala.

Také intervenční nákupy přebytků mléka jsou jen krátkodobým řešením, protože vykoupená surovina se nevypaří, ale po nějaké době se opět na trhu objeví. Nutno říci, že v podstatně nižší kvalitě, například v podobě hluboce zamrazeného másla, které má skoro nekonečnou dobu trvanlivosti, ale podle toho také chutná. Mimochodem, nezdá se váženým čtenářům, že v obchodech jaksi není příliš vidět „Čerstvé máslo“, které je podstatně chutnější než to zamrazené, ovšem také o něco dražší a s trvanlivostí v řádu dnů?

A úplně naposled – když už jsme u cen. Potravináři i zemědělci léta poukazují na to, že maloobchodní sítě nakupující podobné výrobky v zahraničí a v tuzemsku diskriminují naše výrobce tím, že na jejich zboží nasadí vyšší ceny. Řetězce na tyto výhrady naopak reagují odkazem na skutečnost, že jde o obchodní politiku jednotlivých sítí. To ale rozhodně není obhajitelný argument, protože, pokud by se tak dělo cíleně a plošně, jde samozřejmě o diskriminaci se vším všudy. Přesto se tímto podnětem nikdo nikdy nezabýval, byť je třeba konstatovat, že ověřit taková podezření je v kompetenci České obchodní inspekce (ČOI), která působí v gesci ministerstva průmyslu a obchodu a příslušné kontroly tak nemůže provést třeba Státní zemědělská a potravinářská inspekce. ČOI ale raději zavírá vietnamské tržnice…

16 názorů Vstoupit do diskuse
poslední názor přidán 11. 9. 2015 3:31