Kuchařka ze Svatojánu: Za honorář z první knihy mám mlýnek na mouku

Autor: Eva Francová

Blog Evy Francové se stal fenoménem během několika málo měsíců, a to i přesto, že jsou její recepty prosté masa a mnohdy i vajec. Kdo je vlastně Kuchařka ze Svatojánu?

To si tak fotíte jídlo, které si doma uvaříte, ukazujete ho přátelům na sociálních sítích a najednou vydáváte druhou knihu plnou receptů a vyprávění o životě v souladu s přírodou. Zhruba takhle narychlo se to všechno semlelo kolem Evy Francové, autorky knihy Kuchařka ze Svatojánu i známého blogu. Však nám o tom podrobně vyprávěla. Zjistili jsme, proč si mele vlastní mouku na chleba, co letos zavařila i proč přestala jíst maso.

Jak se z výtvarnice na volné noze, fotografky a umělecké duše stane úspěšná autorka dvou bestsellerů?

To bych také ráda věděla (smích). Já jsem k tomu nijak nesměřovala, vyplynulo to nějak samo. Ze záliby ve focení vyplynula záliba ve vaření. Fotila jsem totiž krom všeho možného i jídlo, které jsem sama uvařila, a následně publikovala na sociálních sítích. A protože se fotky hodně líbily, tak jsem k nim začala přidávat recepty, založila jsem si blog, a pak mě oslovilo nakladatelství. To je asi celá má rok nebo dva roky trvající cesta k první knize.

Vy jste se ale umělecké práce úplně nevzdala, jestli se nepletu, Kuchařku ze Svatojánu jste prakticky celou vyplnila svými autorskými pracemi…

Ano, to máte pravdu, obě své knížky jsem si ilustrovala. Dokonce se v nich objevily i obrázky mých karet, které ale vyjdou až nyní, 26. října. Pracovala jsem na nich tři roky – jsou to poměrně složité linoryty, tak snad se budou lidem líbit.

Mnoho vašich receptů z vaší druhé knihy asi typická česká kuchařka zvyklá na jíšku a výpečky doma neuvaří. Co je základem vaší kuchyně, bez čeho se v ní neobejdete?

Vlastně ten základ není tak odlišný od běžného špajzu. Onehdy jsem se zrovna přistihla, že bych se neobešla bez cibule, prakticky každý můj recept začíná: „Osmahněte na cibuli…“ Já to tak mám prostě ráda. A když o tom tak přemýšlím, tak bych se neobešla ani bez mouky, přestože je teď takový velký hon na lepek… Já si ráda peču chleba sama, dokonce si i mouku melu sama na vlastním mlýnku. Když doma vůbec nic není, tak chleba, ten tu být musí.

Máte vlastní mlýnek na mouku? To jen tak doma někdo nemá…

Už dlouho si peču vlastní chléb. Nakupovala jsem mouku v bezobalových obchodech, ale chtěla jsem být ještě trochu více soběstačná. Takže když mi přišel honorář z mé první knihy Kuchařka ze Svatojánu, tak jsem si řekla, že ho budu investovat do kuchyně. Namelu na mlýnku rýži, hrách, cizrnu, zrní, je to strašně bezvadná věc. Já nejsem moc velký příznivec nějakých pomocníků v kuchyni, ale na mlýnek nedám dopustit.

A jaký je ten zásadní rozdíl mezi moukou, kterou já si koupím v obchodě, a tou vaší?

V té vůni, čerstvá mouka úplně jinak voní. Pokud koupíte v obchodě celozrnnou mouku, tak se vám může zkazit. Zatímco zrní vám vydrží prakticky neomezenou dobu, pokud se vám do něj tedy nepustí myši.

Ve vašich receptech se setkáme s úplně obyčejnými jídly, která jsou leckdy doladěná koriandrem, římským kmínem…, dost v nich cítím exotiku. Kam na tyto nápady chodíte?

Chutná mi indická kuchyně, takže jsem si obstarala všemožná indická koření a ta různě zkouším. Hrozně mě třeba baví sbírat inspiraci v beletrii, kde někdo popisuje, co jedl. Já si pak představuji, jak to asi připravovali, a pak to zkusím uvařit.

Část receptů je veganských, část vegetariánských… kdo si ke knize tedy nejčastěji najde cestu?

Asi všichni, kteří mají pocit, že už toho masa mají moc, nebo ti, kdo chtějí zkoušet něco nového. Některé recepty se ale mohou hodit i lidem, kteří nemohou jíst vajíčka nebo jim dělá potíže laktóza. Tahle kniha prostě není jen pro vegetariány a vegany z přesvědčení, ale i pro lidi, kteří z nějakého důvodu nemohou živočišné produkty jíst.

Jaké pohnutky vás osobně přivedly k vegetariánství?

Dnes se k vegetariánství přistupuje často z ekologických či zdravotních důvodů, já jsem se téměř před dvaceti lety rozhodla nejíst maso hlavně ze soucitu a z lásky ke zvířatům, tedy z etických důvodů. Zdravotní a ostatní benefity jsou pro mne jen bonusem navíc.

Pamatujete ještě na období, kdy jste jedla maso? Vybavíte si chuť nebo oblíbené jídlo masa?

Já jsem sice od malička měla ráda zvířata, ale maso se u nás normálně jedlo a chutnalo mi. Ale ve chvíli, kdy jsem se rozhodla, že maso jíst nebudu, že se na smrti zvířat nechci podílet, mě už pak nikdy nenapadlo, že si ho dám. Nebylo to tak, že bych měla chuť, ale nedala si ho, protože jsem si řekla, že ho přece jíst nebudu. Nebylo to něco zapovězeného, nebylo to jako dieta.

Pamatujete, kdy jste se rozhodla maso nejíst? Na ten okamžik?

Ano, pamatuji. Bydlíme za vesnicí ve Svatojánském Újezdu a pod okny nám vede silnice, která svého času končila v prasečáku. Často nám pod okny jezdilo auto napěchované prasaty, která jela na jatka. Viděli jsme, jak jsou natěsnaná v tom autě, jak jsou vyděšená… zkrátka jsem si řekla, že tohle se už kvůli mně dít nebude.

Máte velkou zahradu, kde pěstujete spoustu bylinek i dalších plodin, vůbec tak nějak žijete hodně v souladu s přírodou. Co všechno jste během letošního roku zavařila, odšťavnila, usušila…, prostě uchovala na zimu?

Letos byla úroda horší, u nás třeba nepršelo už tři měsíce. Máme ale dýně, divoká rajčata, která jsme sušili a některá zamrazili a využijeme je třeba na pizzu. V minulém týdnu jsme moštovali jablka, v létě jsme sbírali blumy, třešně, jahody. Sušili jsme jablíčka, sbírali ořechy, zavařovali okurky a děláme s oblibou takovou švestkovou nutelu.

Dáte nám recept?

Rozvaříme švestky s kakaem a cukrem, rozmixujeme a můžeme zavařit. Jinak to má tendenci kvasit.

Co tak kuchařka ze Svatojánu ještě neumí vyrobit a musí si to kupovat?

Toho je (smích). Ale trápí mě, že si třeba neumím vyrobit vlastní kosmetiku. Už léta si sice vyrábím vlastní bylinný olejíček, který používám místo krému na obličej, umím si třeba vyrobit mýdlo, ale třeba takový šampón, ten neumím, což mě velmi mrzí.

 

Na čem právě teď pracujete? Co vás během zimy, kdy zahrada spí, čeká?

Ráda bych se vrátila k linorytu a výtvarné práci, určitě se těším na zkoušení nových receptů, a také bych se chtěla věnovat více rozhovorům se známými a chytrými osobnostmi, které jsem začala publikovat na svém blogu Rozhovory ve Svatojánu.

1 názor Vstoupit do diskuse
poslední názor přidán 30. 10. 2015 9:07