Kousání nehtů přináší chvilkovou úlevu. Jak se ho zbavit?

Autor: Isifa.cz

Lak proti okusování nehtů je jeden z mnoha triků proti tomuto zlozvyku. Problém nevyřeší. Proč si lidé koušou nehty a jak se to dá odnaučit?

Víte co mají společného lakování, klepnutí přes prsty, gel, rukavice, slepičince, nůžky, pepř a sůl, mastičky, promluva do duše spojená s dobrou radou a slovo onychofagie? Zmíněný termín je odborný výraz pro okusování nehtů. Předměty uvedené výše jsou občas doporučovány jako prostředky k zvládnutí onoho neurotického příznaku.

Nic z uvedeného onen problém nevyřeší. V lepším případě po nějakou dobu tuto aktivitu omezí.

V horším případě si můžete stříhat nehty na kratičko, navyknout si na chuť laku na nehty, chroupat nehty gelové, prohlubovat svoji psychickou nepohodu tím, že páchnete. Eventuálně nemáte dost pevné vůle k dodržení „pepřového tabu“ či zásad společenského chování… A po eventuálních drobných úpravách podmínek nehty koušete dál. Proč?

Proč si lidé koušou nehty?

Nejčastější příčinou bývají různé formy stresu, úzkostné stavy, obavy z náročných situací. Patří sem i „odvrácená tvář“ školy – od obav z přísného zkoušení až namátkou po strach ze šikany. S drobnými rozdíly může být zakopaný pes v zaměstnání. Mnoho práce, ještě víc zodpovědnosti, minimální pravomoc nebo naopak hrůza z nutných velkých rozhodnutí, mobbing, bossing coby šikana. Jen si vybrat. 

Typické jsou i tlaky z rodiny. U dětí se o ně postarají namátkou nadměrně ctižádostiví rodiče. Opomenout nelze ani jejich dramatické hádky, eventuálně „rozvod se soudní oblohou“. Tento termín kdosi použil pro rozvodové tahanice s mnohými soudními stáními, se znaleckými posudky a se vším dalším, co sporný rozchod přináší. 

Okusování nehtů přinese úlevu, příčinu neřeší

Společným jmenovatelem je strach z něčeho, eventuálně neurčitá leč masivní úzkost, nedostatek sebedůvěry. Též dosti často sebeobviňování. To ve smyslu: „Kdybych se býval víc snažil, kdybych nedělal to a to, ale naopak dělal ono a tamto, tak by bylo vše v pořádku, ale já… no prostě za vše můžu. Teď nevím, co s tím.“ I takto uvažujícím je zřejmé, že onychofagie neřeší příčinu stresu. Díky jí lze dosáhnout okamžité byť chvilkové úlevy. Za okamžik je zase hůř.

K původním problémům se přidá v lepším případě nepříjemný pocit z nesnesitelné přitažlivosti nehtů a lehkosti jejich okusování. V horším případě nastává bolest na těle i na duchu. První varianta souvisí se zraněním citlivých míst kolem nehtů tzv. okusování do masa. Druhá – psychická bolest – má přímou souvislost s následnými obavami a pocity nedostačivosti. Takříkajíc méněcenně se nemusíte cítit jen vzhledem k onychofagii. Pocit mohou vyvolat i „zlatá“ slova blízkých lidí. Jistěže to myslí dobře. Když ale stále slyšíte: „Vzpamatuj se, snad máš zdravý rozum a aspoň trošku vůle. Ty to nevidíš, jak je to trapné a škaredé? Za takové ruce bych se styděl…“ nezůstane to bez vlivu. Jeden z klientů psychologa v této souvislosti poznamenal: „Já netrpím pocitem méněcennosti. Já méněcenný jsem.“ V tu chvíli si sice nehty nekousal, ale dlouho bez projevu oné poruchy nevydržel.

Smutné konce

Připadám si jako opičák,“ pravil jeden z postižených. Pocit je jedním z nesčetných možných projevů psychického nekomfortu. Leč jak známo, „práce polidštila opici“ definitivně. Není třeba mít obavy, že okousané nehty nás vrhnou opačným směrem než kráčel vývoj druhu. Jiná věc jsou bolavé, nezřídka i hnisající konečky prstů, tzv. záděry, zranění nehtového lůžka, přenos infekce, rizika deformit nehtů i následky potenciálního bujení plísní. Význam má i estetické hledisko. Opravdu nejde o nic hezkého. 

Je to zlozvyk…

Onychofagie bývá běžně považována za zlozvyk. Tj. návyk projevující se opakováním chování, jež je společensky nevhodné. Definice je obecná. Nic neříká o konkrétních příčinách onoho negativního návyku.

Postižení takto reagují jak na konflikty s druhými lidmi, tak i na nevyřešené osobní, tzv. vnitřní konflikty. Onychofagie je společensky přece jen přijatelnějším zvládnutím agrese než nadávky nebo dokonce pranice. Někteří autoři se domnívají, že volba mezi přímým útokem a onychofagií není volbou menšího sociálního zla. Vnímají ji spíše jako jakési volání o pomoc.

Překlad zmíněného neverbálního projevu do „řeči slov“ by mohl znít: „Trápí mne nezvládnuté problémy a konflikty, jež nedokážu vyřešit. Trpím a bránit se neumím. Hledám úlevu a zde se alespoň chvilkově nabízí.“ 

… nebo nuda?

Protipólem naznačeného hlubině psychologického vysvětlení je docela obyčejná nuda. Onychofagií se sice svérázně, ale přece jen zabavíte. Zastánci „teorie nudy“ ovšem nedokáží vysvětlit, proč dochází k okusování nehtů neuvědoměle v situacích, kdy se bavíme. Pochopitelné to je dejme tomu při sledování detektivky nebo hrajeme-li karty o peníze. Nehty padající mj. kolem šachovnice mohou být doprovodem intenzivního přemýšlení a hra nás může těšit. O stresu nelze hovořit.

Existuje i biologická teorie – nehty okusujeme v důsledku nedostatku vápníku.

Kousání nehtů se dá odnaučit

Řešení přímo de luxe spočívá v odstranění třeba i relativně skrytých problémů. Použít lze i různé relaxační techniky. Doposud jsem se namátkou nesetkal s tím, že by si někdo okusoval nehty při cvičení autogenního tréninku či jiné podobné sestavy. Tzv. formulka – autosugesce typu: „Okusování nehtů je zbytečné,“ příliš nepomáhá. Úspěšnější bývá obecnější formulka např.: „Klid, zvládnu to!“ Dotyčný ví, oč mu především jde. Přesnému pojmenování se vyhýbá, neboť by tím mohl nechtě problém posilovat.

Dbát na dostatek vápníku ve stravě znamená konzumovat mléčné výrobky, dále např. sardinky, brokolici a zelený hrášek.

Pomáhá častá manikúra. Patřičný pilník na nehty nechť je po ruce. Horní končetiny je třeba zaměstnat. Pletené svetry dnes příliš v módě nejsou, leč znám paní, jež díky boji s onychofagií opletla celou rodinu. Někdy může pomoci žvýkačka. Jindy mačkání tvrdšího tzv. antistresového balonku. Nemáte-li zrovna dokonale rovné zuby, je možno zabít dvě mouchy naráz. Pevná fixní rovnátka zajistí stop stav okusování. Na trhání nehtů jsou i ona krátká. Nevím, zda si lidé kousali nehty i v pradávných časech Tomáše Akvinského (1225–1274). I dnes nás může inspirovat jeho výrok: Vyzkoušej všechno a dobrého se drž!“

A že se to občas nepovede a „drží nás“ něco, co nechceme? Všichni lidé někdy chybují. Inu koušu si nehty – a co má být? I tak mohu být v životě spokojený.

2 názory Vstoupit do diskuse
poslední názor přidán 23. 6. 2014 12:11