Konec farmářských trhů kvůli USA? Ani náhodou

Zánik farmářských trhů kvůli jednání EU a USA skutečně nehrozí. Podobná tvrzení si lze vysvětlit jen jako snahu o zviditelnění. Je ale pravda, že Amerika má pro potraviny jiná pravidla.

Pouze a jenom jako snahu o vlastní zviditelnění před volbami do Evropského parlamentu lze hodnotit vyjádření olomouckého lídra kandidátky ČSSD do těchto voleb Jana Kellera, který tvrdí, že důsledkem uzavření smlouvy o obchodu a investicích mezi Evropou a USA může být mimo jiné ukončení pořádání farmářských trhů.

V zásadě jde o jeden z mnoha důkazů stavu, kdy je problematika potravin v ČR sledována s takovou intenzitou, že si na ní kdokoli a kdykoli může přihřívat svou polívčičku. Drtivá většina vyjádření týkajících se potravin jsou pak naprostými nesmysly, a mezi taková patří i teze sociologa Kellera.

Farmářské trhy jako ohrožení řetězců? Směšné

Již odůvodnění, podle kterého „jsou farmářské trhy konkurencí nadnárodním maloobchodním řetězcům,“ je naprosto scestné. Ačkoli je právě v ČR v současné době pořádání farmářských trhů v kurzu a počet lokalit, kde se takové akce konají, se v sezóně blíží dvěma stům, podílí se celkový objem prodejů na farmářských trzích na celkovém objemu prodejů potravin v ČR řádově v jednotkách procent. To rozhodně velké maloobchodní sítě neohrožuje. O tom, zdali se někde budou či nebudou farmářské trhy konat, přitom rozhodují obecní, případně městská zastupitelstva či jejich místně příslušné části a domnívat se, že by globální dohody zasahovaly do kompetencí místních samospráv, je teze z říše snů.

Je také vhodné vědět, že farmářské trhy jsou samozřejmě přirozenou součástí maloobchodního trhu v USA, takže spekulace, podle které by jedna strana dohody tlačila na druhou, aby rušila cosi, co funguje také u ní, nemá valnou logiku.

Čeští europoslanci hlasují proti českým potravinám

Předvolební vyjádření sociálnědemokratického lídra nicméně zapadá do současného globálního kontextu jistého návratu k obdobě studené komunikační války v polovině minulého století, kdy jedna i druhá strana železné opony ukazovala svého soupeře na základě mediálních manipulací v co nejčernějším světle. Optimálním prostředkem byla a je přitom vlna obhajoby národních zájmů, především v atraktivní oblasti potravin.

Možná by bylo tak bylo v této souvislosti vhodné připomenout, že zrovna poslanci ČSSD v Evropském parlamentu systémově zájmy ČR nehájí, a to právě v oblasti potravinářství, a že o tom existují důkazy v podobě hlasování, které prokazují, že tito poslanci pravidelně hlasují v rozporu s oficiální pozicí ČR při skutečné obhajobě národních zájmů. Nejsou nicméně jediní – stejně se chovají i další vyslanci ČR do evropského legislativního orgánu.

Jestliže tak dnes v souvislosti s potravinami řešíme potřebu označovat potraviny, nebo alespoň zemědělské suroviny zemí původu, nebylo by na škodu, označovat „zemí původu“ také europoslance. Ti totiž hlasují obvykle v souladu s europarlamentními politickými frakcemi, ne ale v souladu s oficiálními názory českých ministerstev. Například v případě pozice ČR týkající se označování potravin hlasovala v souladu s oficiálním stanoviskem ministerstva zemědělství jediná europoslankyně – Zuzana Roithová z KDU-ČSL. Tolik politická odbočka.

„Ošklivé“ potraviny z „ošklivé“ Ameriky

Zpět ale k obchodním dohodám mezi EU a USA. Jedinou „pravdu“, kterou Jan Keller při své komunikační exkurzi do této oblasti potravin sdělil, je rozdílnost v legislativě USA a EU týkající se výroby a prodeje potravin a jejich označování. Je přitom skutečností, že zaoceánské normy jsou opravdu v některých případech oproti Evropě „měkčí“, například při používání různých podpůrných prostředků v chovech hospodářských zvířat, nebo v možnosti využít při výrobě potravin GM surovin. To ale a priori neznamená, že by měly být americké potraviny rizikové. Už vůbec ne pak z „hygienických“ důvodů, které jsou v USA prakticky srovnatelné s EU.

Přísnější evropské normy jsou v jiných oblastech – a ve své podstatě jde téměř vždy o takzvané netarifní překážky zahraničního obchodu, jejichž hlavním cílem je zamezit dovozu potravin z USA (o obecně ze třetích zemí) na evropský trh a ochránit tak evropské zemědělce a potravináře před možnou levnější mimoevropskou konkurencí. Ochrana zájmů vlastních prvovýrobců i zpracovatelů je jistě legitimní, a i proto si své trhy chrání všechna rozhodující ekonomická teritoria – i samotné USA. Jiná věc je, jaké se k ochraně volí metody a zdali je výsledkem skutečně ochrana spotřebitele, nebo jen ochrana zájmů různých lobbistických skupin.

Důvody pro české a evropské potraviny

Důvodů pro preferování českých, nebo alespoň evropských potravin je ale jinak samozřejmě celá řada. V prvé řadě představuje vyšší odbyt zemědělských surovin i potravin více práce pro občany žijící v naší zemi, a má to tedy své sociální důvody. Právě ty bych čekal od sociologa, z jeho úst ale nezazněly.

Dalším z mnoha důvodů je ekologie – pakliže se potraviny konzumují co nejblíže lokalitě svého vzniku, není nutné vydávat peníze na jejich dopravu, což v praxi znamená nižší chemické zatížení životního prostředí.

Důležitým aspektem pro spotřebitele je také čerstvost potravin, což je jeden z významných parametrů kvality – a potraviny dovezené z dalekých krajů samozřejmě „čerstvé“ být nemohou. Uvedené důvody – a je to jen výčet, jsou logické, srozumitelné a vycházejí i z přesvědčení celé řady spotřebitelů v ČR. Z čeho vychází při strašení „zlou Amerikou“ kandidát do Evropského parlamentu, je ovšem záhadou…

FARMÁŘSKÉ TRHY

Připravili jsme pro vás:

3 názory Vstoupit do diskuse
poslední názor přidán 18. 7. 2014 17:35