Komunitní zahrady pěstují zeleninu i sousedské vztahy

Svěží ovoce k snídani, čerstvá zelenina do salátu, voňavé bylinky… Tyto představy se mi líbí. Má to však háček. Bydlím v paneláku uprostřed sídliště. Ještě že vznikají zahrady v pytli.

Vlastnoručně sklizené šťavnaté svěží ovoce k snídani. Čerstvá sezónní zelenina do salátu. Voňavé bylinky na maso i do čaje. Domov rozzářený právě natrhanými květy. Tyto představy se mi líbí. Má to však háček. Bydlíme v paneláku uprostřed sídliště, bez vlastní zahrádky. Díky šikovným a odvážným mladým lidem se skvělými nápady ale máme možnost zahradničit i mezi bloky paneláků, přímo ve městě. Městské komunitní zahrady přibývají.

Kořeny hledejme v historii

Komunitní zahrady byly zakládány ve městech západní Evropy a Velké Británie již kolem roku 1820. Byly určeny lidem, kteří kvůli industrializaci přišli o práci a hledali jiné způsoby, jak uživit svou rodinu. První komunitní zeleninové zahrady tak paradoxně vznikaly v čase vrcholu průmyslové revoluce. Po roce 1890 se objevují také ve Spojených státech, jako pomoc pro nezaměstnané. V těžkých časech nouze po první světové válce byl vznik komunitních zahrad dokonce podporován státem, speciálně v Německu. Bylo to také komunitní zahradničení, které zachránilo Američany před hladomorem v čase velké hospodářské krize ve 30. letech minulého století. Společné zahradničení utužovalo sociální vztahy a jejích potenciál se zobrazil také v ekonomice. Studie univerzity v Missouri uvádí, že odhadovaná hodnota produkce rodin zapojených do programu komunitního hospodaření byla v roce 1934 kolem 36 milionů dolarů.

Novodobé městské zahradničení

Dnes zažívají komunitní zahrady velký návrat. Stávají se součástí společenského života a demonstrací životní filozofie. Populární jsou hlavně ve Spojených státech, Británii, Austrálii a Španělsku. Pěstuje se mezi obytnými bloky, na okrajích parků, na balkonech nebo na střechách domů.

Základní myšlenkou je aktivní využití opuštěných ploch uprostřed města ke společnému pěstování zeleniny a jiných plodin, a tím také posílení mezilidských vztahů a sousedské soudržnosti. Pro lidi žijící ve městě bez vlastní zahrádky představuje komunitní pěstování jednu z příležitostí, jak získat vlastní produkty, přiblížit se k přírodě a k hodnotám předků. Možnost vypěstovat si vlastní zeleninu nás motivuje k tomu, víc se zajímat o to, co jíme a odkud naše potrava pochází. Je taky pravděpodobné, že sníme víc cibule, rajčat nebo česneku, když si je vypěstujeme sami. A budeme zdravější, štíhlejší, šťastnější… 

Přečtěte si: Člověk má být zdravý, bohatý a šťastný. Jak to souvisí s jídlem?

Nejde jen o zeleninu

Jistě byste si našli svůj chuťově motivovaný důvod, proč vyhledat komunitní zahradu ve svém okolí. Nepřehlížejme navíc ani přívlastek „komunitní“. Pokud vznikla komunitní zahrada právě poblíž vašeho bydliště, máte navíc příležitost stát se součástí komunity a překonat klasickou sousedskou izolaci. Třeba konečně poznáte osobně toho vysokého pána s kšiltem nebo tu sympatickou maminku s kudrnatou dcerkou. Nedá mi nepřipomenout i zkušenost ze zahraničí, kde díky dlouhodobě aktivnímu komunitnímu životu (pěstovanému i na společné zahrádce) dokonce klesla kriminalita a vandalismus.

Ve světě existují malé zahrádky rodinného tipu s možností dopěstovat si pár druhů plodin a zkrášlit tak nevyužitý blok mezi domy. Fungují také komplexnější projekty, podporované státem, jejichž cílem je tímto způsobem udržovat zeleň a přírodu ve městech. Oblíbené jsou okrasné komunitní zahrady plné květů a motýlů, které jsou environmentálním odkazem od lidí pro lidi. V rozvojových zemích je pak význam komunitních zahrad otázkou přežití. Neziskové organizace tam pomáhají komunitní zahrady nejen zakládat, ale rodiny také učí, jak si svůj záhonek vysadit, udržovat a pak sklízet.

Jak zahradničí čeští měšťané

Komunitní zahrady v České republice vznikají jako aktivita neziskových organizací nebo si je zakládají lidé z vlastního přesvědčení a nadšení. Mohou být součástí parků (pěstují se většinou okrasné rostliny) nebo vznikají na nevyužívaných volných parcelách, které jsou většinou majetkem města. Výjimečně poskytne pozemek k užití soukromník. U nás je jich zatím nejvíc v Praze, další vznikají v Brně a Olomouci. S každou sezónou spíše přibývají, než zanikají.

Komunitní zahrada se většinou od běžné zahrady liší na první pohled. Za plotem vše roste ve speciálních pytlích, přepravkách, nádobách nebo na dřevěných paletách. V České republice se adaptovaly dva modely komunitních zahrad – společné pěstování plodin a pronájem pytle pro individuální pěstování.

Hezkým vzorovým příkladem společného pěstování je komunitní Zahrada v pytli v Brně, která zahájila svou první sezonu v dubnu tohoto roku. Jednou ze zakladatelek je Kristýna Hrubanová, která se společně se svými kolegy inspirovala podobnými projekty ze zahraničí, hlavně berlínskou Princessinen Garden. „Našim cílem je hlavně poukazovat na nové, jiné možnosti využívání městského prostoru. Chceme, aby vznikala místa pro setkávání lidí a smysluplné trávení volného času. Pěstování zeleniny nebo květin v nádobách je ideální pro takové oživení městského prostoru – např. nevyužívaných „brownfieldů“, kterých je konkrétně v Brně mnoho. Dalším cílem je také motivovat obyvatele měst k tomu, aby si sami zkoušeli pěstovat zeleninu např. na balkonech nebo ve vnitroblocích,“ objasňuje Kristýna Hrubanová.

SPECIÁL Bylinky: pěstování a využití nejen v kuchyni

Zahrada v pytli

O zahrádku o rozloze 50 m2 se pravidelně stará desítka mladých lidí. Čas od času se do sehrané party přidají noví zahrádkáři z okolí. Přivítali by také zkušenosti starší generace, která si zatím cestu do Zahrady v pytli nenašla. V zahradě jsou vítání všichni se zájmem o zahradničení ve městě. Přirozeně se však o „nového souseda“ zajímají spíše lidé z blízkého okolí. Sama jsem se tady také přesvědčila, že nemusí platit předsudek, že komunitní zahrady vyhledávají jen alternativně smýšlející lidé. Kromě denního zalívání, které funguje na rozpis, platí provozní doba, kdy se zahrádkáři pravidelně scházejí (nejen v Brně jsou to středy) a věnují se zázrakům přírody společně. Každý přiloží ruku k dílu. Pěstují zde rajčátka, cuketu, dýně, fenykl, salát, bylinky a spoustu dalších pochoutek. Na konci dne si pak sklizenou úrodu rozdělí, dle chuti a bez emocí. Tady je totiž společné pěstování a radost z každého dozrálého rajčete důležitější, než dohady o tom, kdo si co poveze domů.

Kristýna Hrubanová ví, že vidina vlastních produktů je jedním z hlavních lákadel pro městské pěstitele, zároveň ale dodává: „Určitě je to jeden z důvodů. Ale naše zahrada si neklade za cíl poskytnout lidem možnost stoprocentního samozásobitelství. Lidé přicházejí, protože se chtějí naučit jak zelenu pěstovat, načerpat zkušenosti. Dalším důvodem je také sociální aspekt – potkat se s podobně naladěnými lidmi.“ 

Diskutované téma mezi veřejností je také otázka krádeží vypěstovaných plodů. Kromě toho, že se zahrada nachází za zamčeným plotem, který by při motivovanějším úsilí šlo překonat, zatím tu žádné negativní zkušenost nemají. „Ne, s krádežemi jsme se nesetkali, i když nás před nimi hodně lidí varovalo. Děti z okolí nám naopak chodily do zahrady pomáhat a byly velmi nadšené – např. ze zalévání. Do budoucna bychom tento komunitní aspekt, tedy zapojení lidí z nejbližšího okolí, chtěli více posílit,“ objasňuje Kristýna Hrubanová, která se svými přáteli bojuje spíše s invazí slimáků, než zlodějů.

Zahrada v pytli má stejně jako další vznikající komunitní zahrady v České republice silnou základnu fanoušků i na sociálních sítích. Tady se dozvíte vždy čerstvé aktuality a víc o odborných přednáškách či kulturně-společenských akcích. Zahrada v pytli zatím funguje díky finanční dotaci od Nadace Veronica, kterou pohltily hlavně nákup a dovoz zeminy a zřízení přístupu k vodě. Palety, pytle a semena získali darem. Zakladatelé hledají možnosti jak zabezpečit chod zahrady i příští sezonu bez nutnosti zavádění členských poplatků na pokrytí provozních nákladů.

Kokoza pronajímá záhonky

Druhým modelem komunitních zahrad jsou ty s možností pronajmout si záhonek pro vlastní potřebu a spotřebu. Provozování zahrady tak částečně financují samotní uživatelé, kteří si na sezonu pronajmou záhon nebo pěsticí pytel se zeminou (nebo klidně tři pytle). Za sezónní pronájem záhonku zaplatíte od 500–850 Kč.

Ukázkovým příkladem je jedna z prvních komunitních zahrad vůbec – Komunitní zahrada na Jižním Městě v Praze, založená neziskovou organizací KOKOZA. „Pěstování ve městě je jistě trend, počet komunitních zahrad za poslední rok vrostl na více než dvojnásobek v Praze a zároveň vznikají nové zahrady po celé České republice. Motivy pro zapojení bývají různé – odpočinek, vlastní zelenina, spíše ale pro radost, možnost potkat se se sousedy,“ přibližují své zkušenosti průkopnice novodobého komunitního pěstování u nás a zakladatelky KOKOZY – Lucie a Kristina. Kromě pěstování se tady městští pěstitelé věnují i kompostování rostlinného odpadu ze zahrady a bio odpadu z domácností.

Přečtěte si: Zahradu nemám, ale kompost chci

Na rozdíl od zahrad, kde se pěstuje společně a na pěstování se může během sezony podílet i stovka lidí, individuální zahrádky mají omezenou kapacitu jen pro vybraný počet pěstitelů (dle toho kolik soukromých záhonků se vejde do rozlohy zahrádky). Výhodou společného zahradničení na malé ploše je také možnost vyměňovat si zkušenosti, podělit se o vědomosti a poradit si navzájem. Pokud jste úplný začátečník (ale nadšenec), který se základům kultivace matky přírody teprve učí, s velkou pravděpodobností vám ochotně poradí zkušenější zahrádkář od vedlejšího pytlíku. Nebo se můžete účastnit oblíbených kreativních workshopů a pravidelných přednášek. Na zahrádce se můžete realizovat od zasazení semínka až po výměnu receptů při společném večerním grilování (například jak chutně připravit právě sklizený fenykl). Vše zcela přirozeně, intuitivně a s radostí. Na Jižním Městě se navíc v červnu slaví zcela prozaicky i mezinárodní den sousedů.

Čerstvé ovoce a zelenina tak nemusí být ani pro obyvatele měst cenově nedostupným zbožím a cestovat za námi přes půl světa. Stačí si skočit pro pár mrkví do vlastního pytlíku na zahradu, která již možná vyrostla i ve vašem okolí. Pokud vás tato aktivita zaujala, doplňuji přehled komunitních zahrad v České republice, které jsou aktivní také na webu a sociálních sítích:

Praha a okolí:

ZEBRA Braník: https://www.facebook.com/ZelenyBranik

PRAZELENINA Holešovice: www.prazelenina.cz

KomPot Nové Středokluky: www.kom-pot.cz

Komunitní zahrada Žižkov – Ulitej záhon na Krejcárku: https://www.facebook.com/pages/Ulitej-z%C3%A1hon/174249579393200

Komunitní zahrada Kuchyňka Libeň: https://www.facebook.com/Zah­radaKuchynka?fref=ts

Ostatní:

Zahrada v pytli při ulici Leitnerova, Brno: https://www.facebook.com/zah­radavpytli?ref=ts&fref=ts

Komunitní zahrada v Křižanově u Velkého Meziříčí: https://www.facebook.com/e­vents/238384442954811/

Komunitní Za()hrada v ulici Pekární, Olomouc: https://www.facebook.com/zaohrada

Přehled komunitních zahrad v České republice zcela nově mapuje organizace KOKOZA. Na mapě naleznete komunitní zahrady a kompostárny ve svém okolí. Je to místo, kde můžete registrovat i svůj projekt. Stačí následovat instrukce na webu http://www.kokoza.cz/pripojte-se/.

Čtěte dále: Laik nemá moc šancí poznat, jaký česnek kupuje

2 názory Vstoupit do diskuse
poslední názor přidán 12. 1. 2014 20:45