Máme být hrdí na to, kolik piva vypijeme?

Autor: Isifa.cz

Ředitel svazu pivovarů věří v budoucnost českého piva, přestože jeho spotřeba klesá a návyky konzumentů se pomalu mění. Největší příležitost vidí v profesionalitě jeho tvůrců.

Zajímavou a nejen pro pivovarskou veřejnost velmi cennou sondou názorové hladiny našich obyvatel jsou výsledky výzkumného projektu Hospody a pivo v české společnosti, které již od roku 2004 provádí Centrum pro výzkum veřejného mínění Sociologického ústavu Akademie věd ČR. Co se z něj dozvídáme?

Kdo pije, nemusí být nutně Čech

Hodně diskutovanou otázkou mezi veřejností je postoj k tomu, kolik piva vypijeme a máme-li být na naše světové prvenství ve spotřebě hrdí nebo naopak.


Autor: Copyright © 123RF Stock Photos

Především je třeba si uvědomit, že zdaleka ne veškeré pivo, které se u nás vypije, spadá na vrub české populace. Podle interních odhadů Českého svazu pivovarů a sladoven (ČSPS) přibližně 25–30 l piva na osobu ročně zkonzumují zahraniční návštěvníci České republiky. I když toto číslo může být po skončení období pivní turistiky minulých let nižší (např. pivní výlety britské mládeže), přesto je spotřeba na osobu u nás vysoká.

Výzkumy možná poněkud překvapivě ukázaly rostoucí hrdost nad faktem, že máme světové prvenství alespoň v nějakém odvětví nebo oboru, a to dle názoru 43 % respondentů v roce 2010 ve srovnání s 31 % v roce 2004 a 27 % v roce 2007. A naopak jsme zaznamenali pokles toho, co by se dalo nazvat studem nad tímto faktem a to z 28 % v roce 2004 na úroveň 8 % v roce 2010. U žen jsou čísla, především u pojmu hrdost nižší, ale i tam registrujeme vzestup pocitů hrdosti a pokles těch, které se za prvenství stydí.

Důvodů může být mnoho, od deziluze nad ztrátou postavení ČR v žebříčcích mnohem důležitějších až po soustavnou vzdělávací kampaň o tom, co pivo a pivovarství české ekonomice i společnosti přinášejí. A není toho málo.

Pivovarský sektor je významně proexportně orientovaný a opakované výzkumy ukazují, že atraktivnost ČR jako turistické destinace je dána historickými památkami a kulturním dědictvím na prvním místě, a hned na druhém je zmiňován věhlas našeho piva. A to nejen u turistů, ale zkoumá-li se povědomost cizinců o tom, čím je Česká republika ve světě proslulá.

Málokdo už pije deset piv na posezení

Podíváme-li se, jak se vyvíjí konzumace piva u české populace od roku 2004, zjišťujeme mírně sestupný trend u mužů a setrvalý stav u žen. Týdně muži vypijí přibližně 8,1 půllitrů (u žen 2,3 půllitrů). Důvodů je několik. Od trvale komunikovaných změn životního stylu, mezi něž patří menší příležitost konzumovat pivo v pracovní době, nutnost být „fit“ při nástupu do práce a tím i méně času, který je možno strávit v hospodě nebo restauraci, až po takové důvody, jako je, alespoň u některých obyvatel, zdravější způsob života atd.

Málo se ale uvažuje o tom, že se výrazně zmenšila skupina dříve početných pijáků piva, jejichž spotřeba byla deset i více piv na posezení. Obecně se domníváme, že existuje trend, který jsme si více přáli a trvale jej prosazujeme v rámci Iniciativy zodpovědných pivovarů. Tedy méně piva na jedno posezení, ale dosáhnout většího počtu konzumentů piva. Včetně vyššího zastoupení žen pijících pivo. Podle našich odhadů se již nikdy nevrátí doby, kdy se konzumace české populace blížila 160 litrům na hlavu.

Dalším dlouhodobým trendem je, že mladší věkové skupiny, tj. přibližně vymezená skupina od 18 do 30 let, nepatří k větším konzumentům piva. Tato, někdy nazývaná „colová“ generace, konzumuje spíše jiné nápoje a k pivu se dostává až v pozdějším věku, což souvisí s usedlejším způsobem života. Výsledky zmíněných průzkumů uvádějí, že generace mužů ve starším středním věku, tj. 45 – 59 let, vypije nejvíce piva, asi 10 půllitrů týdně, zatímco ostatní věkové skupiny o 2,5 piva méně. A platí i to, že muži se vzděláním vyšším než maturitou konzumují kolem 5,5 půllitrů týdně, alespoň podle toho, co sami přiznávají.

Za nealkoholické pivo se už nikdo nestydí

Dlouhodobě výrazně roste spotřeba nealkoholického piva. Podle nejčerstvějších odhadů je na trhu 30 značek nealkoholických piv, které vaří 28 pivovarů (dva pivovary již nabízejí dva druhy nealkoholických piv, čtěte také Nealkoholické pivo je stále oblíbenější, na trhu je už 30 značek).

Proč tomu tak je, je nabíledni. Především dramaticky rozšířená nabídka a zejména kvalita nabízených nealkoholických piv. Stalo se již běžným, že pití nealkoholického piva je společenským standardem, nikdo se za to nemusí stydět. Dalším z důvodů je, že konzumace alkoholických nápojů je pro rozhodující část české populace neslučitelná s řízením vozidla nebo přísnějšími kontrolami na pracovištích atp. 

A byť není nealkoholické pivo našimi konzumenty piva chápáno jako plnohodnotná náhražka, přece jen pro stále vyšší počet konzumentů představuje preferovanou alternativu. V roce 2010 automaticky zvolí nealkoholické pivo 53 % mužů a 26 % žen, pokud nemůže konzumovat pivo běžné. Pro pivovarský sektor je to příznivý ukazatel. Roste počet těch, kteří volí nealkoholické pivo jako alternativu k alkoholickému, nutí-li je k tomu výše zmíněné okolnosti. A tento trend je u žen ještě výraznější.

Češi neradi experimentují

Jednou ze známých a obecně akceptovaných charakteristik českého pijáka, resp. konzumenta piva je jeho konzervativnost. Tím se označuje jeho malá ochota experimentovat s jinými druhy značek, ale i s jinými druhy piv.


Autor: Isifa.cz

Především je třeba se zamyslet nad tím, má-li být chápán výraz „konzervativní konzument piva“ v negativních konotacích. Spíše souhlasíme s tvrzením z výzkumné zprávy, která tento typ spotřebitele charakterizuje jako „dlouhodobě vyprofilovaného“. Zjištění ukazují, že 80 % mužské populace si vybírá pivo jen z některých velkých pivovarů. To by ukazovalo na to, že konzument je se značkou a nabízeným typem piva spokojen a nemá důvod jej měnit. To však neplatí beze zbytku.

Trendy ukazují přece jen určité změny ve spotřebitelském chování. Tím je nejen odklon od dříve dominujících značek, především u výčepních piv, ale i přesun k ležákům, především jedenáctkám, na úkor desítek. Podle našeho názoru za relativně malý příplatek dostává konzument jiné, silnější pivo, pokud se bráníme pojmu „lepší“ pivo.

Kam zmizely stupně aneb Pivní základka – co víte o pivu?

Na tuto skutečnost prakticky všichni významní hráči na trhu piva zareagovali zařazením právě 11% piv do svého portfolia s jednoznačnou odezvou od konzumentů. Hodné komentáře je i to, že z hlediska hlavních sociodemografických znaků souvisejících s preferencí značek piva jsou zaznamenány jen dílčí odlišnosti. Uváděny jsou mezi muži a ženami, méně markantní mezi věkovými skupinami nebo z hlediska vzdělanosti. V tomto ohledu se česká společnost za poslední roky prakticky nepolarizovala.

V poslední době si média všímala i dramatického nástupu minipivovarů, resp. restauračních pivovarů na český trh piva. Zdálo by se, že český piják piva bude proto preferovat nebo alespoň častěji zmiňovat více tento druh piva nebo bude ochoten sáhnout po jiné než ze svého pohledu tradiční značce. Zveřejněné výzkumy tuto domněnku nepotvrzují. Ve srovnání s názorovou hladinou roku 2007 konzument roku 2010 nadále ve stejné míře spíše sáhl po známém pivu z velkého českého pivovaru u 53 % dotazovaných než po lokální značce, kterých bylo 40 %. Je přitom známo, že kvalitativní rozdíly mezi pivy z produkce malých pivovarů a těmi z produkce větších nebo největších pivovarských subjektů prakticky neexistují.

Nejdůležitější pro výběr piva je chuť, daleko za ní cena

A ačkoliv jsme svědky, dnes už možno říci několikaleté kampaně o tzv. europivech z produkce velkých pivovarů, zásadní vliv na rozhodování spotřebitele o tom, od kterého subjektu bude pít pivo, tato kampaň nemá.

S tím souvisí i zkoumání toho, co nejvíce ovlivňuje výběr piva u konzumenta. Podle reakcí respondenti zůstává při rozhodování o výběru piva neochvějné postavení jeho chuti, kterou považuje za důležitou 70 % konzumentů a 26 % za spíše důležitou. Cena je s velkým odstupem na druhém místě a pouze 10 % pijáků piva považuje reklamu za více méně významný faktor. Zbytek, 87 % považuje reklamu za spíše nebo zcela nedůležitou. To by svědčilo proti argumentům některých pivovarníků, především malých, že důvodem pro vysokou konzumaci piva z velkých pivovarů je reklama. Je-li její vliv malý až zanedbatelný, rozhoduje chuť piva, která inspiruje, bez ohledu na to, je-li z produkce malých nebo velkých výrobců. Pochopitelně zůstává otázkou, do jaké míry si je spotřebitel ochoten vliv reklamy na svůj výběr piva a jeho konzumaci skutečně přiznat. 

Anketa

Podle čeho si vybíráte, jaké pivo pijete?

Přece se však projevuje jeden trend, na který upozorňují některé signály, s nimiž se setkávají prodejci piva. Je jím mírný nárůst vlivu ceny při rozhodování o tom, které pivo si koupíme. A nutno dodat, že i když si to patrně řada respondentů nepřiznala, růst cen piva může hrát roli stále významnější. Reakcí spotřebitelů může být přesun poptávky k levnějším až podezřele levným pivům, především z dovozu. Tuzemská piva se pak mohou cítit ohrožená. Stále však pro českou společnost platí – s růstem životní úrovně roste preference chuti, u lidí s nižšími příjmy roste význam ceny. Ale na konkrétnější závěry je přece jen brzo. Zmíněný trend může potvrdit, ale i zvrátit hned letošní rok. Již také proto, že se některé české dozorové orgány a média možná podívají mnohem důkladněji na kvalitu dovážených piv. Jejich analýza, která bude nepochybně vystavena značné publicitě, může spotřebitelské návyky u celé řady konzumentů ovlivnit. 

O české pivo se nebojím

S tím souvisí i důvěra v to, bude-li pivovarský sektor nadále úspěšným i na mezinárodním poli nebo do jaké míry se musíme obávat toho, že by české pivo bylo z domácího trhu vytlačeno pivy zahraničními. Potěšitelný a zavazující je dlouhodobě poměrně optimistický pohled veřejnosti.

České pivo a pivovarství je nesporně světový fenomén. Jistě, existuje mnoho pivovarských kolosů, mnoho zemí produkuje piva více než pivovary v České republice. Musíme také počítat s tím, že podobně jako v jiných oblastech se objemy konzumace posunují směrem z tradičních do nových trhů. A pivo je artikl, který svou podstatou tenduje k výrobě v místě spotřeby. S relativně malou rolí exportu. To všechno je pravdou.

Pravdou je ale i to, co nadále dělá české nebo České pivo konkurenceschopným produktem. Vedle zmiňované historie i tradice je jím význam lidského faktoru, který u piva nezmizí, ať již jsou technologie sebedokonalejší. I ty musí někdo řídit.

A právě v tom je největší příležitost pro české pivo i Chráněné zeměpisné označení České pivo a české pivovarství. Profesionalita jeho tvůrců, českých pivovarníků spolu se všemi, kteří se na jeho výrobě podílejí – od sladovníků přes zemědělce, dodavatele zemědělský produktů, technologií, obalů až po prodejní a marketingové síly. Ti všichni jistě budou nadále a úspěšně naše pivo vyrábět a podporovat. V tom je šance i příslib do budoucnosti.

Text byl použit se souhlasem autora, v původním znění Češi a jejich vztah k pivu a pivovarství z pohledu sociologického výzkumu na www.cspas.cz.

5 názorů Vstoupit do diskuse
poslední názor přidán 14. 9. 2011 1:03