Kofein a alkohol mají vliv na geny. Jenže opačný

Autor: Isifa.cz

Náš organismus funguje mnohdy překvapivě a některá zdravotní dilemata nemají jednoznačná řešení. Člověk vlastně balancuje mezi stárnutím a rakovinou a záleží i na tom, co si dá k pití.

Nový výzkum naznačuje, že výběr nápoje ovlivňuje víc než jen to, jestli nám po něm slehne vepřová nebo nás nakopne k noční práci. Kofein a alkohol podle něj hraje roli při stárnutí buněk, stabilitě genomu a riziku onemocnění.

Proč je důležitá délka telomery

Lidské buňky až na výjimky nejsou nesmrtelné – ani za ideálních podmínek se nedokáží dělit do nekonečna (běžné lidské buňky nelze tedy pěstovat jako kulturu ani v laboratoři). Samotný mechanismus omezeného dělení funguje tak, že na koncích chromozomů je umístěna část zvaná telomera, která se při každém dělení o něco zkrátí. Jakmile je telomera „ostříhána“ pod určitou kritickou hodnotu, buňka se dělit přestává.

Naopak například pohlavní buňky samozřejmě musejí být schopné neomezeného dělení (protože z nich musejí vzniknout mj. i příští pohlavní buňky a z nich zase…). To zařizuje enzym telomeráza, který je schopen po dělení telomery opět prodlužovat.

Omezené dělení buněk samozřejmě představuje problém; buňky se musí obnovovat a právě jejich čím dál menší schopnost dělení je podle převládajícího pohledu jednou z příčin stárnutí či různých degenerativních poruch. Přesto je ale v běžných buňkách produkce telomerázy blokována, protože zde hrozí druhá stránka mince – neomezené dělení a rakovina. Tohle nešťastné dilema se dá dobře vysvětlit na poškození (např.) jater hepatitidou – aby byla tkáň obnovena, uvolní se regulace buněčného dělení a výsledkem bývá často nádorové onemocnění. Mimochodem, právě některé rakovinné buňky jsou pak schopné neomezeného dělení i v laboratorních podmínkách. Jedna z nádorových linií, tzv. buňky HeLa, se kultivují v laboratořích od roku 1951, dnes prakticky po celém světě.

Alkohol a kofein ovlivňují aktivitu genů

S trochou nadsázky lze říci, že člověk (nebo obecně mnohobuněčné organismy) vlastně balancuje mezi stárnutím a rakovinou. Kolem telomer proto už dávno existuje celá záplava studií, ostatně za jejich výzkum dostala např. Elizabeth Blackburnová společně s Carol W. Greiderovou (na snímku) a Jackem W. Szostakem Nobelovu cenu už v roce 2009. Zkoumá se například, co s telomerami dělá působení volných radikálů nebo jiné stresové faktory působící na buňku. A jak s tím souvisí káva a pivo, respektive v čem je zde další dilema?

Nový výzkum totiž tvrdí, že kofein telomery zkracuje, zatímco alkohol prodlužuje. K takovým výsledkům alespoň dospěl Martin Kupiec z Tel Aviv University a jeho kolegové z dalších institucí (Medicalxpress.com: Coffee or beer? The choice could affect your genome). Zatím ovšem své výzkumy nepodnikali na lidech ani jim blízkých savcích, takže je samozřejmě otázkou, jakou jejich výsledky budou mít hodnotu pro člověka. (Po pravdě řečeno, výzkum byl proveden na jednobuněčných kvasinkách a rýpal by mohl namítat, že ty se přece tak jako tak musí být schopné dělit neomezeně – ale to bychom zabředli do techničtějších detailů.)

Každopádně např. samotné radikály neměly na délku telomer vliv a ani další stresové faktory (změny pH, teplot…) se zde neprojevily. To neznamená, že buňky nepoškozovaly jinak. Nicméně alkohol zafungoval i v nízké koncentraci (cca 5 %) a telomery prodloužil, kofein naopak. (Zde by rýpal mohl podotknout, že ovšem kvasinky, pro něž je alkohol přímo metabolickým produktem, se zde mohou chovat výrazně jinak než další organismy.) Alkohol i kofein bezprostředně fungovaly tak, že buňka v reakci na ně měnila aktivitu genů, které jsou zodpovědné za produkci telomerázy a podobné mechanismy. Většina z takto ovlivňovaných genů má mít obdobu i u člověka, podobný test u lidských nebo alespoň třeba myších buněk se ovšem ještě musí provést.

Dva základní problémy organismu: přebytek a nedostatek

Přímo z toho rozhodně nevyplývá, co by měl člověk dělat nebo čeho se vystříhat; podle okolností a konkrétních rizik by mohl třeba preferovat jednu cestu – nebo se naopak snažit, aby se účinky alkoholu i kofeinu přibližně vyrušily a zbytečně jsme nezasahovali do jemně vyladěného mechanismu? Samotný hlavní autor výzkumu prof. Kupiec s nadsázkou říká, že než zjistíme přesnější informace, nejlepší je umírněná kombinace obého, piva a i kávy. Kávový likér ani chroustání kávových zrn opilci nezmiňuje.

Samozřejmě to neznamená, že zrovna kofein a alkohol nějak speciálně určují, na co zemřeme. Počátkem 19. století skotský lékař John Brown přišel s myšlenkou, že existují dva základní problémy organismu, přebytek nebo naopak nedostatek jakési životní síly. Na první neduh předepisoval opium, na druhý alkohol (ano, opět existoval i roztok zvaný laudanum, který kombinoval obojí). Působí to dnes samozřejmě směšně, třebaže podobného lékaře mít by nebylo nutně na škodu, alespoň pokud by člověk byl zdravý…