Klinický farmaceut: Reklamy na léčiva jsou neetické

Autor: Isifa.cz

„O své zdraví se stále zajímáme málo a podléháme reklamám v médiích,“ říká MILADA HALAČOVÁ. Úlohou její profese je pomoci se správným užíváním léků. Ušetřit naše zdraví i peníze v systému.

Správné užívání léků neohrožuje naše životy a přináší ekonomický efekt. Zdá se ale, že ne všichni si to uvědomujeme. Doba, kdy každá nemocnice a každý ambulantní lékař budou konzultovat medikaci pacienta s farmaceutem, je ještě dost vzdálená.

Před třemi lety o klinických farmaceutech nebylo u nás ani vidu ani slechu. A začátky nebyly vůbec jednoduché, potvrzuje Milada Halačová, vedoucí oddělení klinické farmacie v Nemocnici Na Homolce.

Lékaři byli zprvu nedůvěřiví, dnes se s klinickými farmaceuty radí, vzájemně se doplňují a vzdělávají se. Homolka je navíc výjimečná tím, že svého klinického farmaceuta mají všechna oddělení a ne pouze vybraná riziková pracoviště jako jsou oddělení intenzívní péče či geriatričtí pacienti.

Každý pacient, který je hospitalizován Na Homolce, si může být jistý, že jeho medikaci shlédne a reviduje klinický farmaceut. Pokud zasáhne do chronické medikace, se kterou pacient do nemocnice přišel, sdělí to v propouštěcí zprávě, kterou pacient předá svému praktickému lékaři, případně specialistovi.

Na co se klinický farmaceut zaměřuje?

Jestli neužívá některý lék pacient zbytečně, jestli je pro něho vhodný, fungují-li dobře pacientovy ledviny a játra, kterými se léky obvykle vylučují. Jestli nedochází ke kumulaci léčiva v organismu a není třeba dávky snížit nebo zda se v medikaci neobjevují takzvané duplicity, to znamená dva léky se stejnou účinnou látkou. Sledovat je třeba také lékové interakce lék – lék, lék – potrava a lék – choroba.

Klinický farmaceut musí nutně znát aktuální lékovou anamnézu pacienta, cíle jeho léčby, které stanoví lékař, i kompletní laboratorní výsledky. Pokud je pacient rizikový nebo má nesrovnalosti v anamnéze, promluví také s pacientem. Musí poctivě zjistit, jaké léky a v jakém množství je bere včetně volně prodejných léků a potravinových doplňků. Někdy pomůže rodina. Přinese balíček se slovy: „Tohle všechno dědeček bere.“

K tématu: Bezpečná kombinace léků – čtyři denně. Víc ne

Jaké „prohřešky“ se nejčastěji vyskytují? Nadměrné užívání léků, nevhodná léčiva, chybné dávkování či kombinace léků?

Nejvíce zasahujeme při úpravách dávek léků. Hospitalizovaný pacient je křehčí, s mnoha komplikacemi, které mohou vést ke změnám ve funkcích vylučovacích orgánů, a se spoustou nových přechodně nasazených léčiv, které mohou vzájemně reagovat s chronickou medikací. To vše může vyústit v projevy nežádoucích účinků léků. Dá se říct, že zasahujeme v pětadvaceti procentech, tedy u čtvrtiny pacientů.

Nežádoucí účinky léků se mají hlásit Státnímu ústavu pro kontrolu léčiv. Děje se to?

To je povinnost ze zákona. A funguje to tak v celé Evropě. Pokud se takových oznámení sejde více najednou, Evropská léková agentura začne šetřit. Některé léky právě na základě těchto hlášení byly z trhu staženy, například koxiby kvůli riziku srdeční toxicity, jiným byla omezena indikace, třeba u nimesulidu, což je velmi účinný lék na bolest. Teď se kupříkladu na základě hlášení z Francie přehodnocuje užívání jednoho typu antikoncepce.

Může se stát, že některé léčivo přestane účinkovat, jako to hrozí penicilinu?

V podstatě ne. Existuje pouze malá skupina léčiv, u nichž při dlouhodobém užívání může dojít k rozvoji takzvané tachyfylaxe, což znamená, že tato léčiva v podávané dávce přestanou účinkovat, a proto je třeba dávky navyšovat. Takovými léčivy jsou například takzvané H2 blokátory, podávané při terapii nebo profylaxi žaludečních a duodenálních vředů nebo některá prokinetika, léky, které zlepšují pohyblivost trávicího ústrojí.

Antibiotika jsou výlučná v tom, že se setkávají při léčbě tři subjekty. Pacient, lék a mikroorganismus, který se dokáže obrnit a odmítne s antibiotikem spolupracovat. Běžně spolu „zápasí“ vždy jen pacient a lék. Proto je důležité opravdu pečlivě zvažovat užívání antibiotik, aby se nám jednou nestalo, že kvůli rezistenci nebudeme schopni zvládnout třeba i z dnešního pohledu banální infekci.

Rozhovor: Dobrý lékař je i ten, který lék nepředepíše, říká Tomáš Cikrt

Máme podezírat vědce a lékaře, že posouvají hraniční hodnoty „látek“ a procesů v těle, aby nám doktoři předepisovali více léků a farmaceutické firmy bohatly?

To bych si netroufla vůbec tvrdit. Hraniční hodnoty se stanovují na základě vědeckovýzkumných výstupů, klinických studií, ověřovaných na tisících pacientech. Každá odborná společnost pak na jejich základě doporučuje lékařům způsob léčby jednotlivých diagnóz.

Naše odborné společnosti spolupracují s evropskými a americkými a doporučení jsou identická ve všech evropských zemích. Individuální posouzení leží na každém lékaři. Pak už se můžete spoléhat jenom na jeho odbornost a morální vlastnosti.

Jak jsme na tom vůbec s lékovou gramotností?

Je nízká. O svoje zdraví se stále zajímáme málo a podléháme reklamám v médiích, které i u volně prodejných léčiv pokládám někdy až za neetické. Také nediskutujeme s lékaři o rizicích farmakoterapie, jejích alternativách a často zamlčujeme případné projevy nežádoucích účinků. Český pacient by se měl neustále vzdělávat v oblasti lékové problematiky a neustále se ptát. Ať už lékaře nebo farmaceuta.

Pomineme-li zdraví člověka, což je samozřejmě rozhodující, přinášejí vaše zásahy i finanční efekt?

Určitě. Nemáme to sice spočítané, protože nejsme ekonomové, ale nejnovější zprávy ze Spojených států uvádějí, že jeden dolar investovaný do klinického farmaceuta vrací 4, 86 dolaru do zdravotnického systému. Myslím, že jsou dost výmluvné bez ohledu na to, že zdravotnický systém v USA je nesrovnatelný s českým. Nesmíme zapomínat zejména na prevenci a minimalizaci rizik s rozvojem nežádoucích účinků léčiv, které mohou prodloužit pobyt pacienta v nemocnici, nebo se projevit později a člověka do zdravotnického zařízení znovu přivést. To všechno něco stojí.

Neměli by existovat i ambulantní farmaceuti?

Bylo by to krásné, kdyby několik spádových lékařů mělo svého klinického farmaceuta. Ve Velké Británii, v Kanadě a ve Spojených státech to tak funguje. Objíždějí lékaře, studují dokumentaci, sledují pacienty.

Mnoho z nás podstrčí sestřičce, když vyjde z ordinace, seznam léků, které chce předepsat, protože mu došly, a nechce se mu dlouho čekat. Děláme chybu?

Zcela určitě ano. Revize medikace v čase je nezbytná. Měli bychom si vždycky najít čas a s doktorem lékovou anamnézu probrat. Rozhodně se nenechat odbýt. Ostatně to platí i v lékárně.

Zásluhou odborné společnosti klinické farmacie se podařilo v loňském roce dostat do novelizace vyhlášky o personálním vybavení nemocnic požadavek, že každé lůžkové zařízení má povinnost zajistit službu klinického farmaceuta. Všechny nemocnice je ale nemají, i když stále přibývají; hlavně v Praze. Důvodem je i to, že klinických farmaceutů je málo. Nemocnice, které se chtějí pyšnit mezinárodním certifikátem kvality JCI (Joint Commision International), ho však mít musí. Certifikát by jinak nezískaly. V České republice je pět zdravotnických zařízení, kterým byl prestižní certifikát nezávislou mezinárodní agenturou udělen. Patří mezi ně i Nemocnice Na Homolce.

Čtěte dále: Budeme taky „Prozacový národ?“

2 názory Vstoupit do diskuse
poslední názor přidán 27. 1. 2014 14:00