Kleptomanie, to není krádež jediného pera

Autor: Isifa.cz

Kdyby byl dejme tomu Václav Klaus kleptoman, pak by před ním neobstálo široko daleko žádné pero a na Hradě by vítr províval prázdnými komnatami. Nemocní kleptomanií kradou, na co přijdou.

Krádež je přivlastnění cizího majetku. Předpokladem je určitá psychická vyspělost a míra informací. Dotyčný ví, přesněji chápe, že mu předmět nepatří, přesto ho odcizí. Jde o jednu z nejčastějších poruch chování – u dětí i u dospělých.


Autor: Isifa.cz

Kleptomanií trpí především ženy

Lidová tvořivost krádež mnohdy glorifikuje ve smyslu „ať jsme zdraví, to ostatní si ukradneme“, či „kdo nekrade, okrádá rodinu“. Jindy poněkud schizofrenně dělí na „naše“ – krást se nesmí, ale „z cizího krev neteče“ a krást se může. Jisté je, že se krádež objevuje i mezi normálními, ne tedy mravně narušenými lidmi. Snad pro žádnou jinou z poruch chování nemá slang tolik výrazů: upotit, šlohnout, čmajznout, čornout, sbalit, štípnout, znárodnit, zorganizovat atd.

Kleptomanie: z řeč. chorobné, nutkavé uzmutí předmětů, choroba duševní. Ottův slovník naučný. Praha 1905.

Patologická krádež není pravá krádež

Krádeže bývají hodnoceny podle ceny odcizeného předmětu, dle způsobu provedení i dle motivace. S přihlédnutím k motivaci a způsobu provedení se dělí na pravé krádeže a kleptomanii. Název druhé z uvedených pochází z řečtiny – kleptein je krást. Doslova tedy „manické kradení“. Jde o součást oficiální klasifikace nemocí. V patřičné příručce ji lze najít pod kódem F63.2 coby patologické kradení (kleptomanie).

V případě pravé krádeže je základní motiv ve snaze stát se vlastníkem odcizené věci. Velmi silná může být adrenalinová motivace – touha po vzrušení, napětí, ověření si svých schopností. Svou roli může hrát i faktor překonávání strachu, nudy, snaha imponovat ostatním.

Mimo touhu vlastnit se tohle může objevit i u kleptomanie. Tam je ale nejpodstatnější uvolnění psychického napětí. Jde o jakousi úlevu, odreagování tenze. Podobný princip může být užíván i jinde u tzv. kompulzivních poruch. Napětí můžete – žel velmi krátkodobě – uvolňovat namátkou opakovaným mytím rukou, přesvědčováním se, že jste zamknuli dveře nebo zavřeli plyn. Možné jsou i jiné, bizarní postupy. Namátkou kráčet výhradně jen po sudých kachličkách. Když omylem vstoupíte na kachličku lichou, „musíte“ se vrátit a jít celou cestu znovu.

K tématu: Obsedantně-kompulzivní porucha se léčí antidepresivy nebo zákazem mytí rukou

Krádež versus kleptomanie 100:1

Setkal jsem se s mladou dospělou ženou, jež s pobaveným, poněkud úděsným nadhledem vzpomínala na „spanilé jízdy“, jež s několika kamarádkami, podobně jako ona nezletilými středoškolačkami, pořádala do obchodních pasáží jistého módního nákupního střediska. „Nešlo nám o cenu těch věcí, brali jsme hlouposti,“ dodala. Pozoruhodné bylo, jak ona mladá dáma zcela abstrahovala od etického aspektu celé věci. To, že ji zhruba za desetiletí poté využil a okradl její přítel, se jí ovšem dotýkalo velice.

Kleptomanie je v učebnicích psychiatrie definována jako periodicky se opakující krádeže různých nepotřebných předmětů, jež pachatelům nepřinášejí žádný zisk. Nejstarší definice bychom dnes nalezli na papírech velmi zažloutlých. Pocházejí totiž ze začátku devatenáctého století. Z té doby zřejmě pochází i diagnostický povzdech: „Když něco ukradne urozený člověk, musí to být vždy důsledek nemoci – kleptomanie.“ Vzdělaný, nevzdělaný, urozený nebo neurozený, vše jedno. Nemoc si nevybírá. Zastoupení v poměru k běžným krádežím je odhadováno 1 ku 100. 

Kleptomankám nejde o zisk

Někteří tvrdí, že u řady diagnostikovaných kleptomanií je to i dnes pouze diagnóza „velkorysá, a tudíž krycí“. Jinými slovy jde o výmluvu a o snahu vyhnout se trestu. Obecně panuje souhlas s tím, že choroba je častější u dívek a žen než u chlapců a mužů. Tvrdí se, že ženy na sebe chtějí takto upozornit. Nemusí jít o teatrální, hysterické obracení pozornosti na sebe. Může jít i o variantu jakéhosi volání o pomoc cíleného na někoho blízkého. Mediálně známou dámou trpící zmíněnou chorobou je např. Paris Hiltonová, dědička sítě hotelů daného jména. Miliony dolarů na účtech její rodiny rozhodně nebyly doprovázeny harmonickými vztahy mezi nejbližšími.

Nesnáze začínají u dívek obvykle dřív než u chlapců. Často v pubertě trvají dosti dlouhou dobu. Nebývají jen izolované. Často jsou doprovázeny úzkostmi poruchami příjmu potravy – záchvaty bulimického charakteru jsou v životní historii více než poloviny pacientek. Typická bývá závislost na návykových látkách, nejčastěji alkoholu… Jednání naplňující obraz kleptomanie může doprovázet různé jiné, a to i závažné psychické poruchy. Je pak jejich důsledkem a nelze je hodnotit samostatně. Nejčastěji se objevuje u bipolární poruchy – maniodepresivní psychózy. Konkrétně v její manické fázi.

Muži mají krádež místo orgasmu

U mužů prý jde o snahu získat náhradní ocenění ve smyslu kompenzace pocitů nedostačivosti. Dle některých autorů zde jde i o variantu sexuálního uspokojení. Pocit z úspěšně provedené krádeže bývá přirovnáván k orgasmu. Pro menší výskyt kleptomanie u mužů možná svědčí i fakt, že se nezdařilo najít mediálně známého prokazatelného kleptomana.

Vzpomínáte-li na mediálně celosvětově probíraný akt státníkovy krádeže plnicího pera na významné návštěvě a před televizními kamerami, je to zřejmě vše jiné, jen ne kleptomanie. S růžovými brýlemi to lze nazvat roztržitost a omlouvat tak neomluvitelné. Můžeme nasadit i brýle černé a mluvit o kolosální ostudě, eventuálně se starými latiníky volat: „Ó časy, ó mravy.“

Pokud by byl pachatel kleptoman, pak by před ním neobstálo široko daleko žádné pero a na hradě pražském by vítr províval prázdnými komnatami. Tihle „posedlostí krádeží nemocní“ lidé vskutku kradou, na co přijdou takříkajíc na zámku i v podzámčí.

V poslední fázi kleptoman krade, na co přijde

Dalším kriteriem pro kleptomanii je podstatný fakt – pachatel nemá z krádeže žádný užitek. To je přinejmenším v současnosti kriterium problematické. Parta dívek ve výše zmíněném nákupním centru neměla ze svého jednání v podstatě žádný materiální zisk, leč „bylo to vytržení z nudy, dělalo nám dobře, že jsme měly pocit, jak riskujeme, a když se to povedlo, mohly jsme si pak v pohodě připadat jako naprosto zkažené.“ Potud citát již zmíněné klientky. Ilustruje subjektivní hodnotu takové krádeže. Mezi svéráznosti kleptomanie patří i pocit studu – lidé se pak snaží odcizené věci vrátit, eventuálně je zahazují. To se u uvedené party dívek nedělo. Vývoj kleptomanie prochází několika stadii:

Fáze kleptomanie

  1. Nevinná hra
    Pachatel je přesvědčen, že se potřebuje pouze bavit. Domnívá se, že odcizené věci nemají hodnotu, což objektivně vzato nemusí být vždy pravda.
  2. Problém větší, než jsem myslel
    Pachatel má občas dojem, že krádežím propadá, neví, co s odcizenými věcmi dělat, začíná mít strach z odhalení, objektivně se riziko zvyšuje.
  3. Drogová závislost na krádežích
    Pachatel krade, na co přijde, bez výběru a zcela pomíjí riziko. Masivně se objevuje okrádání i blízkých lidí, těch, s nimiž žije pod jednou střechou. Tyto krádeže působící jako droga je nutno odlišit od krádeží kvůli droze. Tj. těch obdobně nevybíravých, jejichž cílem je za každou cenu získat peníze na zakoupení drogy.

Co se jednou naučilo, lze i odnaučit

Léčbou zcela jistě není domluva ani apel na dobré vychování. Z léků bývají doporučovány různé stabilizátory nálady, antidepresiva. Z psychoterapeutických směrů tu nachází uplatnění zejména kognitivně behaviorální terapie. Tato moderní koncepce vychází z psychologie učení. Poruchy chování namátkou třeba tréma, tik, koktavost a samozřejmě i impulsivní krádeže jsou chápány jako naučené chybné reakce. Co se jednou naučilo, lze i odnaučit. Člověk může měnit své priority, učit se novým pohledům i postupům a tím potlačit ty staré a chybné.

Kleptomana pronásledují:

  • neustále vracející se myšlenky a neschopnost odolávat nutkání krást
  • poruchy nálady
  • úzkost
  • poruchy stravovacích návyků
  • poruchy sebeovládání
  • dodatečné pocity viny a výčitky související s krádeží
  • sociální problémy
  • stupňující se pocit stresu bezprostředně před provedením krádeže
  • uspokojení, naplnění nebo úleva po provedení krádeže

Substituční krádeže

Jde o specifickou „neurotickou“ variantu krádeží. Termín substituční zde znamená „náhradu“ něčeho, co člověku chybí a co potřebuje, a to ve sféře psychické a sociální. Nejčastěji – ale ne zcela výlučně – se objevují u dětí.

Množství těchto deliktů není velké. Ve starším výzkumu uskutečněném v pedagogicko-psychologické poradně šlo o zhruba deset procent z dětí, jež tam byly psychologicky vyšetřeny v souvislosti s krádežemi. Charakteristické pro daný problém je následující desatero charakteristik. V daném případě nemusí být patrny všechny. Nicméně více než polovina z nich se vyskytne:

10 charakteristik substituční krádeže

  1. Jde o jeden z projevů objevujících se u psychicky labilních dětí.
  2. Krádeže – třeba i opakované – jsou vyvolány okamžitým popudem, bez ohledu na důsledky.
  3. Krádeže nejsou rafinované. Naopak působí naivně. Objevují se i tam, kde je zcela zjevná osoba pachatele. Není šance jejich provedení úspěšně zapřít.
  4. Pachatel se sám odcizenými předměty neobohacuje.
  5. Pachatel bývá izolován ve vrstevnických skupinách a touží po tom, daný stav změnit.
  6. Odcizené předměty jsou rozdávány členům výše zmíněných vrstevnických skupin.
  7. V rodině dítěte bývají problémy. Vztahy mezi rodiči obvykle nejsou rozvrácené, mnohdy se snaží „nehádat se před dětmi“, napětí je ale přesto poměrně výrazné. Dítě je vycítí.
  8. Typickým výchovným vedením je autoritativní přístup s nedostatečnou schopností vcítit se do světa dítěte.
  9. Nebývá brán ohled na individualitu dítěte. Mj. si rodiče málo uvědomují jeho psychickou labilitu.
  10. Děti nedostávají od rodičů kapesné.

V ojedinělých „dospělých“ variantách se podobné jednání objevuje jako „krádež pro někoho“ na kom, někdy i na čem pachateli mimořádně záleží. Naivita provedení nebývá tak nápadná jako u dětí. Pachatel je často sociálně izolován, a tak pro to, co považuje za svoji životní kotvu, udělá vše možné i nemožné, žel i trestné. Léčba bývá podobná jako u kleptomanie. Důraz je kladen na nové sociální vztahy a přiměřené, ne ohrožující zájmy. Pomáhá i stabilizace situace v rodině.

Seriál Psychiatrické oříšky: Příběhy, které pohnuly dějinami psychiatrie 

3 názory Vstoupit do diskuse
poslední názor přidán 3. 11. 2013 22:28