Když si nevidíte přes nos, může za to sítnice

Autor: Isifa.cz

Není vidět, ale díky ní vidíme. Sítnice je tenoučká vrstva, kterou lze operovat jen s pomocí mikroskopu. Poškodí ji nemoc i úraz. Příznakem odchlípené sítnice je clona u nosu.

Sítnici najdete v zadní části oka. Vnitřní tenká vrstva má bohaté cévní zásobení a jejím úkolem je zachytit obraz vnímaného předmětu a zrakovým nervem jej odeslat do zrakových center v mozku. Centrální část sítnice je tzv. žlutá skvrna (makula), která je důležitá pro ostré rozeznávání detailů, pro čtení, řízení auta, sledování televize apod. Obvodové, okrajové části sítnice slouží k perifernímu vidění. Sítnici lze považovat za vlastní orgán zraku, proto je její zdraví a bezchybné fungování tak důležité.

Sítnice

  • tenká vrstva oka
  • zachycuje obraz a odesílá jej do zrakových center v mozku
  • centrální část sítnice je žlutá skvrna – makula
  • makula je důležitá pro ostré rozeznávání detailů, pro čtení, řízení auta, sledování televize apod.
  • obvodové, okrajové části sítnice slouží k perifernímu vidění
  • nemoc sítnice vede ke zhoršenému vidění nebo dokonce ztrátě zraku

Různých poruch a onemocnění sítnice je celá řada, příčinou jsou jak vrozené vady, místní postižení nebo celkové nemoci. Onemocnění sítnice způsobuje její sníženou funkci, postižení zrakového nervu, což se projevuje zhoršeným viděním nebo dokonce ztrátou zraku.


Autor: Isifa.cz

K tzv. odchlípení sítnice může dojít v důsledku degenerace sítnice, ale také vlivem úrazů, nádorů a zánětů

Sítnici postihují záněty i degenerace

Zánětlivá onemocnění postihující sítnici mohou vzniknout v souvislosti s celkovými infekcemi, záněty, jako samostatné onemocnění či jako komplikace při úrazu oka. K závažným poruchám patří retinopatie. Způsobuje trvalé změny na sítnici, které vznikají v souvislosti s vysokým krevním tlakem nebo cukrovkou. Diabetická retinopatie postihuje většinu diabetiků, dochází při ní k ucpávání drobných cévek, což způsobuje poruchy a nedostatečné prokrvení nebo otoky sítnice. To může způsobit postižení zrakového nervu, pokles zrakové ostrosti a často i nevratné poškození. Pokud se problém odhalí včas, lze ale poškození zraku zabránit.

Degenerace sítnice se projevuje nenápadně. Jde o genetické postižení obou očí, nezánětlivé změny na sítnici, které provází poškození nervových buněk. Nejprve se zhorší zrak při soumraku a za tmy, vidění je zamlžené a rozostřené, barvy člověk nevnímá tak jasně jako dřív. Onemocnění v počátku postihuje jen jedno oko, takže člověk příznaky často ani nezaregistruje a k lékaři přijde v době, kdy je poškození zraku už nezvratné. Druhé oko pak bývá postiženo v průběhu několika let. Odborníci uvádějí, že tento typ makulární degenerace je způsoben nejen geneticky, ale civilizačními vlivy a životním stylem (kouření, obezita, vysoký krevní tlak, ultrafialové záření, nevyvážená strava s nedostatkem vitaminu E). „Povědomí o tomto onemocnění značně stoupá i díky obrovskému množství různých doplňků stravy, které mají za cíl doplnit hladinu karotenoidů v krvi a posléze v makule. Karotenoidy jsou totiž silným antioxidantem, který chrání oko škodlivým působením volných radikálů. Některé z karotenoidů lze získat i z potravy snáze (např. Lutein nebo Zeaxantin ze zelené listové zeleniny), jiné, jako např. Mezo-Zaexantin, již hůře a je tedy doporučováno jeho doplňování výše zmiňovanou formou doplňků stravy. V indikovaných případech je možné v současné době ovlivnit i pokročilé stavy makulární degenerace, např. aplikací biologických preparátů přímo do oka,“ vysvětluje primář Očního centra Praha Radan Zugar.

Odchlípená sítnice zacloní výhled

V důsledku degenerace sítnice, ale také vlivem úrazů, nádorů a zánětů může dojít k tzv. odchlípení sítnice, kdy se sítnice nadzvedává a postupně odlučuje od oční stěny. Odchlipování postupuje od okrajů až ke středu sítnice, kde je místo nejostřejšího vidění, proto také často dochází k výraznému poškození zraku. Příznakem postupujícího odchlípení sítnice může být clona, která se objeví při okraji zorného pole, v počátku nejčastěji v dolní části oka jakoby u nosu.

Poranění sítnice patří k nejzávažnějším postižením oka, následky se odvíjejí od způsobu a rozsahu poranění. Při úrazu může dojít ke zhmoždění oka, k poranění ostrým předmětem či poškození infračerveným zářením atp. Následují většinou různé komplikace, zhoršené vidění a rozsáhlé změny na sítnici.

Náhlou ztrátu zraku a problémy s viděním způsobují také oběhové poruchy, kdy např. dochází k ucpání oční tepny nebo žíly. V takovém případě je rychlost odborného ošetření pro zachování zraku a minimální následky rozhodující. Pokud se projeví náhlá ztráta vidění, kdy postižený rozeznává pouze světlo a tmu, je třeba vyhledat očního lékaře co nejdříve, ideálně do dvou hodin.

Nejen v těchto urgentních případech je ale nezbytná pomoc odborníka. Některé změny či onemocnění sítnice lze odhalit i v rámci preventivní prohlídky, kterou by měl každý jednou za čas absolvovat. Někdy totiž nejsou zpočátku vůbec patrné, nebo se objevují až ve vyšším věku. A čím dříve je začnete léčit, tím stoupá šance na menší poškození zraku.

Ideální je absolvovat preventivní oční vyšetření jednou za dva až čtyři roky, při podezření na počínající onemocnění či v případě různých rizikových faktorů (cukrovka, vysoký nebo velmi nízký tlak, závažná oční onemocnění v rodině a jiné) je vhodné navštívit lékaře jednou za rok. Případně se s lékařem na četnosti návštěv domluvit.

Oko se operuje miniaturními vstupy

Problematika onemocnění sítnice je rozsáhlá, léčba vždy odpovídá typu nemoci a postižení. Většina onemocnění sítnice se léčí chirurgicky, v některých případech dokonce jiný způsob léčby není možný. Při postižení způsobených cukrovkou, vaskulárními, revmatologickými a metabolickými nemocněními je nezbytná také konzervativní léčba. „Při nemocech sítnice je rozhodující čas, čím dříve jsou rozpoznány příznaky chorob, tím je větší naděje na záchranu zraku. Onemocnění a jejich zhoršování lze dnes úspěšně předcházet,“ popisuje Lubomír Továrek, hlavní chirurg Oční kliniky DuoVize a dodává: „Řadu potíží lze řešit chirurgicky, v rámci ambulantního zákroku označovaného jako PVV, kdy se tenké nástroje do oka vkládají miniaturními vstupy v bělimě (bělavá povrchová vrstva oční koule). S pomocí mikroskopu pak lékař provádí uvnitř oka jemné kroky, které vedou k zmírnění či odstranění potíží. 

V některých případech lékaři používají také oční laser nebo aplikují nitrooční injekce Avastinu. „Dokážou pomoci pacientům, nad jejichž osudem ještě nedávno lékaři pouze krčili rameny,“ říká Lubomír Továrek. Biologická léčba protilátkou Avastin je vhodná při tzv. věkem podmíněné makulární degeneraci a při postižení oční sítnice cukrovkou. Brání krvácení, otokům a ukládání škodlivých látek, dokáže výrazně zlepšit zrakovou ostrost. Léčba je bezbolestná, látka je aplikována injekčně během ambulantního ošetření po předchozím dokonalém znecitlivění oka. Avastin je sice označován za zázrak moderního očního lékařství, léčba však není hrazena zdravotními pojišťovnami. Značná finanční náročnost je totiž obecně problémem biologické léčby.

Biologická léčba

  • Je založena na využití produktů připravených biologickou cestou a jejich biologického působení v lidském organismu. To je rozdíl oproti klasické léčbě, jejíž prostředky jsou připravovány synteticky, nejčastěji chemickou cestou.
  • Cílená léčba využívá imunitního systému organismu prostřednictvím látek, jež lidské tělo v normálním stavu automaticky samo vytváří. Tyto látky jsou v těle schopné blokovat nežádoucí imunitní procesy, nebo naopak aktivovat sebeobranu organismu. Molekuly biologických léků jsou produkovány živými organismy, jsou velké, mají komplikovanou vnitřní strukturu a jejich výroba je proto velmi technicky náročná, což způsobuje, že náklady na biologickou léčbu jsou relativně vysoké.

 Zdroj: EGIS Praha

Více k tématu biologické léčby: Revma je nic neříkající termín pro jakoukoli bolest kloubů