Kdyby muži platili daně ze spermií, utratili by čím dál míň

Když se nedaří zázrak oplození, ženy a muži to řeší odlišně. I příčiny neplodnosti jsou různé. Odkládání rodičovství na dobu pozdější (až už je úplně pozdě) nebo chybějících dvacet tisíc mrsknutí bičíkem.

Rozhodně nejde o chybění patřičného počtu „ odstínů šedi“. Zmíněný počet „progresivně vlnivých pohybů“ spermie je nutný k tomu, aby mužská pohlavní buňka dorazila k ženskému vajíčku. Umožňuje to část spermie zvaná bičík. K spermii patří i oválná hlavička krytá zhruba ze dvou třetin tzv. čepičkou. Zmíněná je nenápadná, leč podstatná. Umožňuje svými působky i pohybem průnik spermie přes první vrstvu vajíčka.

Doba si vybírá svou „spermo daň“

Bývali Čechové statní jonáci a ještě nedávno se za normu na den a muže považovalo až sto milionů pohlavních buněk. Stres, těsné džíny, nadměrné saunování, vyhřívaná sedadla v autě, těžké kovy, kořeněná jídla, nikotin a mnohé jiné drogy, ionizující záření, tzv. éčka, potraviny se zbytky ženských pohlavních hormonů, drogová závislost na úspěchu v podnikání, trápení s nezaměstnaností… to i mnoho jiného si vybírá „spermo daně“. Muž obdařený zhruba padesáti miliony spermií v mililitru ejakulátu lehce nažloutlé barvy a vůně kvetoucích kaštanů je dnes považován málem za Bivoje. I třetina z onoho množství je OK. Inu, pokud se opravdu zadaří, stačí jedna svěží, pohyblivá spermijka a takříkajíc žádný problém s oplozením.

Po mnoho let považovali potentní pánové tvorstva ztopoření penisu a výron semene za důkaz své neochvějné plodnosti. Ženy tudíž dle nich mohly za všechny nesnáze. Svatá (s)prostoto! Muži se na poruchách plodnosti podílejí zhruba ze čtyřiceti procent, ženy z poloviny a desetina připadá na obě pohlaví stejně.

Co do reprodukčního zdraví, je vše v pořádku, pokud při nechráněném styku opakovaném zhruba čtyřikrát týdně žena otěhotní do šesti až dvanácti měsíců. Patřičnou, výše uvedenou frekvenci lidé obvykle odhadnou intuitivně. Jsou ovšem i výjimky. Tj. občané obcující společně pravidelně s frekvencí jedenkrát za čtvrt až půl roku a… pak se diví, že nic. Zní to neuvěřitelně, ale před několika lety jsem se setkal i s manželstvím, v němž pohlavní styk nahrazovaly intimní hrátky bez přímého spojení genitálií. Manžele trápila bezdětnost, jejíž příčiny neznali.

Nejplodnější jsou ženy ve věku devatenáct až pětadvacet let. Dávno již tomu, co právě tohle bývaly roky typické pro založení rodiny. Desetiletý posun, jenž nastal brzy po roce 1989, posouvá ČR demograficky „od Bulharska k západní Evropě“, leč plodnosti neprospívá.

Výrok „muži nestárnou“ neplatí absolutně. Zlatý slavík či neméně zlatý fotograf Jan Saudek dokáží sice zázraky, jenže ne každému je dáno. Ostatně již v první sexuologické příručce v češtině (byť ze švédštiny přeložené) nabádá pány docent university v Lundu Seved Ribbing, aby koncepci neodkládali. Dí: „Uzavírati první sňatek po padesátce je pozdě, byť ženichem byl plukovník nebo generální ředitel.“

Dialektika nežádoucího a žádoucího těhotenství

Mnohé i mnozí slyšeli od maminky: „Dávejte si pozor, to je dřív jak nové boty.“ O čem je řeč, bývá jasné. S obavami sledují, zda skutečně dávali dostatečně pozor. Důsledky nepozornosti číhají měsíc co měsíc. Vzniká tím podvědomá představa – až přijde čas, postačí vysadit antikoncepci a můžeme chystat kolébku. To se může, ale rozhodně nemusí stát.

Po pár marných měsících nastává křečovité napětí. To pravděpodobnost koncepce snižuje. Neznamená to, že psychika musí hrát vždy nejpodstatnější roli. Stejně tak nejde tvrdit, že prapříčinou neplodnosti je skrytý psychický konflikt projevující se mj. v odmítání rodičovské role. Naopak – i žena s velmi vážnými psychickými problémy může – někdy až překvapivě snadno – otěhotnět.

Deprese výrazně, méně výrazně i úzkost, nespokojenost v manželství do určité míry snižují pravděpodobnost otěhotnění u nechtěně neplodné ženy. U mužů jsou psychogenní souvislosti méně výrazné. Jednoznačně negativně působí stres. Samozřejmě s tím, že míra citlivosti na jednotlivé stresory se individuálně liší.

 

Gender rozdíly… když se nedaří

„Je schopný(á) zplodit dítě..“ je jasná a radostná zpráva. Opakem schopnosti je v češtině neschopnost. Nechtěně bezdětní si připadají leckdy jako neschopní. Odborně řečeno: Je atakována samá podstata jejich percepce mužské a ženské role.

Otázky spojené s nechtěnou bezdětností obvykle konzultuje s lékaři jako první žena. Pokud se pár rozhodne k adopci, bývá tím prvním zajímajícím se o úřední postup ten, kdož je neplodný. Pokud mají tyto problémy oba, jako první vyřizuje většinou žena. Najde-li si manžel neplodné ženy přítelkyni a vše směřuje k rozvodu, pak mívá sklon psychologovi vyprávět o své – konečně naplnění se blížící – bezbřehé touze po dítěti.

Ve skutečnosti to nebývá tak jednoznačné. Manželky sterilních mužů, pro něž je bezdětnost nepřijatelná, bývají akční. Údaj o každém desátém dítku, jež má jiného biologického a matrikového otce, se zdaleka netýká jen neplodných. Jeho reálný výskyt spíše roste.

V rozhovoru s psychologem vnímají ženy nechtěnou bezdětnost jako těžkou ránu osudu. Přistupují k ní pokorně. Platí to i pro nezřídka bolestivou nebo nepříjemnou a omezující léčbu. Muž se spíše vzteká, dožaduje se jasného určení viníka a jeho potrestání. Masturbaci potřebnou k získání biologického materiálu pro vyšetření plodnosti chápou jako ponižující. Jeden z nich mi kdysi řekl: „V životě jsem to nedělal do misky.“ A to si zřejmě ani neuvědomil, že jde o misku sterilní.

K lékařem nařízenému pohlavnímu styku „v den D a hodinu H“ – v době ovulace – přistupují ženy s péčí řádného úředníka. Vše musí být provedeno včas, řádně a bez ohledu na možné překážky. Muži popisující onen odstín sexu mívají děs v očích. Byť by se v jejich řekněme eroticky uměřené manželce probudil v zmíněný čas sexuální démon, nevychutnají si to.

Teror příbuzenské pavlače

„Příbuzenská pavlač“ je označení použité Miroslavem Plzákem k popisu nátlakových otázek a konstatování blízkých lidí. Namátkou: „Kdy už konečně budete něco mít?“ „Ráda bych se ještě dožila vnuků, co ty na to?!“

Patří sem i rádoby výchovné moudrosti a příklady. Namátkou: „Nemysli si, kariéra není všechno.“ „Podívej se na sousedovu Janu. Ta se sice ani nedoučila, ale má tři děti. Ty máš sice dva doktoráty, ale ….“- hlas se pak patřičně zlomí a oči zvlhnou.

V ryze pánské společnosti se otázky nechtěné bezdětnosti obvykle neřeší. Leč po čtvrtém či pátém pivu někdy zazní nabídka typu: „Tak mi manželku na chvíli puč, zvládnu to za tebe…“ Ženy svého manžela za obdobným účelem nenabízejí. Vlastním lůnem nabízejí eventuální pomoc skutečně jen zcela výjimečně. Jejich oblíbeným tématem jsou ovšem hovory o porodu a posléze o dětech. Jedna z mých klientek – single, bezdětná, velmi úspěšná vysokoškolačka, zastávající vedoucí místo byla okolnostmi nucena vyslechnout hovor dvou kolegyň nedávno se navrátivších z rodičovské dovolené. Půl hodiny se bavily o dětských dupačkách. Poté bezdětná dáma odešla na WC, hodinu tam plakala a uvažovala o sebevraždě. Žila dál, leč následujícího dne podala výpověď.

Ve své praxi jsem hovořil s více než tisícovkou lidí řešících touhu po dítěti osvojením. Každý je jiný. Jistě by se ale shodli, že neproblémové početí a narození potomka je velké štěstí… Mají pravdu.

TÉMA DNE – čtěte dále: Vajíčka a spermie v mrazáku…kdyby něco

1 názor Vstoupit do diskuse
poslední názor přidán 30. 6. 2015 12:42