Kdo nesmí za volant? Opilec, epileptik ani těžký diabetik

Autor: Isifa.cz

Tragédie v Hradci Králové vyvolala debatu o tom, která onemocnění se neslučují s řízením auta. Jakých chorob se to týká a co dělat, pokud jde třeba o vašeho nesoudného senilního dědečka?

Debatu o tom, kdo kromě opilce, a člověka bez řidičského průkazu, nesmí za volant, vyvolala víkendová tragédie v Hradci Králové, kdy řidič, snad epileptik, alespoň podle svědků nehody, zabil svou jízdou dvě děti.


Autor: Isifa.cz

Řízení auta a některá onemocnění nejdou dohromady

Kdo tedy nesmí za volant? Problém upravuje sedm let starý zákon spolu s vyhláškou. Celkem logicky jde na prvním místě o lidi s takovou poruchou zraku nebo sluchu, že lékařské vyšetření vyloučí, že by mohli bezpečně řídit. Dál jsou  to těžcí diabetici, kdy pacientovi často kolísá hladina cukru v krvi a hrozí mu diabetické kóma. Dále jsou to lidé s takovými nemocemi kosterní a svalové soustavy těla, že jejich pohyb vylučuje bezpečné ovládání auta.

Po mrtvici za volant řidič nesmí

Kromě toho sem patří lidé po infarktu a mrtvici, s kardiostimu­látorem, vážnými srdečními arytmiemi a dalšími poruchami srdce. A lidé s duševními poruchami. Například s Alzheimerovou nemocí, bipolární poruchou osobnosti, schizofrenici, mentálně retardovaní a lidé s demencí.

A pak jsou tu právě epileptici, a lidé s některými dalšími poruchami nervové soustavy. „Každý záchvat je však u každého epileptika jiný, takže nejde všechny házet do jednoho pytle. Je na posouzení lékaře, zda smí epileptik řídit. Platí přitom pravidlo, že od posledního záchvatu muselo uplynout déle než rok a že se ten člověk léčí, i když ani to není samospasitelné, protože léky dobře účinkují jen na 70 procent pacientů,“ říká pražský neurolog Jan Hadač z Fakutní Thomayerovy nemocnice.

Zvláštní kapitolou jsou lidé s vážnými poruchami ledvin a také po transplantacích. Všem těm totiž hrozí, že při záchvatu nebudou schopni ovládat své vozidlo. O všech těchto nemocných tedy musí rozhodnout lékař, zda smí řídit. „Potíž je, že je to nevymahatelné, aby skutečně neřídili – když se taková nemoc přihodí, až když už člověk řidičák má, je na něm samotném, zda se půjde na dopravní registr na magistrátu "udat“, že není způsobilý k řízení. Takových případů lidí, kteří tam dorazí sami, je však minimum," popisuje policista Tomáš Malý.

Řidič by se měl jít sám udat na magistrát

epilepsie se může objevit podle Jana Hadače kdykoliv během života. Třeba po úraze. Stejně jako různé duševní poruchy nebo selhání ledvin. Ani lékaři nemají páky jak řidiče donutit přestat řídit. „Zavedli jsme si proto na svou ochranu takový papír, který pacient, jemuž jsme nedoporučili řídit, podepisuje – že si je vědom všech rizik spojených s jeho stavem a vlivem na schopnost řídit,“ popisuje Jan Hadač.


Autor: Isifa.cz

Posouzení schopnosti řídit auto u seniorů je na lékaři

Povinnost hlásit na registr řidičů, že daný pacient nesmí řídit, však lékaři nemají. „Naopak – to by bylo porušení lékařského tajemství,“ říká lékař. Nově by se však praxe měla zpřísnit a od příštího roku by to mělo být díky novele silničního zákona jinak: lékaři by měli mít ohlašovací povinnost. Podle Hadače však ještě nejsou hotová jasná pravidla, jak by to mělo fungovat. Lékaři také říkají, že nebyli zbaveni povinné mlčenlivosti, takže teoreticky stále nic nikam hlásit nemohou.

Pozor na příbuzné!

Zodpovědnost tak zůstává zatím dál na řidičích samotných. Nebo na jejich příbuzných. „Otec má 87 let, a chodí a zrak má dobrý. Bohužel. Protože kdyby ne, alespoň by bylo jasnější, že řídit nesmí. Takto sice každý rok chodí na prohlídku k praktické lékařce, ta si s ním chvíli popovídá o počasí, zkontroluje mu oči a tlak a dá mu opět razítko, že další rok smí řídit. Jen my víme, že je už dementní, a není schopen řídit, nastartuje sice auto, ale na křižovatkách neví, kdo má přednost, nedává blinkry, je to prostě o život,“ vypráví Alena z Vrchlabí.

Rodina to řeší tak, že otci schovává klíče od auta. Druhé možné řešení je, pokusit se domluvit s lékařkou. Pokud však ani ona nebude přístupná dohodě a skutečně je jen na jejím posouzení, zda je otcův zdravotní stav stále dobrý, pak nezbývá než se obrátit na soud, aby o způsobilosti řidiče rozhodl on. Jenže: to obvykle žádná rodina neudělá. Tady je každá rada drahá. Ale: je lepší jednat, než si pak do smrti vyčítat, že někdo zemřel naší spoluvinou.   

Co může dělat příbuzný člověka, který si nechce přiznat, že nemůže řídit?

  • Obrátit se na ošetřujícího lékaře a pokusit se s ním domluvit.
  • Obrátit se pro druhý názor na dalšího lékaře, aby příbuzného vyšetřil.
  • Nahlásit na dopravním odboru agendy řidičů na magistrátu, že tento člověk je nezpůsobilý k řízení.
  • Obrátit se na soud, aby o způsobilosti k řízení sám rozhodl za pomoci soudních znalců.