Kdo je tady hyperaktivní?

Příčiny neznáme a někdy ani nevíme, zda je tato módní diagnóza u dítěte správná. Za chováním typickým pro syndrom ADHD se také mohou skrývat zcela jiné důvody, třeba obyčejné zlobení.

„Můj syn ve skutečnosti nezlobí, je jen hyperaktivní,“ řekne matka, která právě přivedla desetiletého synka na hodinu asijského bojového umění. Klučík je živý, bystrý, ale neudrží pozornost a nevydrží u žádné činnosti, která vyžaduje byť jen trochu námahy. Udělá ovšem cokoli pro to, aby byl středem pozornosti. Skutečně trpí syndromem ADHD, čili hyperaktivitou s poruchami pozornosti? Možná, ale tak jednoznačné to není.

Dříve panovalo ve školách i v rodinách přesvědčení, že pokud dítě nesedí jako pecka a nechová se právě „vzorně“, tak prostě zlobí, a šmytec. Dnes vidíme spíš opačný extrém: Rodiče často ze strachu, aby nepotlačili rozvoj jeho jedinečné osobnosti, nestanoví dítěti žádné hranice a ponechají mu absolutní volnost. Taková „jedinečná neomezovaná osobnost“ je potom postrachem okolí a vykazuje všechny znaky syndromu ADHD, jako zmíněný desetiletý chlapec. Neudrží pozornost, těžko se přizpůsobuje, nedokáže vyvinout trvalejší snahu.

Čtěte téma: Jak to dítě vychováváš?

Bude z něj osobnost, nebo fracek? Jaké výchovné styly jsou u nás populární?

Zobaly, děti, zobaly…

Jestli chlapec skutečně trpí ADHD, to asi lépe posoudí lékař nebo dětský psycholog. Každopádně se ale v prostředí s jasnými pravidly zklidnil, je šikovný a „zlobí“ minimálně. Možná jeho nezralá mozková centra (hyperaktivita je přisuzována nezralosti některých částí mozku dítěte) během několika měsíců dozrála, možná se jen změnily okolní podmínky.


Autor: Agentura SXC

Skutečnost je taková, že ani odborníci dnes nevědí, čím je porucha ADHD způsobena. Příčiny mohou být částečně genetické a souviset s poškozením určitého chromozomu. Lékaři mluví i o vlivech v těhotenství, porodních komplikací, výživě v dětství, sociálním prostředí…

Zajímavé přitom je, že nejvíce hyperaktivních dětí bývá diagnostikováno v USA. Má-li dítě výchovné potíže, špatně se učí a je příliš živé, předepíše lékař, často na žádost rodičů, lék Ritalin. Tato léčba je přitom velmi kontroverzní: Látka podobná amfetaminům často způsobuje u dětí poruchy spánku, deprese a někdy i halucinace. Kromě těchto nežádoucích účinků je navíc návyková a v některých případech může zapříčinit i smrt. V současné době užívá nezanedbatelná část americké společnosti léky téměř plošně – děti Ritalin, dospělí antidepresivum Prozac. Je však otázkou, zda všichni skutečně léky potřebují a zda není možné odstranit alespoň částečně příčinu potíží namísto soustavné konzumace chemických produktů farmaceutických společností.

Jsme, co jíme?

Některé výzkumy zaměřené na výživu například ukázaly, že pro rozvoj lidské nervové soustavy a především mozku jsou velmi důležité nenasycené mastné kyseliny, zejména ony známé Omega 3. Jejich nedostatek u žen v těhotenství může způsobovat problémy jak při rozvoji dítěte, tak i u matky ve formě poporodních depresí. Přestože ženy v západních zemích mají obvykle dostatek potravy a jejich výživa by měla být vcelku vyvážená, často tomu tak není. Masy Američanů a Britů jedí celý život levné nekvalitní potraviny, které jídlo připomínají jen vzdáleně. Jen pro porovnání, obsah živin, zejména nenasycených mastných kyselin v drůbeži z rychlovýkrmen je až 200krát nižší než u slepice, která běhá venku. Na to, aby do sebe dostal potřebnou dávku živin, by tedy člověk musel spořádat nepředstavitelné množství potravy.

Dalším problémem je všudypřítomný cukr. Ještě v 16. století se šlechta lahůdkami z pravého cukru „sjížděla“ na večírcích. Takové množství rychle a snadno získané energie totiž není lidskému tělu úplně přirozené a naši předkové na ně rozhodně nebyli zvyklí. Účinek byl s trochou nadsázky srovnatelný s kokainem. Dnes je cukr všude, a to v neuvěřitelných dávkách. Možná jsme mu přivykli, ale dětem pořád dokáže v těle napáchat pěknou paseku. Dejte malým dětem zavřeným přes den ve škole pořádnou porci a uvidíte, že budou chvíli vyvádět jak šílené a za půl hodiny v lavici málem usnou.

Netvrdím tedy, že syndrom ADHD neexistuje, jen neznáme jeho příčiny a někdy ani nevíme, zda je tato módní diagnóza u konkrétního dítěte správná.

3 názory Vstoupit do diskuse
poslední názor přidán 9. 11. 2010 1:38