Víte, kde vynalezli kostku cukru?

Autor: Andrej Halada

Cukr má na místě, kde byl poprvé zformován do hranata, dokonce svůj pomník. Snad si místní chtěli cukrovarnictvím osladit život v chladném kraji. Jsme totiž v České Kanadě.

Česká Kanada získala své jméno podle toho, že je na ní údajně chladno. Jenže kde jsou v Česku tak drsné podmínky jako v Kanadě? Snad jen na vrcholcích Krkonoš či Šumavy. Určitě ne pod Jindřichovým Hradcem.

Kudy kam?
Autor: Mapy.cz

Kudy kam?

Česká Kanada, oblast jihovýchodně od Jindřichova Hradce táhnoucí se až k rakouským hranicím, je dnes známým turistickým cílem. V minulosti to byl ale kraj oddělený a chudší. Nadmořská výška je přes 600 metrů, občas tu skutečně bývá větší zima než jinde. V zásadě zde ale není horší podnebí než třeba na Vysočině.

Celá oblast utrpěla odsunem německého obyvatelstva po roce 1945, na rozdíl od jiných oblastí se ale vcelku vzpamatovala a dnes jde o poměrně živý a upravený kraj Čech. Známými lákadly jsou například úzkokolejná železnice, která celým krajem prochází od severu k jihu, mohutný hrad Landštejn, historické město Slavonice nebo keramická dílna Maříž.

Tady vyloučili z osobního vlaku Járu Cimrmana. No vážně

I některá méně známá místa však stojí za návštěvu. Například kuriózní zastávka úzkokolejky Kaproun. Tahle zastávka je v lesích, od stejnojmenné obce vzdálená asi 1,5 kilometru. Těžko říct, proč vlastně vznikla – ale dnes je vyhledávaná proto, že je spojena se jménem Járy Cimrmana. Ten zde prý byl vyloučen z přepravy osobního vlaku. Kdy, to informační cedule na zastávce už neříká…

Kaprounská, poněkud absurdní a proto vskutku cimrmanovská zastávka není ale jediným zajímavým cílem. Tím může být i nedaleká obec Blato, kde najdete příjemný rybník i s malou pláží a tedy možností pohodlného koupání. A pak je tu ještě obec Klášter s mohutným barokním kostelem, jehož bílé zdi a červená střecha jsou viditelné už z dalekého okolí.

Od Kláštera je možné zamířit ještě více na jih, až k hranici s Rakouskem. Podél ní kdysi vedla železná opona, což byly nejen dráty, ale také vykácený pruh lesa podél tzv. signálky, tedy asfaltové cesty pro pohraničníky. Signálku dnes využívají především cyklisté a možná ani neví, komu kdysi sloužila. Zmíněný pruh je už zarostlý, stromy dosáhly za dvacet let výšky okolního lesa.

V Rakousku to jede líp

Vřele také doporučuji vjet alespoň na pár kilometrů do Rakouska. Vždycky, když tam cyklista zamíří, je konfrontován s poznáním, že i ty nejobyčejnější rakouské okresky mají o třídu lepší povrch než silnice u nás. Jezdit v Rakousku, především na silničním kole, je mnohem příjemnější než na českých záplatovaných silnicích.

Řeč nebyla ještě o nějakém dobrém vyhlídkovém bodě. Na kopcovité a lesnaté České Kanadě jich zase tolik není, chybí tu nějaký výrazný vrcholek, vyvýšenina. A tak se dobře podíváte do kraje především z hlavní věže hradu Landštejn. Dobré výhledy se také naskýtají v místech, kde Česká Kanada už přechází do Vysočiny, v oblastech před Slavonicemi. Z některých zdejších míst je dobře vidět docela daleko do Rakouska.

Vyberte si zajímavá místa s dobrou vyhlídkou:

Vynález kostky díky useknutému prstu


Autor: wallpaper.apkhub­.com

Komu stačí jen menší vyhlídky po místním okolí, ten určitě ocení dvě kostelní věže. Jedna je ve Slavonicích a vidět z ní je především na zdejší náměstí a okolní domy a domky. Druhá věž je v nedalekých Dačicích. Ve městě, kde byla roku 1843 „vynalezena“ kostka cukru. Tedy: poprvé zde byl cukr při výrobě vytvarován do podoby kostky. Této události je také věnován malý pomník právě u kostelní věže.

Nevýhodné tvary cukru vyráběného tehdy v podobě homolí, klobouků či bochníků přiměly ředitele dačické rafinérie k vynálezu kostky cukru, vysvětluje se na stránkách Dačického muzea. Pro obchodníky i domácnosti byl totiž dosavadní tvar homolí málo praktický. Při prodeji se nepodařilo vždy useknout přesné množství cukru, vznikal odpad v podobě tzv. drobtového cukru. Navíc při manipulaci docházelo k úrazům. A když se roku 1841 při odsekávání kousku cukru z homole zranila i paní ředitelová, začali v dačické rafinerii přemýšlet, jak obtížné sekání a štípání cukru z homolí odstranit. Sama žena ředitele prý navrhla, aby se cukr vyráběl v podobě kostek, které by se mohly dobře počítat i na kusy a dobře se skladovaly. Brzy dostala malou bedničku. Bylo v ní uloženo 350 bílých a červených kostek cukru. Roku 1843 začali v Dačicích vyrábět kostkový cukr i pro trh. Zdokonalenou formu místního vynálezu používají rafinerie cukru na celém světě dodnes.