Kde se bere jedovaté olovo ve zvěřině? Z olověných střel

Nedávno publikované výsledky laboratorních šetření Státní veterinární správy ČR (SVS) zaměřené na rizikové látky v masu a výrobcích ze zvěřiny odhalily v několika případech nadlimitní přítomnost olova. To se přitom do masné suroviny nedostalo z lůna naší poněkud kontaminované matičky přírody, ale díky lidem. Olovo totiž pochází z olovnatých střel, které se k lovu zvěřiny i ptactva používají.

Olovo ze střel se v těle zvěře rozptýlí

Základní otázka přitom zní, proč se právě olovnaté poloplášťové střely k zabíjení zvěře používají – odpověď je pak poněkud morbidní, ale svým způsobem logická: Tyto střely jsou pro lov zvěře nejvíce praktické. Jde totiž o to, že poloplášťová střela se v těle zvířete „rozstříkne“, a zvíře tak těmito destruktivními účinky natolik zraní, že zemře.

Vysoký zraňující efekt má ale svou odvrácenou tvář – v těle zvěře či ptactva se olovo rozptýlí, podle situace, až do okruhu pěti centimetrů od průniku střely. To zejména v případě, že střela narazí na kost zvířete. Pokud se přitom maso z okolí rány neodstraní, mohou se zbytky olova dostat do potravinářských výrobků.

Přečtěte si: Zabíjíme jenom holky. Jsou tučnější

Myslivcům a zpracovatelům zvěřiny a ptactva příslušná legislativa sice používání „krvavých ořezů“ – suroviny z okolí střely – zakazuje, ne každý má ale dostatek zkušeností, a do hry jako vždy v podobných případech vstupuje i lidský faktor. Výsledkem je přítomnost jedovatého olova v potravinách, které mají jinak punc kvalitní a zdravé stravy, což je obecně pravda.

• 
• 
• 

Dalších 15 fotografií

Při lovu vodních ptáků hrozila kontaminace okolí

Samozřejmě existují úvahy o používání jiných typů střel, například měděného celoplášťového střeliva. Je v tom ale háček – celoplášťové střely nemají tak destruktivní účinek jako olovnaté poloplášťové, takže pokud není zvěř střelou zasažena přesně, může se postřelený kus ještě dlouho zraněný potulovat krajinou a trápit se. Nebo by se na ulovení zvěře muselo podle všeho vyplýtvat větší množství střeliva.

Právě nevelká úspěšnost zásahů zejména v případě vodního ptactva, ale i riziko kontaminace prostředí v okolí rybníků, vedlo v minulém roce k zákazu používání olovnatých broků při lovu vodních ptáků. Existují totiž statistiky, podle kterých činí úspěšnost zásahu letícího ptáka jen několik procent. To samozřejmě generuje značné množství olova v blízkosti vod, nezřídka využívaných mimo jiné třeba k rekreačním účelům. Teoreticky by se nicméně díky zákazu používání olovnatých broků alespoň v případě vodního ptactva nemělo v masu a výrobcích z nich olovo vyskytovat. Není to ale pravda – malé olovnaté broky kachny a další vodní pernatci omylem sezobnou i ze dna rybníku či jeho okolí.

Olovo je nebezpečné, nejvíc pro děti

Nadlimitní přítomnost olova v potravinách je nebezpečná zejména pro děti ve věku od 4 do 6 let. Z dosavadních poznatků totiž vyplývá, že zatímco u dospělých osob se absorbuje asi 10 procent olova obsaženého v potravinách, u menších dětí to může být až 25 – 53 procent. Schopnost organismu vstřebat olovo ovlivňuje také složení stravy – například nedostatek vápníku a železa, či dieta bohatá na sacharidy a chudá na proteiny, nebo vitamin D zvyšují schopnost vstřebávání.

Vzhledem k technologickým procesům při výrobě masných výrobků (až 30 procent ztráty vody při sušení) je v ČR pro masné výrobky v případě olova stanoven jako maximální limit hodnota 0,15 mg olova na 1 kg hotového výrobku. To platí pro jakýkoli druh masa, včetně zvěřiny, zpracovávaného do masného výrobku.

Čtěte dále: To nejlepší maso není ani čerstvé ani krásně růžové

Podle Jana Rupricha ze Státního zdravotního ústav (SZÚ) Brno se přitom „zvěřinové ořezy jeví jako velmi problematická surovina určená pro výrobu potravin“. Podle jeho vyjádření je tak vhodné upozornit (nejen) spotřebitele na vhodnost správného postupu při zpracování zvěřiny s cílem snížit případnou zvýšenou expozici olovem (zejména pernaté zvěře). „Jedná se zejména o rychlejší zpracování suroviny po ulovení a odstranění silně poškozených částí svaloviny a orgánů,“ uvádí Jan Ruprich.

Z monitoringu SVS z let 2005 až 2009, který tvořil jeden z podkladů pro hodnocení rizik nadlimitních pozůstatků olova ve zvěři a ptácích, vyplývá, že průměrné hodnoty olova jsou relativně nižší u spárkaté zvěře a zajíců ve srovnání s pernatou zvěří a černou zvěří.

„Pokud by se přitom jednalo o nepoškozenou svalovinu zvěřiny, nelze prakticky očekávat hodnoty obsahu olova nad 0,1 mg/kg čerstvé hmotnosti. Naopak v případě poškození svaloviny vstřelem lze očekávat zvýšenou kontaminaci olovem, zejména u drobné zvěře, která bude přesahovat hranici 0,1 mg/kg čerstvé hmotnosti,“ uvádí se v dokumentu SZÚ.

Olovo ostatně nehrozí jen z potravin, ale například také z nádobí: Další nebezpečné skleničky obsahují olovo a kadmium

• 
• 
• 

Dalších 18 fotografií