Kde domov můj

Autor: Isifa.cz

FEJETON – Co dělá „doma doma“? Někdo blízký? Teplo, stůl? Pohodlné kanape? Oblíbená kavárna na rohu? Platí „kdo židli má, bydlí“? Nakonec jsem – alespoň pro sebe – odpověď našla.

Během téměř dvouměsíčního pobytu mimo domov jsem se často ptala, co dělá to správné doma?


Autor: SXC

Dočasné opuštění domova číslo jedna bylo vynucené okolnostmi, nicméně náhradník, domov číslo dvě, byl pohodlný a komfortní. Proč se tedy cítím tak mizerně? Co mi chybí, když mám kde spát, kde se umýt, kde si uvařit čaj?

Počáteční provozní potíže se brzy jakžtakž vyřeší. Potřebný počet klíčů si necháte vyrobit, trasu neznámých linek tramvají nacvičíte, najdete nějaký ten obchod v sousedství. Přesto pořád něco drhne. Jen tohle domov nedělá.

Zjistíte, kde jsou pojistky; které okno táhne; najdete kontejnery na tříděný odpad; naučíte se, kdy teče a neteče teplá voda; už víte, který pes to štěká a které dítě v noci pláče. Zvyknete si, že tu není vaše sousedka, co věčně ječí na manžela. Ale pořád to není „doma“.

Bydlet není to samé jako být doma

Dáme si do bytu, dáme si vázu,
do vázy kytici, pod vázu stůl.
Ke stolu židli, kdo židli má bydlí,
každý kdo bydlí, má starostí půl…

…zpívá se v písničce. Byt bych měla, stůl a židli taky, nakonec došlo i na tu vázu s kyticí. Jenže rozdíl mezi „bydlením“ a „domovem“ bude asi podobný jako mezi sexem a láskou. V čem je ukrytý?


Autor: Isifa.cz

V tom, kdo je doma s vámi? „Svoje lidi“ jsem měla s sebou, jen tím to tedy také být nemůže. Navíc všichni byli jaksi vykolejení, stejně jako já. A to je možná ono. Vykolejení, vybočení, vyjetí z trasy, kterou známe. Jiné zvuky, jiné světlo i tma. Sice ve stejném městě, přesto jako z jiného světa.

Domov, alespoň pro mě, představuje řád, jistotu, „ve vesmíru můj pevnej bod“, jak zpívá Radůza. A je jedno, kolik je v něm váz nebo židlí.

Je to prostředí, které si člověk vytvoří k obrazu svému, i když si ho každý maluje jinak. Důležité je, aby byl v tom svém; což může klidně znamenat, že se cítí dobře každou chvíli jinde; v hromadách věcí; mezi naškrobenými dečkami; v paneláku, ve vile nebo třeba na hradě. Jak je libo.

Uprostřed neuvěřitelného zmatku teď vybaluju krabice a slyším sousedku, jak ječí na manžela. Jsem zpátky doma!

Přeju vám krásné Vánoce, tam, kde se cítíte doma vy.

Lenka Krbcová, šéfredaktorka