Jsem rodič, a kdo je víc?

Tento příběh je starý sedm let a bohužel neskončil dobře. Sedmiletý chlapec, onkologicky nemocný, se léčil v nemocnici klasickou léčbou – tedy operace, chemoterapie, ozařování… Rodiče strpěli první kolo, ale když se rakovina vrátila, což u malých dětí, kde nádory bývají agresivnější, není výjimkou, rozhodli se syna nenechat dál léčit. A vzali jej z nemocnice.

Nešlo přitom ani o svědky Jehovovy, kterým víra zapovídá například přijmout transfuzi krve. A nešlo ani o žádné členy militantní sekty, kteří by fanaticky věřili pouze přírodní medicíně nebo osudu, jemuž se nemá zasahovat do „práce“. Rodiče – vysokoškolsky vzdělaní a normální lidé – se prostě rozhodli, že nechtějí dítě podrobovat další nepříjemné léčbě. A že s ním chtějí být doma.

Nemocnice se nejdřív rodiče pokoušela přimět k léčbě syna po dobrém, pak i po zlém. Nakonec je zažalovala. Spor se vlekl měsíce a zdálo se, že rodiče prohrají a budou donuceni léčit syna proti své vůli. Dřív, než soud stačil definitivně rozhodnout, chlapec zemřel.

Rodiče nechtějí celý svůj příběh zveřejnit, takže nemám oprávnění napsat víc, ale jedním z hlavních argumentů otce, proč se takto rozhodli a vzali syna z nemocnice, je věta: „Zodpovědnost za dítě nesu já, ne špitál. Nechápu, co oni vědí o jeho bolesti a jeho životě, že si osobují právo rozhodovat o našem dítěti místo nás,“ řekl mi tehdy.

Rodiče před soud? U nás málokdy

Nejsou to jediní rodiče u nás, které soud nutil nechat léčit dítě, ač nechtěli (před soudem skončil i případ rodičů – Svědků Jehovových, kteří nechtěli dát dítěti transfuzi). Podle právníků však obecně platí, že ať už rodiče s dítětem, co se týče jeho zdraví, provádějí cokoliv, tak pokud jej vysloveně netýrají nebo mu jinak neubližují, ale naopak jednají v dobré víře, že mu neškodí, mohou s dítětem dělat prakticky cokoliv.

„U nás existují v podstatě jen tři paragrafy trestního zákoníku, které postihují rodiče. A to paragraf 215, 223 a 224 trestního zákona,“ říká děčínský právník Narcis Tomášek. „V prvním případě rodiče mohou dostat půl roku až tři roky odnětí svobody za týrání osoby svěřené jim do péče,“ popisuje. Podle tohoto paragrafu také byla souzena matka malého Ondry ze známého případu z Kuřimi, která nechávala chlapce svázaného a nahého, a na jeho těle se našly stopy po pálení a dalším týrání.

Ostatní dva paragrafy hovoří o ublížení na zdraví, ať už nedbalostním nebo úmyslném. Jenže v praxi před soudem končí jen rodiče, kteří neuhlídali dítě, když vypadlo z okna, poranilo se sekačkou na trávu nebo mu třeba nechtěně ublížili při autonehodě. A tehdy je soudci osvobozují, protože nejde o úmyslné poškození zdraví dítěte a navíc: takoví rodiče jsou dostatečně potrestáni už tím, že děti mají kvůli jejich chybě nebo nepozornosti většinou nějaké následky na zdraví.

„V tomto případě létajících dětí nebo v jiných podobných by velmi záleželo na tom, co řekne soudní znalec – že třeba dítě má poškozené klouby v důsledku tohoto zacházení, nebo že se mu chybně vyvíjí mozek. Záleželo by na soudním znalci, zda vůbec uzná, že případné poškození zdraví dítěte vzniklo právě kvůli tomuto zacházení. A i tak se jen velmi obtížně dokazuje takové ublížení na zdraví,“ říká právník.

„Je to neuvěřitelné, bláznivé, jsem z toho v šoku a rozhodně si myslím, že by se takové zacházení s dětmi mělo zakázat,“ kroutí hlavou Zuzana Baudyšová, šéfka nadace Naše dítě, která mimo jiné sponzoruje právě nejrůznější zdravotní pomůcky či léčbu dětí.

„I nám se čas od času stane, že nás rodiče žádají o peníze na léčbu u nějaké léčitelky, nejnověji teď u jedné ženy v Egyptě, která má být úžasná a má se věnovat hendikepovaným dětem. Jenže my si veškeré žádosti necháváme posoudit lékařem – jak stav dětí, tak případnou terapii. Na něco, co není ověřené či bezpečné, bychom nikdy nepřispěli a nechápu, jak rodiče mohou s dětmi dobrovolně podnikat takové praktiky. Mě to vyděsilo,“ kroutí hlavou Zuzana Baudyšová. 

Dítě může skončit v domově

Ono se řekne: to by se mělo rodičům zakázat… Jenže to není tak jednoduché. Pokud odhlédneme od trestního zákoníku, pak jediné, co může rodiče postihnout, jsou orgány ochrany dětí, tedy „sociálka“.

„Jde o paragraf 359 z roku 1999, který říká, že pokud rodiče něco zanedbají nebo při výchově dítěte nepostupují v jeho zájmu, pak zneužívají práva plynoucí z rodičovské odpovědnosti a soud může rozhodnout na návrh sociálních pracovnic, že budou zbaveni rodičovských práv,“ popisuje právník Ondřej Dostál. Děti pak končí v dětských domovech s mezistanicí v Klokánku.

„Ve věcech, kdy jde o zdraví, jako v tomto případě létajících dětí, by se rodičům jen velmi těžko dokazovaly paragrafy z trestního zákoníku – že dítěti záměrně ublížili. Oni s ním takto „cvičí“ v dobré víře, že pro něj dělají jen to nejlepší,“ dodává. Takže v Česku platí: pokud svému dítěti neubližujete záměrně, můžete si s ním dělat v podstatě cokoliv.

Autorka je redaktorkou MF DNES

Ilustrační foto: agentura SXC, Dreamstime