Jsem batole. A tohle dělat nebudu!

Moje dvouletá dcera stojí nad pastelkami, které právě rozsypala z krabičky. Snažím se ji donutit, aby je uklidila zpátky. Ale ona nechce. Čím víc se snažím ji přimět, tím vice se vzteká. Je vám to povědomé? Tak vítejte do klubu rodičů batolat, kterým začalo období vzdoru.

Přerod z nevinného a většinou veselého miminka začíná postupně a nenápadně. Vy se radujete, jak krásně už chodí a říká první slova. Objevuje svět a dostane se skoro všude. Takže začínají první zákazy: NE, na to NEsahej! Jejda, NEhoupej s tím zrcadlem. Netrvá to dlouho a vaše batole rychle pochopí, co tohle slovo znamená. A začne ho používat. Nestačíte se divit, když vám pak jednoho rána vyrazí vaše dítě lžíci z ruky s rozhodným výrazem a se slovy: NE!

Období vzdoru

Batole

“Mezi druhým a třetím rokem čeká rodiče první puberta jejich potomků. U některých dětí se objevuje tzv. období vzdoru dokonce už kolem roku a půl,” říká psycholožka Elke Eyckmanns. V tomto věku dítě začíná samo sebe vnímat jako samostatnou bytost a začíná mít vlastní vůli. A tu se snaží prosadit. Začíná totiž chápat, že to je předpoklad dosažení určité věci, dodává psycholožka.

A zkouší to prostředky, které jsou mu blízké: nově objevené slovo NE, rozzlobený či vzteklý pláč, házení předmětů okolo sebe, válení se po zemi a křik atd. Problém je, že dítě sice zná svoji vůli, ale zatím s ní neumí zacházet jako dospělý. A své emoce projevuje záchvaty vzteku, umíněností, neposloucháním a vzdorem.

Žádná vada, jen vývoj

Pro rodiče je toto období velmi těžké, nervy bývají na pochodu. Ale snad nám pomůže, když si řekneme, že je to jen vývojová fáze našeho maličkého a že to přejde (jednou, snad).

Jenže i tak se mnozí rodiče nechají lehce „vytočit“ a reagují rozčileně. Někteří naopak zastávají liberální postoj a dítěti ustoupí. Co je ale správné?

Je dobře vzít na vědomí, že jde o vývojové období, do něhož dítě svým způsobem dozrálo. Není to ani defekt, ani špatný charakter, ba velkou většinou ani vada ve výchově, nýbrž prostý důsledek pokroků ve vývoji osobnosti, uvádí psycholog Zdeněk Matějček.

A nic s vámi nezmůže

Odborníci doporučují zachovat klidnou hlavu a dát jasně dítěti najevo, že se nám jeho chování nelíbí. Rozhodně bych takové chování netrestala, raději bych se snažila odvést jeho pozornost jinam, říká psychiatrička Luba Černá.

Psycholožka říká, že dítě musí hlavně pochopit, že takovým chováním svého nedosáhne. A vy musíte zůstat neoblomní za každé situace. Nedůslednost by se vám totiž nevyplatila. Pokud jednou dítě dosáhne svého, zkusí to na vás příště znovu. Pochopitelně je těžké neustoupit dítěti, když má svůj výstup například v obchodě nebo na návštěvě, ale důslednost se vám vyplatí. Někdy se dá dokonce takovému záchvatu vzteku i předejít, když si včas všimnete prvních příznaků a budete mít štěstí, že se vám podaří odvést pozornost jinam. 

Trestat? A jak?

Batole

Podle odborníků je důležité nenechat se vyvést z míry a netrestat v afektu. Takhle malé dítě totiž nechápe, že dělá něco špatného. I když se tomu někdy těžko věří, dítě nezlobí naschvál. Ono chce pouze něčeho dosáhnout. Nutnost ohleduplnosti na další lidi teprve pochopí – mluvte s ním tedy a vysvětlujte mu, že při prosazování svých přání musí brát ohled i na potřeby ostatních. To mu musíme vysvětlit. Trestat můžeme, až když chápe, že dělá něco, co nemá. Až kolem druhého roku můžete například plácnout dítě přes ručičku. Odborníci to doporučují například v případě, že vaše dítě bouchne na písku jiné dítě kvůli tomu, že chce hračku, se kterou si hraje ono. Plácnutím přes ručku mu totiž ukážete, že to, co udělal jinému dítěti, bolí.

A s čím začít? Už v jednom roce můžete dítě učit, jak správně vyjadřovat svoje přání. Naučte ho, že se říká „chtěl bych“ nebo „rád bych“, bude si to pak pamatovat i později. Také mu už v tomto věku vysvětlujte, proč něco nemůže nebo proč to nejde. Pomalu to začne chápat.

Několik tipů pro období vzdoru:

  • Začátek kritické fáze se pozná tak, že dítě začne cíleně používat slovíčko JÁ místo svého jména, když o sobě mluví.
  • Prvních známek vzdoru si všimnete u dítěte nejspíše doma, nejdříve totiž zkouší prosadit svoji vůli proti mamince, tatínkovi nebo sourozencům. Teprve později následuje zkoušení na další osoby.
  • Rodiče jsou nyní obzvláště důležití jako správný vzor. Děti v tomto věku napodobují chování, které vidí okolo sebe, tedy hlavně u nejbližších osob.
  • Chovejte se v tomto období k dítěti sice přátelsky, ale rozhodně. Mluvte klidně o jeho přáních a neodmítejte je, aniž byste uvedli důvod. Přijatelné přání byste měli klidně povolit – např. dlouhý nákupní den může být pro dítě utrpením a nějakou odměnu si určitě zaslouží.
  • Pokud to jde, povzbuzujte dítě, aby svá přání zdůvodňovalo. Tak nejlépe pocítí, že ho berete vážně. Pokud jeho přání nemůžete splnit, neodmítejte ho striktně, ale raději mu předložte nějaký protinávrh. Nebo mu zdůvodněte své rozhodnutí, aby se naučilo zvažovat argumenty a protiargumenty. Už v roce a půl dosáhneme u dítěte úspěchu spíše klidnou, rozumnou argumentací než rozzlobeným hubováním.
  • Při prudké vzdorovité reakci se snažte zachovat klid a počkejte, až se největší výbuch hněvu přežene. Doma můžete dítě nechat, dokud se neuklidní samo, například odejděte z místnosti, aby vidělo, že na takové chování nebudete reagovat. Venku ho můžete vzít a jít s ním k nějakému klidnému místu, kde si s ním můžete promluvit sami a nebudete na očích ostatním.
  • Už před obdobím vzdoru můžete dítěti pomoci vyjadřovat svá přání správným způsobem. Naučte ho, že slovy „chtěl bych“ získá více než vzdorovitým „já chci“. Toto poznání si přenese i do pozdější kritické fáze.
  • Odvedením pozornosti se můžete někdy vyhnout i vzdorovité reakci. Když dítě například stávkuje na procházce a chce se nosit, navrhněte mu běžecký závod s malou odměnou pro vítěze.
  • Ze všeho nejdůležitější je, aby dítě pochopilo, že u vás svými vzdorovitými reakcemi nic nezmůže. Při takové reakci tedy neustupujte (to je samozřejmě někdy velmi těžké). Při příští příležitosti by dítě totiž použilo tutéž (tedy úspěšnou) strategii. Z dětí, které se prosazují pouze pomocí vzdoru, se později mohou stát egoisté a domácí tyrani.
  • Také je důležité situaci ukončit. Když už jednou záchvat vzteku odezní, měla by být věc vyřešená a měli byste se k dítěti chovat stejně jako předtím. Odpírání lásky by nic nevyřešilo, jen zhoršilo. V této době potřebují děti obzvláště hodně lásky a podpory.