Jídlo je všude aneb Kolik znáte přirovnání

Autor: Isifa.cz

Co pro nás znamená jídlo, nevyjadřuje jen naše hlava zasutá věčně v lednici, ale taky desítky rčení, přirovnání, přísloví s názvy potravy. Je jich, no, jako máku. Určitě neznáte všechny.

„Řidič, ten tvrdej chleba má…“ dí píseň spojená s typickým, poněkud chraptícím hlasem, jehož majitelem byl český „Johny Cash“ Ladislav Vodička. Ilustruje mj. využívání názvů potravy a záležitostí spojených s jídlem pro charakteristiku stresových či jinak závažných situací. Těch záležitostí, jež míváme plné zuby. Jen obtížně je dokážeme skousnout. I když se nám to zajídá, pustíme se do práce. Bez ní nejsou koláče. Je jasné, že pečení holubi nám do pusy jen tak nepřiletí. Možná se nám bude obracet žaludek. Sytý hladovému nevěří, jak závažné problémy mohou nastat. Plné panděro nezná soucitu. Plané sliby nezarmoutí, ale ani nezasytí.


Autor: Isifa.cz

Ještě neví, že bez práce nejsou koláče

Sto padesát let po dokončení sumáře přísloví F. L. Čelakovského popsali psychologové zaměření na popis postupů směřujících k řešení problémů, tzv. salámovou metodu a metodu ementálského sýra.

Kolečko po kolečku, díra po díře

První z nich požaduje postupovat i k řešení velkých nesnází postupnými, malými kroky. Jde o styl typu něco po něčem. Ne se hladově zakousnout do šišky salámu. Mohlo by nám totiž zaskočit. Lépe je krájet kolečko po kolečku… i tak lze „salám“ spotřebovat.

Metoda ementálu volí srovnatelné psychické judo. I ona doporučuje velmi náročné situace řešit děláním malých děr. Tj. nechtít zvládnout vše hned – teď a nyní. Postupná, nenápadná akce je to pravé ořechové. Do problému se tak nadělají „díry“. Díra po díře… a po čase je nejhorší zažehnáno. Zní to pěkně, ale jen pošetilí porcují vepře ještě před porážkou. Komplikací bývá fakt, že co jednomu víno, druhému vinno. Rady psychologů nebývají všem posluchačům po chuti. Málo chleba uši špiní.

Proto nechval hodů, než z nich přijedeš se ctí domů. Sice lačnému všechno k chuti, hlad se šibenice nebojí a hladový žaludek i tvrdou buchtu snese, ale i dobré krmě s mírou. Psychologická rychlokvaška, tvářící se, že snědla všechnu moudrost, vám ve vaší složité situaci připálí i čaj. Pamatujme, že koho kaše spálila, ten i na podmáslí fouká, a co platná tučná krmě, když zubů není. Kdybychom měli tolik mouky, kolik nemáme másla, napekli bychom celému světu buchet. Od jídelního stolu se snadno radí, jak se postít.

Jak známo, co se nám přejídá, to chudý rád dojídá, ale chudobnému i z hrnce vyvře neb o hladového se každý otře. Jeden se postí, druhý se hostí - někomu hus, jinému prase.

Vím, hoden je služebník pokrmu svého. Je ale možno se ptát: Ten-li víno pije, ježto je kopá? Ne vždy platí, jak k jídlu, tak k dílu. Mnozí se tváří cukrově. Přitom si pochutnávají na doporučení: Překroj pecen a dej mi obě půle, i Dobrá slova koláče jídají, ale hlad zahnat mnohdy neumí. Po chuti nechuť bývá.

Pro dnešní pak psychology platí: Kdyby čertův v pekle a vlkův v lese nebylo, dávno by kněží a pastuchové hlady umřeli.

S použitím děl Pavla Drašara: Některé psychologické a teoretické aspekty situace přežití
a Františka Ladislava Čelakovského: Mudrosloví národu slovanského ve příslovích 

2 názory Vstoupit do diskuse
poslední názor přidán 27. 7. 2013 17:00