Jídlo je první mezilidský vztah

Autor: Isifa.cz

Když mistr Kondelík každý týden manželce pravil: „Ta polévka je prostě delikátní,“ nebylo to zdaleka pouhé ocenění pokrmu. Bylo to i sdělení, že svět je v pořádku a vše funguje, jak má.

„Jestliže při veřejných stravováních jako bychom nasedali do autobusu, jehož směr jízdy je určen provozovatelem, a jestliže při rodinném jídle jako bychom seděli na kozlíku bryčky tažené koníkem, který sám trefí domů, pak hoštění přátel přirovnáme k rodeu, při kterém se předvádíme v sedle – těšíce se, že příště budeme diváky zase my…“

Citát je z knížky Bohuslava Blažka a Jiřiny Olmrové Průhledy do dětství. Čtenář, který důkladněji zná styl, výrazovou úspornost zmíněných spoluautorů, málem žasne. Najednou věta o tolika slovech. Bohatostí přirovnání málem vančurovská. Jídlo a zřejmě i úvahy o něm mají pozoruhodnou schopnost podněcovat emoce. A což teprve hovor při něm.


Autor: Isifa.cz

Jídlo je první mezilidský vztah prožívaný dítětem. Staré kuchařské knihy skládaly hold pánům tvorstva, návrh jídelníčku diferencoval mezi menu „pán“ a „matka a děti“

Josef Škvorecký popsal v jedné ze svých povídek styl konverzace na záoceánské lodi. Témata – dominující je počasí a zmínky o předložené krmi. Vše je pronášeno diskrétně ztlumeným hlasem. Ťukat si v tomto prostředí „na zdraví“ je vítáno asi tak jako přijít ke stolu v zablácených holinkách a sundat si je mezi polévkou a předkrmem. Naopak ten, kdo ví, co a jak u stolu v jídelně oné lodi, má jistotu, že se spolustolujícími sice promluví, ale nic nepříjemného se nedozví. Tohle staletími vybroušené pravidlo údajně trvá leckde dodnes.

Kdo s kým obědvá, na to pozor

Zpět k citátu v úvodu. Jaké jsou psychologické „novinky“ veřejného stravování: V pracovní sféře je zajímavým, o vztazích postižitelných v sociogramu vypovídajícím údajem to, „kdo jde s kým na oběd“. Eventuálně „kdo vedle koho sedá“. Za projev přátelství a gesto dobré vůle je zde považován tzv. „komunikační doušek“. Ten při letmém setkání nahazuje kladnou informaci vyplývající z přisednutí nebo sezení vedle sebe.

Posezení u jídla v polední pauze a cesta do jídelny nahrazuje neformální „apres ski“. Francouzský obrat „po lyžování“ tu vystihuje společenské kontakty po práci. V našich podmínkách nejčastěji „jití společně na pivo“. To je ta správná situace, v níž se „pečou“ různé plány.

Veřejné stravování může být mj. i symbolem péče o člověka a jeho blaho… se špatným koncem. Privatizátoři nejmenovaných železáren, jejichž ochrannou známku tvořil portrét maminky významného postmoderního filosofa Ludvíka Wittgesteina, nadchli své zaměstnance kvalitními obědy za korunu. Kde je jim dnes konec. Majitelům, zaměstnancům, železárnám, jakož i korunovým jídlům.

Do třetice může být veřejné stravování důkazem plnění požadavků „předpokladu neviny“ u těch, kdož nebyli doposud pravomocně odsouzeni. V televizním vysílání z vazební věznice v Ostravě zaznělo: Máte-li na účtu peníze, můžete se ve vazbě stravovat výběrem ze tří jídel stejně jako personál věznice. Na obrazovce se po té objevilo slušné menu za lidovou cenu. No, nekupte to!

Přečtěte si: Restaurace není závodka. Máme zapomenout na menu do stovky?

Polévka je delikátní, svět je v pořádku

„Bryčka s koníkem domácího stravování“ se dnes ubírá též jinými cestami jako dřív. Skeptik by je možná vymezil milníky „od řádu k anarchii“. Nejen stolování, ale i servírování, jakož i to, co bylo na talíři, mělo pevný řád. Když mistr Kondelík každý týden manželce pravil: „Ta polévka je prostě delikátní,“ nebylo to zdaleka pouhé ocenění „polévky hovězí se snítkou šafránu“. Bylo to i sdělení, že svět je v pořádku, vše funguje, jak má.

Kuchařské knihy tehdejší doby skládaly hold pánům tvorstva dnes a denně. Tam otištěný návrh jídelníčku diferencoval mezi menu „pán“ a „matka a děti“. To, že se obědvalo např. „punktum ve dvanáct“, stvrzovalo daný řád, jenž se zdál neporušitelný. Dnes je vše jinak. Hovězí polévka se snítkou šafránu je sice stále stejně dobrá jako před staletími, leč ne každý je ochoten vařit. Pokud by „ženich Vejvara“ z již zmíněného románu hodlal coby své hobby vařit, okolí by jej považovalo za podivína.

Čtěte téma: Jíte doma společně?

Během posledních let je ale právě vaření koníčkem mužů. Zažívá zlaté časy. Mnohé muže baví vařit. Dávný „dámský přátelský“ rituál výměny receptů ožil i mezi muži využívajícími nejnovější techniku i módní trendy.

Knedlo-vepřo-zelo? Jste mimo

Blažek s Olmrovou publikovali knihu, z níž citujeme, v roce 1986. Od té doby se výrazně změnilo nejen zboží na pultech, ale i „ rodeo“ hostů a hostitelů. „Mužské vaření“ se připouští. Exotika krmí je častější než dřív. Tradiční „vepřo-knedlo“ není sociálně v kurzu. Zkrátka je out.

Současné střetávání přátel dnes nemá striktně odlišené podoby namátkou čaje o páté, občerstvení na garden party, večeře atd. Oproti nedávné minulosti se objevil (staro)nový rituál grilování. Jde o záležitost vnímanou jako prestižní spojenou s obdivem poskytovaným hostiteli.

Čtěte dále: Kurz vaření pro staré mládence

Jídlo je první vztah

Melanie Meadová, antropoložka a psycholožka zdůrazňuje dávnou zkušenost – jídlo je první mezilidský vztah prožívaný dítětem. Je důležité, zda je v souvislosti s ním kladem důraz především na manipulaci s předměty vstupujícími do těla nebo z těla vystupujícími. Eventuálně zda je „jedničkou“ empatie – vcítění se do potřeb a stavů protějšku, jakož i mezilidská komunikace. Uvedené neplatí zdaleka jen u miminek.

Pod krytím jídla lze vystavět ring volný k boji, ale i dobrými úmysly naplnit dýmku míru. Mimochodem chutné jídlo a přiměřené zasycení vede spíše k pozitivnímu přístupu „dýmky“. Pocit hladu působí opačně. Ve společnosti, v níž zastávají dominantní roli spíše muži než ženy, je vhodné připomenout, že pánové snášejí hlad hůře a úporněji než dámy. Může se stát, že hladový člověk to s kyselým obličejem okolí osladí, ba dá mu svůj stav vyžrat. Pochutná si na chybách jiných lidí. Již je syt jejich nedostatků. Nebude již polykat to, co ho dlouho tlačí v žaludku. Sladké úsměvy na tom nic nezmění.

Jídlo má mimo jiné i význam psychologický i lingvistický. Neradno je podcenit. Vzdálenost od O.K. ke K.O. tu je překvapivě malá.

Čtěte dále: Správná hospodyně vařit nemusí, říká Tomáš Čupr o projektu Dáme Jídlo

1 názor Vstoupit do diskuse
poslední názor přidán 27. 7. 2013 9:24