Jen imbecil může být trvale šťastný

Autor: Copyright (c) 123RF Stock Photos

Nezáleží ani tak na tom, co objektivně je, ale jak to vnímáme. Dva lidé za stejných podmínek mohou realitu i míru vlastní spokojenosti vnímat velmi odlišně. Jak přilákat „mušku zlatou“?

Spokojenost sama se sebou je dána pozitivním fyzickým i psychickým stavem. Takovým, v němž máme možnost úspěšně uspokojit své potřeby. Eventuálně – bez problémů rezignovat na uspokojení potřeb námi samotnými k neuspokojení vybraných. Svobodná volba je důležitá. Podstatný je pocit přiměřené seberealizace a sebevědomí. Vyplývá ze srovnání aktuálně prožívaného stavu s tím, oč usilujeme a co si jednoznačně přejeme. Jde tedy o postoj na úrovni sdělení „Já jsem OK – ty jsi OK.“


Autor: Copyright (c) 123RF Stock Photos

Pro pocit štěstí a spokojenosti musíte mít talent

Poněkud odlišný přístup k spokojenosti sama se sebou klade důraz jak na životní události, tak i na osobnostní rysy. Typickou známkou tu je kombinace spíše pozitivních životních událostí a „šťastných“, tj. problémy spíše nevyvolávajících osobnostních rysů. Mezi ně lze řadit především extroverzi a osobnostní stabilitu. Výzkumy salutogeneze navíc zdůrazňují rys nezdolnosti.

Čtěte také: Deprese trvá, přestože situace se zlepšuje

Pro štěstí musíte mít talent

Nosné jsou teorie zaměřené na několik vzájemně se ovlivňujících vlivů. Propojují se a vzájemně ovlivňují kladné emoce, spokojenost v důležitých oblastech života s důrazem na sociální vztahy. Patří sem i ekonomické zabezpečení. Přístup shrnují do svého modelu šesti dimenzí C. Ryffová a S. Keyesová.

Spokojenost se sebou samým vyžaduje:

  • akceptaci svého životního příběhu v současnosti i v minulosti
  • kladné vztahy k blízkým lidem, zájem o jejich spokojenost a schopnost empatie
  • nezávislost, schopnost zachovat si vlastní úsudek a být sám sobě soudcem
  • zvládat požadavky prostředí včetně tzv. výzev, tj. šancí dosáhnout životní cíle
  • přesvědčení o tom, že život má smysl
  • zážitek „otevřenosti novým podnětům“ ve smyslu osobnostního rozvoje jako opaku rezignace a stagnace

V životě nezáleží ani tak na tom, co objektivně je, ale jak to vnímáme. Dva lidé za teoreticky stejných podmínek mohou realitu i míru vlastní spokojenosti vnímat velmi odlišně. V tomto směru je významný přístup amerického psychologa působícího na chicagské universitě jménem Mihaly Csikszentmihalyi. Mj. vytvořil model autotelické osobnosti. Tj. osobnosti s „talentem pro štěstí a spokojenost“. Základem tu je schopnost mít ze svého života dobrý pocit ne „přes omezení“, ale „s přijetím omezení“, která máme. Spokojenější je realista než snílek toužící po sice lákavých, leč neuskutečnitelných ideálech.

Test: Míra (ne)štěstí

Každou položku hodnotíme od jedničky (není tomu tak ani v nejmenším) po sedmičku (naprosto jednoznačně tomu tak u mne je). Dvojka až šestka je hodnocení mezi extrémy. Dvě a tři znamená, že spíše (2) a převážně (3) tomu tak není. Čtyřce bychom se měli vyhýbat, neb znamená „nevím“. Pětka a šestka spíše (5) nebo převážně (6) tomu tak je:

  1. Můj život odpovídá ideální představě o mé pozemské pouti.
  2. Se svým životem jsem spokojen.
  3. Bylo by dobré prožít znovu takový život, jaký jsem v minulosti prožil a prožívám nyní.
  4. Co jsem si opravdu přál, toho jsem v životě dosáhl.
  5. Se svými životními podmínkami jsem spokojen.

Vyhodnocení
35 bodů: Blahopřeji… jen mne napadá výrok Miroslava Plzáka: „Trvale může prožívat intenzivní štěstí jen imbecil.“
25 –34 bodů: Velmi dobrý výsledek, zvláště pokud vystihuje dlouhodobý stav.
10–24 bodů: Pocitům štěstí se lze učit. Je nejvyšší čas!
1–9 bodů: Míra vašeho štěstí se jedním slovem jmenuje deprese.

Štěstí v nás… u nás

Výzkumy veřejného mínění (TNS AISA 2012, reprezentativní vzorek 1000 osob) zjistily: I v ČR má míra prožitku štěstí charakter mezinárodně platné U křivky. Tj. poměrně vysoko je v rané dospělosti, zhruba kolem 25 let, kdy se cítí být šťastným každý druhý. Pak klesá směrem k nepříliš šťastnému období „mládí pryč a do důchodu daleko“ tj. 45 – 55 let. Na nízké úrovni několik let setrvává a posléze se po šedesátce poměrně výrazně zvedá. Za druhé období typické spokojenosti je považována dekáda 60– 70 let. To za předpokladu, že nám slouží zdraví.

K tématu: Krize středního věku: nejhůř je v sedmačtyřiceti

U seniorů depresi a s ní souvisejícímu pocitu „jsem nešťastný“ častěji než u mladších předcházely v řadě výzkumů zaznamenané zdravotní problémy. U mladších byly na prvním místě události týkající se partnerských vztahů, zaměstnání a financí.

Lepší být alespoň průměrně bohatý než chudý. Osoby s průměrným příjmem připadajícím na jednoho člena domácnosti uvádějí pocit štěstí u 2/3 dotázaných. Polovina lidí s menším než průměrným příjmem se šťastna necítí. Existence „šťastných chuďasů“ výzkumy ve větší míře nezaznamenávají.

OSN má 193 členských států. ČR je podle velmi seriózního výzkumu Kolumbijské university v New Yorku na 36 místě v žebříčku subjektivní spokojenosti občanů. Jednoznačně vedou skandinávské země. Potud směs sociologických a demografických údajů. Co do psychologického popisu prožitku štěstí nejsme odkázáni na pouhé sebepozorování.

Typické rysy šťastných lidí: hlavně zdraví

Již takřka před půl stoletím byly publikovány typické rysy šťastných. V klasickém, zahraničním výzkumu to je: Ten kdo je mladý, v dobrém zdravotním stavu, dostalo se mu kvalitního vzdělání a výchovy, je dobře finančně hodnocený, extrovert, optimistický, bezstarostný, věřící, ženatý či vdaná, s vysokým sebehodnocením a kvalitním sebepojetím a sebeúctou, vyspělou pracovní morálkou, přiměřenou aspirační úrovní a širokou (ve smyslu všestranného nadání) inteligencí. Gender aspekt by reprezentován zjištěním, že ženy (od 30 do 40 let) jsou poněkud šťastnější než stejně staří muži. Po 45 letech chytí muži „druhý dech“ a cítí se pak lépe než ženy.

Platí „hlavně zdraví“. Jeho nedostatek má na pocit štěstí zvláště ve středním a vyšším věku zcela podstatný vliv. Když jsou senioři zdraví, po mládí se jim tolik nestýská. Leckdy jsou spokojenější než mladí. Faktor „životní zkušenosti“ směřuje k realistickému hodnocení osobních cílů. Kladně působí nižší, méně palčivé materiální závazky v době, kdy hypotéky jsou již splaceny, byt vybaven a děti jsou samostatné. Shrnuto: Senior mnohé může a máloco musí.

Čtěte více: Šťastný jako důchodce

Fastfood přikazuje štěstí

Řetězec prodávající „hamburgerové“ rychlé občerstvení Pret A Manger má na zaměstnance základní požadavek: „Projevovat jak k sobě vzájemně, tak i k zákazníkům pocity autentického štěstí.“ Požadované chování je důsledně sledováno revizory přestrojenými za manažery i běžné kupující. Riziko žaludečních vředů zde nesouvisí jen s nadměrnou konzumací karbanátků, ale i s nadiktovanou přemírou rádoby kladných emocí.

Musíš být spontánní? Už to je protimluv. Neméně nesmyslný je „úřednický“ přístup ke štěstí. Tj. evidence, měření, kontrola a vykazování oné emoce. Platí: Člověk může mít všechno, ale ne tehdy, když si to nejvíc přeje.

Recept na štěstí a pohodu

Univerzálně platný neexistuje. Ostatně každý člověk jen ten svůj může mít za jediný. Za zamyšlení a inspiraci stojí pokus o vymezení podkladů osobní pohody podle Ryffové a Keyesové.

Jde o šest základních vlivů a zároveň kýžených cílů jedince:

  • Sebepřijetí - pozitivní postoj k sobě, srozumění s různými aspekty sebe a jejich akceptace, přijetí různých aspektů sebe, dobrých i špatných vlastností, srozumění s vlastní minulostí.
  • Pozitivní vztahy s druhými – vzájemné uspokojující vztahy s druhými, zájem o blaho druhých, schopnost vcítění se. Velmi podstatný tu je uspokojivý partnerský vztah.
  • Autonomie - nezávislost, schopnost odolat sociálním tlakům a zachovat si vlastní názor a jednání, nezávislost na hodnocení a očekávání druhých.
  • Zvládání životního prostředí - pocit přiměřeného zvládání každodenních nároků všedního dne, přehled o tom, co se děje v okolním prostředí, obdobné informace o lidech, na nichž nám mimořádně záleží. Schopnost „být ve hře“, vnímat příležitosti a být schopný je využít.
  • Smysl života – pocit, že minulý i přítomný život má smysl, směřování k dosažení osobních životních cílů.
  • Osobní rozvoj - pocit trvalého vývoje jako opaku stagnace, otevřenost novému, odstranění nudy. Pocit „z toho a toho mám radost“

Dodat lze jen jediné: Všechny dobré zásady již byly vytvořeny. Zbývá „maličkost“ – uskutečnit je.

Čtěte dále: Blbá nálada. Kde se vzala a jak se šíří

1 názor Vstoupit do diskuse
poslední názor přidán 6. 3. 2013 23:39