Jakou nosíte velikost? Záleží na tom, kde nakupujete

Plížíte se nenápadně ke stojanu s označením XL? Bylo by vám líp, kdyby ta cedulka nesla menší číslo? Bylo, a znalci marketingu to vědí. Takže pozor – údaj o velikosti nic moc neznamená.

Přiznávám, že ta číslice na visačce u šatů, které si právě zkouším, dokáže docela zacvičit s mým sebevědomím. Ne, nemyslím cenovku, nýbrž číslo udávající velikost. Moje postava zhruba zapadá do českého průměru: střední výška, střední váha. Nic, co by na první pohled poutalo pozornost.

Ale když si zkouším oblečení v kabinkách obchodů různých značek, připadám si někde jako křehká víla, jinde zas jako slon v porcelánu. Někdy se mi zdá, že zatímco některé značky navrhují své velikosti s cílem zákaznicím zalichotit, jiné naopak cíleně pracují na tom, aby deptaly naše sebevědomí (nebo nás snad motivovaly k hubnutí).

Tady jsem za „květinku“ aneb velikost 38


Autor: SXC

Dělicí čára mezi jedněmi a druhými částečně odpovídá hranici mezi germánskou severozápadní Evropou a jejím temperamentním jižním a jihozápadním protipólem. Při nákupech ve švédském řetězci H&M, v britském Nextu, v obchodních domech Debenhams a Marks & Spencer (Británie), nebo v německém Van Graaf pokaždé pookřeju. Moje velikost – říkám jí pracovně „čtyřicítka“, i když, jak záhy zjistíme, to číslo v současném jazyce výrobců oblečení mnoho neznamená – tady zapadá do jakési střední kategorie. Můžu se spolehnout na to, že svou „čtyřicítku“ (u britských značek velikost 12 až 14) zde vždycky seženu a na stojanech obvykle visí i oblečení o pár čísel větší. Angličané, Němci a Švédové zkrátka počítají s ženami, které mají podobné postavy jako my. 

V butiku dánské značky Jackpot jsem se dokonce jednou s nedůvěrou nasoukala do šatů velikosti 38, a když mě prodavačka zkušeným zrakem zhlédla, zeptala se, jestli nechci přinést menší. Chvíli jsem se slastně vznášela na obláčku, představujíc si sebe sama jako útlou květinku, pro kterou je osmatřicítka moc velká… ale ve mně to samozřejmě nebylo. To jen Dánové jsou ve svém pojetí velikostí poněkud velkorysejší.

A tady jsem za slona s visačkou XL

Zamíříte-li však při výběru oblečení do obchodů francouzských, španělských či italských značek, připravte se na daleko příkřejší hodnocení vlastních proporcí. Třebaže, jak už jsem zmínila, jsem majitelkou veskrze „střední“ postavy, v obchodech, jako je španělská Zara či Mango, si o velikosti M (medium) můžu nechat leda snít.


Autor: SXC

Na stojanu automaticky vyhledávám „elko“, nebo ještě lépe „x-elko“, abych se v kabince vyhnula nepříjemným překvapením v podobě nedopnutého zipu na šatech nebo praskajících švů u kalhot. Po velikosti XL jsem se naučila pátrat také v obchodech řecké značky Attrattivo. A v butiku francouzského 1…2…3 jsem se pro změnu musela smířit s tím, že moje hypotetická „čtyřicítka“ se tady mění ve zcela reálnou „dvaačtyřicítku“.

Co naplat, Francouzky, Italky, Španělky a Řekyně jsou v průměru zřejmě o něco drobnější než my (a ty, které náhodou nejsou, si, stejně jako my, vždycky mohou zajít do „háemka“).

Fenomén „lichotivých velikostí“

A aby to nebylo příliš jednoduché, odborníci, kteří sledují trh s módou v průběhu několika desetiletí, poukazují na to, že jednotlivé velikosti se mění nejen podle značek a národních zvyklostí, ale také v průběhu času. Konkrétně ve Spojených státech bylo poukázáno na fenomén „vanity sizing“, tedy „lichotivých velikostí“: jednotlivé velikosti se u některých značek nenápadně zvětšují, takže zákaznice kypřejších postav mohou mít dobrý pocit, že se vejdou do oblečení „menší“ velikosti. 

Průměrná Američanka podle průzkumu z roku 2005 váží asi 73 kilogramů. Je tedy zhruba o deset kilo těžší než průměrná Američanka v 60. letech minulého století. Ale zatímco tehdy by tato žena nosila americkou velikost 16 (u nás odpovídající velikosti 46), dnes se s trochou štěstí nasouká do velikosti 10 nebo 12 (tedy 40 až 42).

„Většina amerických značek dnes už nepoužívá standardní americké tabulkové velikosti. Každá žena přes čtyřicet si může být vědoma, že asi není všechno v pořádku, když oblékne menší číslo džínů, než jaké nosila v osmnácti. Je to masový sebeklam, kterému všichni rádi podléháme,“ říká Pam Danziger, specialistka na módní marketing.

Ano, nejlepší by bylo, kdybychom přestali měřit krásu krejčovským metrem a odvozovat své sebevědomí od nějaké abstraktní číslice. A při nákupech oblečení bychom se měli více řídit tím, jak náš vyhlédnutý kousek doopravdy vypadá, než cifrou vytištěnou na cedulce za krkem.

6 názorů Vstoupit do diskuse
poslední názor přidán 18. 1. 2014 10:56