Jaké lidi přitahujete?

Autor: Isifa.cz

Zamysleli jste se někdy nad tím, s kým si vytváříte vztahy a co to o vás vypovídá? Platí v přátelství či lásce, že protivy se přitahují, anebo spíš vrána k vráně sedá?

Známé rčení říká, že vrána k vráně sedá, jiná zkušenost ale zase potvrzuje, že vyhledáváme spíše své protiklady, což platí zvláště v partnerském vztahu. Co z toho tedy platí? Nejspíš obojí. Mezilidské vztahy mají komplexní rozměr a zahrnují více typů. Zaměřme se na dva z nich: vztahy na základě podobnosti a vzájemné solidarity a disharmonické vztahy protikladů.

Solidární vztahy


Autor: Isifa.cz

Přitahují je společné, nebo rozdílné vlastnosti?

Vytvářejí se na základě podobnosti. Životní mizérie má ráda společnost, dva outsideři si navzájem poskytují útěchu. Platí to i pro úspěšné, kteří si za přátele opět vybírají sobě rovné. Lidé, kteří procházejí podobnou životní zkušeností, se sdružují ve vzájemně se podporující skupiny: opovrhované menšiny, sexuální „devianti“, páriové, vyvrhelové společnosti…

Solidární přátelství vznikají i z podobných zájmů, názorů, pohledů na svět, podobného věku a životních zkušeností; přátelé jsou takříkajíc na stejné vlně. Taková přátelství obohacují náš život a jsou považována za jednu z největších hodnot.

Disharmonické vztahy

Známe dostatek příkladů dvojic, které se už na první pohled nejen vyznačují odlišnými vlastnostmi, ale někdy to vypadá, že by si nejraději vyštípaly oči.

Jejich vztahy jsou bouřlivé, neuspokojivé a konflikty, které vytvářejí, odolávají pokojnému řešení. Přesto se tyto rozporné dvojice z nějakého důvodu přitahují. Co je tím důvodem? Mají podobné vztahy nějaký smysl?

Čtěte téma: Jaký příběh si vytváříš?

Napadlo vás někdy, že když mluvíme o svém životě, je to, jako bychom vyprávěli svůj příběh? Podle narativní psychoterapie se naše vyprávění stává naším životem. Na příbězích totiž záleží. 

Přijmi svůj stín

Řešení podobných otázek naznačuje ve své velice podnětné knize Temná stránka hledačů světla americká autorka Debbie Fordová: Naše psychika obsahuje všechny existující a představitelné lidské vlastnosti; je jakýmsi hologramem celého světa: „Nejsme ve světě, ale svět je v nás.“ 

Některé části našeho „já“ ovšem nezapadají hladce do obrazu, který jsme si vytvořili, abychom ho předváděli světu. Neakceptované vlastnosti zametáme pod koberec. Ke své vlastní škodě. Nejen proto, že mohou být i velmi užitečné, ale především jejich popíráním ochuzujeme sami sebe, svou úplnost; takříkajíc prodáváme svou duši za pěknou image. Popírané stínové vlastnosti se ale hlásí o své místo na slunci, a pokud se je snažíme ignorovat, o to víc se vnucují naší pozornosti. Také okolí v nás tyto vlastnosti dobře vidí a považuje nás za pokrytce.

„To, co nemůžete snést, vás nenechá na pokoji. Když nějaký svůj aspekt nedokážete přijmout, začne ovládat váš život. Pamatujte – to čemu vzdorujete, přetrvává.“ Ignorované „třísky ve vlastním oku“ vedou k tomu, že nás nepřiměřeně frustruje a rozčiluje např. sobeckost naši přátel, lenost sourozenců, arogance kolegů v práci atd. Fordová vysvětluje, že když nedokážeme srovnat podobné impulsy v sobě, plýtváme svou energií na odsuzování druhých, namísto abychom s nimi soucítili. Nadto si odepíráme svou svobodu a moc žít autenticky.

Čtěte téma: Motýl v nás aneb Moc podvědomí, nebo síla rozumu?

…jsem člověk, kterému se zdá, že je motýlem, nebo jsem motýl, kterému se zdá, že je člověkem? Do podobné nejistoty se dostaneme, když se trochu seznámíme s hlubinnou psychologií. 

Zjištění po svatbě

Skrývání vlastních stínů může být po určitou dobu úspěšné. Příkladem je fáze zamilovanosti v partnerském vztahu. Na počátku vztahu se obě strany snaží ukázat svou pěknou tvář.


Autor: Isifa.cz

Před svatbou…

Může se to dařit až do svatby. Pak se ale popíraná „temná“ stránka projeví s o to větší silou. Často slýcháme, jak se on nebo ona po svatbě změnili. Ve skutečnosti se nezměnili – pouze už dále neunesli popírání částí své osobnosti.

Do manželské vztahu typicky přitáhneme partnera, který má ve výrazné míře zrovna takové vlastnosti, které odpovídají našemu popřenému „já“. Dá se říct, že si bereme svůj protiklad. Nejčastěji bývá jeden z dvojice značně sobečtější, zatímco druhý má v sobě kus pečovatele; jeden je šetřivý a druhý rozhazovačný atp. Zdá se až nepochopitelné, jak jsme si mohli někoho takového vzít. Důvod je prostý: přitahujeme lidi, aby v nás zaplnili prázdno a vyvážili nás. A to i přesto, že všechny vlastnosti, které hledáme v jiném, jsou již v nás.

Čtěte téma: Láska, jak má být

Jak si sedmnáctiletý teenager představuje tu správnou lásku? Možná se budete divit. 

Smysl disharmonických vztahů

Partneři v disharmonických vztazích si navzájem slouží jako spouštěče svých nevyřešených vnitřních konfliktů. Na nevědomé úrovni hledáme v tom druhém vlastnosti, které odrážejí naše vlastní nevyřešené záležitosti. Vztah se stává prostředkem, který tyto problémy udržuje v popředí pozornosti. Když si partneři navzájem „klovají“ do svých duševních ran, spouštějí tím bolestivou erupci, která zabraňuje, aby problémy upadly do popírajícího zapomnění.

Disharmonické vztahy vznikají tehdy, když životní problémy jsou natolik skryty před bdělou pozorností, že bychom se s nimi jinak nezabývali otevřeně a život, který se vyhýbá řešení svých prvořadých úkolů, by tak vyšel naplano.

Tento typ vztahů bývá nejběžnější mezi jednoduššími, k materiálnímu světu orientovanými lidmi, kteří postrádají introspektivní sklony. Neuspořádané rodinné vztahy, fyzické či emoční násilí, hádky, které v psychice partnera vyvolávají nevyřešené konflikty, jsou následkem chybějící sofistikované schopnosti objevovat v sobě samém zdroj svých potíží. Své vnitřní konflikty promítáme do svých partnerů či dětí proto, abychom s nimi v tomto symbolickém odstupu dokázali lépe zacházet.

Co nás na druhých přitahuje

Naše solidární vztahy, ať už je představuje naše rodina, přátelé, spolupracovníci či kamarádi na facebooku, představují doplněk naší jedinečné osobnosti a našeho životního zaměření. Jiní lidé nám zase slouží jako zrcadla, která odrážejí zpět části našeho já, které si buď hýčkáme, nebo jimi opovrhujeme.

K druhým lidem nás přitahuje buď naše vzájemná podobnost, nebo naopak vlastnosti, které u sebe nenacházíme a snažíme se je proto získat tím, že do sebe vtělíme esenci druhých lidí, čímž dosáhneme vlastní vyrovnanosti.

Zdroje:
Debbie Ford: Temná stránka hledačů světla
Embracing Your Shadow Ramon Stevens: Earthly Cycles
Dean Shrock: Why Love Heals
 

1 názor Vstoupit do diskuse
poslední názor přidán 24. 9. 2010 10:26