Jak zvládnout poporodní depresi?

Vážnými psychickými problémy po porodu trpí celá desetina žen. Jen málo z nich ale vyhledá lékařskou pomoc. Ohrožují tak nejen sebe, ale i své dítě. Co dělat, když vám všechno přeroste přes hlavu a vy nevíte kudy kam? A co může udělat okolí?

Psychické změny po porodu přirozeně patří k příchodu dítěte na svět. Na vině jsou obrovské hormonální změny, kterými matka prochází. Drtivá většina žen zažije tzv. poporodní blues, pod kterým se skrývá smutek, plačtivost, pocity úzkosti, nespavost a značné výkyvy nálad. Tyto příznaky ale obvykle během několik málo dní samy odezní. Poporodní blues je podle odborníků normální reakcí na to, že se žena stala matkou a není potřeba se jím nějak znepokojovat nebo dokonce mít pocity viny. Cítit se po porodu nešťastně je naprosto přirozené.

těhotenství

Vážnější ale je, když psychická nepohoda přetrvává nebo se dokonce zhoršuje. Deset procent matek po porodu zažije tzv. poporodní depresi, která vyžaduje léčbu a patří do rukou lékaře. V žádném případě se nepokoušejte poporodní depresi zvládnou vlastními silami! Od poporodního blues se liší tím, že sama od sebe nezmizí, její příznaky jsou výraznější a v krajním případě, když se neléčí, může ohrozit matku i dítě.

Čtěte více: Laktační psychóza: Jak ji poznat a předejít tragédii

Příznaky poporodní deprese:

  • Těžký smutek
  • Pocity beznaděje
  • Sebeobviňování z toho, že jsem špatná matka
  • Neschopnost navázat kladný vztah k dítěti
  • Ztráta životní energie
  • Silná frustrace
  • Extrémní únava a vyčerpání
  • Ztráta chuti k jídlu nebo naopak nadměrná konzumace potravy
  • Nespavost nebo naopak nadměrná spavost
  • Nechuť k sexu
  • Nezájem o okolí

Strach o dítě mě ochromil

deprese, smutek, psychóza, žena, laktační

Poporodní depresi zažila na vlastní kůži i paní Kamila. Před pěti měsíci porodila svého syna. Chlapec se narodil předčasně, a tak se o něj přirozeně bála. „Když jsem ho poprvé viděla, byl tak maličký a křehký. Hrozně jsem se bála, jestli všechno zvládne a to i přesto, že mě doktoři přesvědčovali, že je naprosto zdravý,“ vypráví. Silné obavy o dítě ji neopustily ani poté, co byli oba propuštěni z porodnice domů. Kamila se bála, jestli se o tak malé stvoření dokáže dobře postarat. „Neustále jsem kontrolovala, jestli mu něco nechybí. Děsilo mě, že se o něj špatně starám, a tak jsem propadala beznaději, že jsem špatná matka,“ popisuje své tehdejší pocity. Pravidelně zažívala zdánlivě bezdůvodné záchvaty pláče, nemohla spát a ztratila chuť k jídlu.

Čtěte téma: Nekojím. Jsem vážně zrůda?

„Pokaždé, když malý jen trošku zabrečel, lekla jsem se a přemýšlela, co jsem udělala špatně. Nejhorší bylo, když ho začalo bolet bříško a plakal v kuse celou hodinu. To jsem propadala zoufalství,“ říká Kamila a dodává, že se bála zůstat se synem sama. Obávala se totiž, že při péči o něj udělá nějakou chybu. „Můj život se smrskl jen na pocity strachu a neustálé obavy. Cítila jsem vinu za to, že malý pláče. Všude jsem viděla šťastné maminky s usměvavými dětmi a já v tomhle totálně selhávala. Vůbec jsem nebyla šťastná,“ dodává.

Kamilin stav se nezlepšil ani po skončení šestinedělí, právě naopak. Spala jen několik hodin denně a prakticky nejedla. Jen myslela na to, co dělá špatně. Dokonce se obviňovala z toho, že se syn narodil předčasně. Kamila ale měla štěstí, jejího mizerného psychického stavu si všimla kamarádka a rozhodla se jí pomoci. „Řekla mi, že chyba není ve mně a že potřebuju pomoc odborníka. Sama před lety zažila to samé, co já,“ říká Kamila, která se začala léčit a její stav se začal pomalu, ale jistě zlepšovat. Teď po několika měsících léčby se už cítí dobře a na vše vzpomíná jen jako na zlý sen.

Za depresi nemůžete

deprese, smutek, psychóza, žena, laktační

Velkou překážkou při zahájení léčby poporodní deprese jsou překvapivě samy nemocné ženy a hlavně jejich okolí. Stále totiž platí, že návštěva psychiatra je vnímaná jako společenské stigma. „Při depresi, nebo při pouhém podezření na ni, by měli všichni táhnout za jeden provaz a přesvědčit pacientku o nutnosti řádného vyšetření a odpovídající léčby,“ říká psychiatr Radkin Honzák. Největší chybou podle něj je, že okolí pacientky její potíže zlehčuje a bagatelizuje. Na matku, která po porodu prožívá depresi, se tak dívají jako na línou a neschopnou. „Mám v péči pacientku, jejíž matka ještě po dvaceti letech prohlašovala, že její dcera „byla tak líná, že si šla raději lehnout do blázince, než aby se starala o dítě“,“ dodává.

Čtěte téma: Pozor, psychiatr nekouše

Přitom poporodní deprese je léčitelná a dá se dobře zvládnout. Jakmile je včas zahájena léčba, pacientčin stav se zlepší a ona je schopná se normálně starat o své dítě. Lehčí případy deprese jsou v současnosti schopni léčit už i praktičtí lékaři, pouze těžší případy patří do rukou psychiatra. Pouze tehdy, kdy se stav pacientky velmi vážný, je nutná hospitalizace na psychiatrickém oddělení. Obvykle ale postačí ambulantní léčba, kdy pacientka dochází na kontroly k lékaři a užívá léky. Ty se berou delší dobu, minimálně několik měsíců, a to i přesto, že příznaky deprese už odezněly.

Rady pro okolí pacientky:

  • V žádném případě její stav nezlehčujte.
  • Zapomeňte na rady, že se má vzchopit a nebýt líná. Tím jí ještě více ublížíte.
  • Už při pouhém podezření na poporodní depresi zajistěte lékařskou pomoc.
  • Pomáhejte s péčí o dítě, jak je to jen možné.
  • Buďte s ní.
1 názor Vstoupit do diskuse
poslední názor přidán 15. 12. 2009 17:17