Jak trestat děti, aby to bylo účinné?

Moje malá dcera se baví zapínáním a vypínáním všech přístrojů v domě. Myčka, televize, rádio, sporák. Její poslední hit je toustovač. Asi to znáte, udržet nervy na uzdě je těžké. Jak správně dítě trestat a kdy, aby to to mělo smysl?

Chcete mít doma andílka, ale v některých chvílích se jen stěží ovládnete, plácnete dítě přes ruku. A pak vás to mrzí. Jak je to vlastně s tresty?

Odborníci nejsou jednotní. Podle některých jsou tresty nutné. Nesprávné tresty ale mohou zanechat hluboké následky na psychice dětí. Tresty, a to i ty fyzické, své opodstatnění mají, pokud jsou ale příliš časté nebo silné, mohou vést až k pokusům o útěk z domova, říká psycholožka Šárka Slabá.

Mně osobně vždy před očima vyvstane obrázek z doby, kdy jsme s rodinou žili v Německu. Tam existuje hnutí maminek, které nosí na tričku nápis „Mé dítě je nedotknutelné“. Viděla jsem jednu z těch maminek, jak z deseticenti­metrové vzdálenosti křičí přímo do obličeje svého asi čtyřletého syna. To nejspíš taky není správně. Takže jak na to?

Děti 1

Trestat vůbec, a za co?

Jaký je vůbec smysl trestu? Někteří rodiče dítě uhodí spíše proto, aby si sami ulevili. To je špatně. Trestu se užívá tam, kde byla překročena nějaká pravidla, je třeba zjednat nápravu či zabránit tomu, aby se podobné chování neopakovalo. (Dítě například na hřišti prudce strčí do cizí ratolesti, nebo mu hodí do očí písek.)

Ke správnému užití trestu je potřeba znát a dodržovat několik pravidel:

  • Dítě musí vědět, proč je trestáno. Trest je přiměřený situaci i věku dítěte.
  • Rodič nesmí trestat v afektu, ze zlosti a v rozčilení. Trest nesmí být ponižující.
  • Trest se vztahuje ke konkrétní situaci, nepokračuje neurčitou dobu.
  • Když už rodiče za něco trestají, musejí být důslední. Jen tak má trest efekt.

Ovšem pozor, ne vždy je potřeba trestat. Pokud dítě něco zavinilo nechtěně nebo se snažilo o dobrou věc a pokazilo ji, je trest kontraproduktivní. Například, když chtělo pomoci mamince zalít květiny a rozlilo vodu, trest si nezaslouží. Tedy platí, že trest se má použít jen v případě, kdy dítě udělá věc, o které od vás už ví, že ji dělat nesmí.

Jak a kdy trestat?

Trest by měl následovat bezprostředně po prohřešku. To je důležité hlavně u menších dětí, aby si uvědomily souvislost mezi překročením hranice a následným postihem.

Existuje několik způsobů, jak dítě potrestat. K nejkontrover­znějším patří nepochybně tresty fyzické. Vede se řada diskusí o tom, zda by vůbec měly ve výchově být. Odborníci ani rodiče nejsou jednotní.

 Fyzické tresty své opodstatnění mají, ale měli bychom je používat spíše jen symbolicky. Potrestáním problém uzavřeme, a dítěti už jeho prohřešky nepřipomínáme. Fyzický trest  je  pro dítě jasné sdělení, že ono samo překročilo mez, říká psycholožka Šárka Slabá.
Obecně přitom platí, že čím je dítě starší, tím lépe se dá trestat i jinými způsoby a tím více je pro něj fyzický trest ponižující.

Hádající děti


Pokud jsou fyzické tresty příliš časté nebo silné, mohou vést k pokusům o útěk z domova, u těchto dětí se vyskytují psychické problémy, může se u nich rozvinout bulimie, anorexie, tendence k sebepoškozování, mohou se zapojit do pochybné party nebo začít užívat drogy. Obecně platí, že trest dopadá na úrodnou půdu jen v citově funkčních vztazích, dodává psycholožka.
A co je tedy snesitelný fyzický trest? Malé dítě můžeme plácnout přes zadeček, ručičku, ale nikdy přes tvář nebo po hlavě, míní Šárka Slabá.

Fyzicky bychom přitom podle ní neměli trestat děti mladší než 12, respektive 18 měsíců, které ještě pořádně nechápou souvislosti mezi svým jednáním a trestem.

Dítě ale můžeme také potrestat psychicky. Dáme dítěti najevo, že se zlobíme. Například tak, že s ním nekomunikujeme. Ale pozor. I tady je potřeba znát míru. Jinak by dítko mohlo získat pocit, že jste ho kvůli tomu, co provedlo, přestali mít rádi.

Zákazy jako trest jsou vhodné hlavně u starších dětí. U starších dětí už bych fyzické tresty nedoporučovala, ztrácejí výchovný efekt, spíše bych zakázala například televizi, počítač nebo strhla kapesné, říká psycholožka. Rozhodně není dobré zakazovat dětem jejich zájmy z oblasti sportu nebo kultury, a správné podle odborníků nejsou ani pracovní tresty (tj. práce za trest). Dítě si tak totiž může zakódovat, že práce je vždy trestem.

Trestat možná, chválit určitě

Když už musíme sáhnout k jakémukoli trestu, mysleme vždy na to, že je třeba v dítěti podporovat i zdravé sebevědomí. Nezapomeňme proto na pochvaly a přistupujme k nim stejně důsledně.
Stále trestané a nechválené dítě může trpět komplexy méněcennosti a nebude si dostatečně věřit. Navíc pozitivní motivací pochvalami přimějete už i ty nejmenší děti dělat to, co je správné (známé jásání nad loužičkou v nočníčku určitě není třeba připomínat).
Pochval by mělo být vždy víc než peskování.

5 tipů jak na to

  • Pravidla dítěti trpělivě vysvětlujte. I když je ještě malé a nemůže zcela pochopit význam všeho, co mu říkáte, od určitého okamžiku si začne význam uvědomovat.
  • Používejte pochvalu. Je to nejlepší způsob, jak přimět už velmi malé děti dodržovat pravidla. Dejte mu jasně najevo, že to, co udělalo, je správné.
  • Pokud dítě poruší pravidla, nenechte se vyvést z míry, dítě by se také rozčílilo a nepoučilo by se. Bez hněvu ale trvejte na svém.
  • Buďte důslední. Pokud zavedete nějaké pravidlo, důsledně vyžadujte jeho plnění.
  • Někdy povolte – například doma se křičet nesmí, ale pokud je dítě na zahrádce rozdováděné, proč by se nemohlo vykřičet tady.

Minitest: Jakou výchovu „razíte“?

1. Jste se svým dítětem na pískovišti. Při zápasu o cizí kyblíček bouchne chlapečka.

a) Plácnete ho a zvýšeným hlasem mu řeknete, že to už nikdy nemá dělat.

  1. Snažíte se mu domluvit, že se to nedělá.
  2. Omluvíte se mamince, že je vaše dítě trochu víc temperamentní.

    2. Jste se známými na společné procházce. Vaše dítě se schválně loudá a po chvíli si postaví hlavu, že dál už nepůjde.

    a) Rozzlobíte se a táhnete ho za sebou.

  3. Řeknete mu, že ostatní už na vás čekají a vy že půjdete za nimi, ať

přijde taky, až bude mít chuť. Pak poodejdete a vyčkáváte za rohem, aby vás neviděl, ale abyste ho měla v dohledu.

  1. Přemlouváte ho, aby šel za ostatními a čekáte, dokud nebude sám chtít jít.

    3. Je večer a čas jít do postele. Vaše dítě si však ještě hraje.

Řeknete mu, aby si uklidilo hračky, došlo si vyčistit zuby a na záchod a pak do postele. Začíná odmlouvat, že ještě ne.

a) Neustoupíte a trváte na svém, případně zvýšíte hlas, abyste dodali váhu svým slovům.

  1. Povolíte 5 minut na to, aby si rychle dohrálo a pak to rychle uklidilo.
  2. Necháte se přesvědčit a doufáte, že později poslechne.

    Odpověď a=1 bod

Odpověď b=2 body
Odpověď c=3 body

3–4 body Autoritativní výchova

První extrém – tato výchova stanoví pravidla, která musí dítě bez výjimky dodržovat. Porušení pravidel se vždy trestá. Podle odborníků je dítě vychovávané tímto způsobem úzkostné. Když se později dostane mimo vliv rodičů, má tendenci mnohem více porušovat pravidla než jeho vrstevníci.

5–7 bodů: Demokratická výchova

Zlatá střední cesta – v tomto přístupu jsou stanoveny rozumné hranice, uvnitř nich mají ale děti volnost. Pravidla se netýkají všech částí života dítěte, ale jsou zaměřeny na podstatné oblasti, například bezpečnost, sebeovládání. Ty jsou vymezovány důsledně, zároveň však s citem na potřeby dítěte i ostatních členů rodiny (rodiče mohou někdy uznat, že je možné udělat výjimku). Při porušení pravidel rodiče spíše vysvětlují než trestají. Důležitá je tedy komunikace a vztahy mezi dítětem a ostatními členy rodiny. Z dítěte se stává psychicky stabilní jedinec, svědomitý a ohleduplný. Je to ideální typ výchovy.

8–9 bodů: Liberální výchova

Druhý extrém – dítě smí všechno. Nemá téměř žádné hranice, dostane všechno, co chce. Dítě bývá v důsledku této výchovy nejisté, neumí překonávat překážky a jít za svým cílem. Nedůvěřuje svým schopnostem, rodiče za něj vždycky všechno zařídí.

Test byl konzultován s psycholožkou.

1 názor Vstoupit do diskuse
poslední názor přidán 4. 4. 2016 16:25