Jak svět přichází o jednodenní kuřata

Autor: Isifa.cz

Málokterý spotřebitel ví, jak to skutečně chodí v zemědělských a potravinářských podnicích. Snadno pak uvěří různým skandálním odhalením. Často jsou mylná. Realita přesto může šokovat.

Ačkoli zavedeným symbolem marné činnosti bez výsledku je Sysifovská práce, věčné uvádění mylných tvrzení o výrobě potravin na pravou míru tento pojem brzy trumfne.

Většina běžných spotřebitelů se nemůže seznámit s praxí v zemědělských a zejména potravinářských podnicích včetně například drůbežích jatek a velkochovů. Kvůli tomu je řada lidí náchylných věřit většinou anonymně šířeným zprávám popisujícím „zaručené zákulisní informace“.

Jak chceš umřít, kuřátko?

Někdy má jít o šílené postupy při výrobě potravin (Hele, myslíte, že je to možný??? aneb fámy o jídle), jindy například o „brutální“ metody při usmrcování zvířat či podmínky jejich chovu. Pakliže jsou navíc takové informace obohaceny srdcervoucím vizuálním doprovodem, třeba nevinnými jednodenními kuřátky padajícími do drtičky odpadu, je na úspěch katastrofických vizí u laické veřejnosti zaděláno.

Průmyslový chov hospodářských zvířat je skutečně něco jiného, než přirozený život potenciální kořisti lovené za časů Mamutíka v přírodě lukem a šípem nebo chytáním do pastí. Přesto není současné usmrcování průmyslově produkovaných zvířat zas takovou brutalitou, jak se často uvádí. Naopak, jejich smrt je velmi rychlá, téměř nepostřehnutelná, což se o „přirozeném“ dlouhém umírání v přírodě často doprovázeném bolestmi říci nedá. Ostatně i přáním lidí je obvykle okamžitá bezbolestná smrt – a ne každému se to splní.

Jak svět přichází o jednodenní kuřata

Jednodenní kuřata, tedy většinu kohoutků a handicapované slepičky, které nejsou vhodné na výkrm nebo pro produkci vajec, taková rychlá smrt čeká. Samozřejmě je otázkou, zdali mají být tato zvířata bezprostředně po svém narození usmrcena. Člověk ale nedokáže poručit přírodě, aby se kuřata rodila přesně v poměru, který je optimální pro produkci drůbeže nebo vajec k lidské výživě. Pokud by se veškerá kuřata narozená v líhních krmila, chovala a teprve až v jateční dospělosti porážela, znamenalo by to v praxi výrazný růst cen drůbeže, přičemž je vhodné vědět, že zrovna kohouti by podle všeho většině spotřebitelů nechutnali – a zřejmě by se tak museli likvidovat později, jiným způsobem – a za vyšších nákladů. Kdo někdy skutečně choval kohouty a pokusil se o jejich konzumaci, možná ví, o čem mluvím.

Jak tedy svět přichází o jednodenní kuřata? Mluvíme-li o naší zemi, pak převažující metodou je usmrcení noži, podle legislativy je možné také usmrtit kuřata oxidem uhličitým. První metoda je přitom tak rychlá, že si svou smrt – alespoň jak tvrdí výzkumy – nestačí jednodenní kuřata vůbec uvědomit. Dlužno říci, že na porážkách i v drůbežích líhních je online stálý veterinární dohled, takže se vše děje podle pravidel, jejichž cílem jsou co nejhumánnější metody usmrcení. Nejde tedy o žádné mučení nebo mnohahodinové umírání, jak líčí některé ochranářské servery.

Slepice končí nejčastěji v kleci

Řada mýtů panuje také ohledně klecových chovů, které jsou obvykle prezentovány jako rozměrné haly plné na sebe namačkané drůbeže. Opticky to tak sice může vypadat, nicméně podle nové evropské legislativy stanovující standardy pro chov nosnic není takový obrázek zcela přesný. Nosnice samy v klecích nejsou, nicméně se v praxi chovají po skupinkách čítající 15, 30 nebo 60 kusů, mají prostor 750 centimetrů čtverečních na kus, takže si mohou například roztáhnout křídla ap.

Jednou z hygienických výhod této obecně odsuzované metody je přitom skutečnost, že nosnice prakticky nepřicházejí do kontaktu s trusem, neboť vejce se podle legislativy EU nesmí omývat. Mimo jiné by se tím mohly porušit ochranné obaly vajíčka, čímž se snižuje kvůli celé řadě mikrobiologických rizik kvalita i trvanlivost vajec. Což ovšem celá řada spotřebitelů ani hobby producentů vajec neví.

Pravda, lež, nebo stará informace?

V souvislosti s údaji, které poukazují na brutalitu chovů hospodářských zvířat, je také důležité uvědomit si, že příslušné údaje, fotografie či metody prezentované jako „osvěta spotřebitele“ se nemusí týkat ani současnosti a ani naší země nebo EU. Z historie „osvěty“ jsou známy stovky, možná tisíce případů, kdy spasitelé lidstva třeba i padesát let neustále opisovali jeden původní informační zdroj, který se následně v horším případě ukázal jako manipulační a nepravdivý, v lepším případě pak změnou podmínek již dávno neaktuální. Obecně známým příkladem je desetinásobně nadhodnocený obsah železa ve špenátu díky chybě v desetinné čárce.

Pakliže tedy není součástí údajů o metodách výroby potravin, porážce zvířat nebo zemědělském hospodaření také údaj o lokalitě, času a firmě, která takové metody uplatňuje, je to s vysokou pravděpodobností znamení, že nejde o seriózní informaci a tedy ani o seriózního autora. Zejména podmínky takzvané „pohody zvířat“ (animal welfare), kam patří samozřejmě i jejich usmrcování a podmínky chovu, se v poslední době rok od roku výrazně zpřísňují, a nejvíce v rámci EU, a tedy i v ČR. Mimochodem, je to jeden z klíčových důvodů, proč rostou ceny potravin…

Galerie: Jak se „vyrábí“ kuře
38 názorů Vstoupit do diskuse
poslední názor přidán 3. 5. 2014 21:14