Když hosta lapají, pěkně mu zpívají. Jak hotely šidí v mezích zákona?

Na všelijaké triky s proklamovanou a skutečnou finální cenou výrobku, které nezřídka v mysli většiny zákazníků hraničí až s podvodem, jsme zvyklí především u nízkonákladových leteckých společností. Cena letenek uváděná na billboardech a dalších reklamních plochách drasticky narůstá po započtení palivových poplatků, letištních poplatků, poplatků za zavazadla, poplatků za platbu kreditní kartou a dalších plateb, kterým se často ani nelze vyhnout. 

Autor: SXC

Bude v ceně?

„Levné“ ubytování se nemusí vyplatit

Tento nešvar je znám již několik let, ovšem ani snaha organizací na ochranu spotřebitelů v různých zemích Evropy nedokázala nic změnit. Tato pro koncové zákazníky značně nevýhodná praxe se v mnoha případech stala i terčem umělecké satiry (např. v tomto videu na Youtube).

V poslední době se však tato eticky notně pochybná praxe začíná objevovat i v další oblasti turistického ruchu – v ubytovacích službách. 

Stále více hotelů a hotelových řetězců se vydává cestou optického snižování cen a následného vybírání poplatků za služby, které jsou turisté dosud zvyklí považovat za samozřejmé. A důvod takovéhoto počínání? Je celkem zřejmý – vyhledávače zaměřené na možnosti ubytování po celém světě nabízejí mnoho kategorií, jak řadit výsledky vyhledávání v nabídce ubytovacích zařízení ve vámi zvolené destinaci, a jednou z těchto kategorií je i cena – a nezastírejme si, že pro řadu lidí je to kritérium z nejdůležitějších.

Jo vy jste chtěli i ručník a mýdlo? Tak to si budete muset připlatit!

Nízká cena za samotné ubytování pak dotyčný hotel vynese na přední místa ve výsledcích vyhledávání, a tím mu i zajistí i více turistů. Kdo se pak blíže nepodívá na podmínky ubytování a nabídku doplňkových balíčků služeb, může být nemile překvapen. V západní Evropě, v Asii a především pak ve Spojených státech, kolébce této nové praxe, přibývá hotelů, které se nerozpakují vybírat poplatky i za zapůjčení ručníku a mýdla.

Poněkud logičtější je účtování poplatků za každodenní úklid pokoje – uklízečku musí někdo zaplatit –, nicméně i zde se jedná o ne zrovna pozitivní změnu vůči stávajícím zvyklostem. Někdy (především v hostelech) je možné se setkat s podmínkou, že turista po sobě při odhlašování pokoje sám uklidí, pokud si za tuto službu nepřiplatí. Poměrně často se lze setkat i s poplatky za možnost připojení k hotelovému WiFi připojení či za sledování televize na pokoji. Někdy lze ale i narazit na položky typu poplatek za energie či turistická daň.

Pozor na to, co není v ceně

Autor: SXC

Hotely přitom (stejně jako letecké společnosti) argumentují tím, že ne každý zákazník chce využívat všech služeb a právě těmto zákazníkům se podnik snaží vyjít vstříc. Tento argument je ale pravdivý jen zčásti – jednak dle mého názoru k ubytování jako takovému patří i určité služby či produkty, bez kterých se sice lze obejít, ale které tak nějak k ubytovací kultuře patří.

Když u sebe necháte přespat známého, taky po něm asi nepůjdete ráno přeměřovat roli toaletního papíru či počítat na vodoměru, kolik vody spotřeboval při ranní sprše (pokud tedy nechcete dotyčnému dát touto cestou najevo, že už se s ním nechcete nadále stýkat).

V případě sledování televize se už samozřejmě dá diskutovat, zda se bez ní člověk skutečně třeba jen na jeden večer neobejde a stejně tak ne každý turista cítí potřebu mít každý den čisté ložní prádlo a vyluxovaný koberec na pokoji.

V případě turistické daně je ale argument poskytovatelů ubytovacích služeb zcela scestný – pokud se placení této daně nelze podle platné legislativy vyhnout a zákazník ji musí zaplatit, je zcela nefér ji po něm vyžadovat nad rámec inzerované ceny, která jistě hrála při jeho rozhodování o výběru ubytování nějakou a dost možná výraznou roli.

Při vyhledávání na různých vyhledávačích zprostředková­vajících ubytování si tak člověk musí dát pozor, co všechno vlastně inzerovaná cena obsahuje – nebo spíše, co všechno neobsahuje. Prosté porovnání inzerovaných cen bohužel do budoucna zjevně nevystačí. Nezbývá než doufat, že hotelová branže nebude následovat příklad branže letecké, kde praktiky nízkonákladových společností v řadě případů po nějaké době okopírovaly i tradiční aerolinky.