Jak si vychovat nejedlíka

Děti jsou malé potvory, které si s námi rodiči často dělají, co chtějí. Pravidelně testují naši trpělivost a zkoušejí, co všechno vydržíme. Jedny z nejnáročnějších bitev se odehrávají kolem jídla.

Snad každé dítě má předlouhý seznam toho, co odmítá pozřít v jakékoliv podobě. Stejně tak by se lidská mláďata nejradši živila špagetami s kečupem, hamburgery, zmrzlinou (dosaďte libovolnou zamilovanou potravinu svého dítěte). Dá se tento boj vůbec někdy vyhrát? Ale jistě, jen si musíte zachovat chladnou hlavu, silnou vůli a nepodléhat zákeřným výmluvám potomstva. Dost možná, že si nejedlíka nevědomky vychováváte sami svou snahou za každou cenu do dítěte dostat aspoň nějaké jídlo. Čím vážněji ale celou situaci berete, tím hůř pro vás. Jídlo má být radost, a ne stres.

Co bys sis dal?

Samozřejmě, že respektujete osobnost svého dítěte a nechcete ji nějak deformovat zbytečnými příkazy, ale čeho je moc, toho je příliš. Je naprosto v pořádku, když se dítě podílí na přípravě jídla, včetně nákupu surovin. Stejně tak je pro ně přínosné, pokud může spolurozhodovat o tom, co se bude jíst. Ale rodič jste pořád vy, a pokud váš jídelníček řídí malý capart, je něco v nepořádku. Asi má demokracie až moc.

Takže dejte svému potomkovi prostor k vyjádření vlastního názoru a klidně čas od času uvařte něco, co miluje, ale nenechte se jeho přáními ovládnout. Snadno se z vás může stát otrok dětského žaludku, který bude vařit hned několik jídel v naději, že si dítě milostivě vybere. Nakonec se ale váš malý panovník ve všem jen povrtá a prohlásí, že chce čokoládu. Klidně dejte dítěti na výběr ze dvou možností ještě před tím, než začnete jídlo připravovat. Pokud ale potomek své rozhodnutí několikrát změní, má smůlu. Vy jste mu na výběr dali.

To dojíš!

Dojídat se musí, tak to mně stejně jako mým kamarádům do hlavy vtloukali rodiče. Dost nás tím štvali. Ti šťastnější strkali jídlo domácím zvířatům, ti méně šťastní hledali úkryty pro zbytky třeba v květináčích.

Nejhorší v tomto směru byly školní jídelny s přísnými kuchařkami a učitelkami. Pokud i vy máte drastické vzpomínky ze svého dětství, snažte se ke svým potomkům chovat lépe. Nenuťte je k tomu, aby za každou cenu dojídali. Jen jim na talíř dejte o něco méně jídla, než obvykle sní. Třeba budou chtít ještě přidat.

Tohle náš Milánek nejí

Každý člověk má pár jídel, která zrovna nemusí. Osobně mám silně negativní vztah k pečenému bůčku a krupicové kaši. Jako dítě jsem tahle dvě jídla vždy sabotovala a tajně je strkala našemu psovi; chudák byl pak obézní. Pokud jsem ale měla opravdu velký hlad, byla jsem ochotná pozřít i jinak pro mě „nechutné“ potraviny.

Takže místo nekonečného ustupování a vymýšlení nekonečných variant na tři pokrmy, která vaše dítě sní, předložte mu jídlo a počkejte, co to s ním udělá. Všechny ostatní dostupné potraviny ale schovejte. Není nic horšího, než když se musíte přizpůsobovat vrtochům potomstva. Na druhé straně pokud existuje nějaký pokrm, který vaše dítě bytostně nesnáší, ale jinak jí normálně, nenuťte ho. Vzpomeňte si na svoje dětství. Nenávist ke koprové omáčce nebo chlupatým knedlíkům naštěstí není doživotní tragédie.

Aspoň lžičku…

Potřeba jídla se u dětí mění a to často ze dne na den. Váš žravec tak může náhle mít období, kdy žije jen ze vzduchu a naopak křehká holčička najednou může hladově sledovat i hřebíky. Pokud nemá dítě žádné další zdravotní problémy (zvýšená teplota, průjem, zvracení, zácpa nebo bolesti břicha), nemusíte náhlým změnám apetitu věnovat pozornost.

V žádném případě dítě nepřemlouvejte a ani neproste. Stejně tak se nesnižujte k výměnnému obchodu typu: „Když sníš zeleninku, dostaneš pak čokoládu.“ Nedosáhnete tak ničeho, naopak vaše dítě začne mít pocit, že zelenina musí být obzvlášť hnusná, když za její snědení dostane odměnu. A naopak všechny nezdravé dobroty bude vnímat jako neskutečně zdravé.

Jez pořádně!

Příkazy a zákazy ohledně jídla dosáhnete jediného. Vaše dítě si začne spojovat jídlo s něčím hodně nepříjemným a bude ho odmítat v jakékoliv podobě. Platí, že čím více pozornosti jídlu věnujete, tím větší stres a tlak vytváříte na dítě. Možná se budete divit, ale existují rodiny, kde děti bez většího odporu snědí to, co dostanou na talíř. Jak toho rodiče dosáhli? Jednoduše, nedělali z jídla vědu.

Čím víc pozornosti věnujete jídlu, tím hůř pro vás. Prostě dejte jídlo na stůl, upozorněte dítě na to, že teď je čas, aby se najedlo. Nechce? Dobře, tak nic jiného nedostane. Vy ale zůstaňte v klidu, i kdyby se ve vás emoce vařily. Na dítě nekřičte, nic mu nevyčítejte a chovejte se jakoby nic. To, že dítě nejí, je jeho problém, ne váš. Vy hlad mít nebudete.

Hlavně klid, hlady neumře

Možná jste už úplně zoufalí a nevíte, co ještě máte udělat, jen aby vaše dítě jedlo. Nedělejte nic. Je to sice obtížné, ale opravdu nemá smysl dítě k čemukoliv nutit, zlobit se na něj nebo dělat scény. Jídlo má být radost a ne zdroj problémů.

Pokud si nejste jistí, zda vašemu dítěti něco nechybí, obraťte se na lékaře. Může se dokonce stát, že se dozvíte překvapivé informace. Vaše dítě kupodivu není podvyživené. Takže, dokud hladovění a nechutenství nepřináší zdravotní problémy, o nic nejde.

Žádné dítě dobrovolně hlady neumřelo, i kdyby mělo měsíc žít jen ze suchých rohlíků a jablek.

Jaká jsou vaše pravidla? Co se vám osvědčilo, a naopak – před čím byste chtěli ostatní rodiče varovat? Napište nám do diskuze pod článkem…