Pomoc, jsem závislá na rodičích!

Šestadvacetiletá Alena říká, že má skvělé rodiče. Nemusí se ani zmínit a už má nové lyže, nádobí do nového bytu nebo vysavač. „Jediné, co mě štve, je, že mi otevírají poštu nebo kontrolují stav mého účtu. Jakmile utrácím, tak mi vynadají. A to si už vydělávám sama,“ stěžuje si. Také jste závislí na svých rodičích?

Chceme-li se stát skutečně dospělými, musíme se oddělit od rodičů a být nezávislí. Snadno se to řekne, ale hůř udělá. I brněnský psychoterapeut a psychiatr MUDr. Jiří Berka se smíchem říká: „Separace je těžký proces, protože, jak s oblibou říkal Sigmund Freud, naše vědomí je jen křehká lodička na rozbouřeném oceánu našeho nevědomí.“

Čtěte téma: Předmanželská smlouva: Neromantický kalkul nebo nutnost?

Generace dnešních třicátníků zápasí s odloučením se od rodičů už jen tím, že využívá veškerého komfortu bydlení s nimi. Ač většinou zaměstnaní a finančně soběstační, nechávají si prát, vyvařovat a dopřávají si služeb „mamahotelu“, což je termín z pera našich předních rodinných terapeutů. MUDr. Vladislav Chvála a PhDr. Ludmila Trapková ve svých knihách poukazují na některé příznaky hlásící, že jsme s rodiči svázáni víc, než by nám bylo milé.

Mamahotel a ošidné dary

deprese

Zmíněný „mamahotel“ je špičkou ledovce. Klasickou ukázkou nedokončené separace je materiální pouto, které nás svazuje s otcem či matkou. Dcera od rodičů v dobré víře přijímá dary a finanční výpomoc, slyší, jak ji rodiče vybízejí „můžete si jet zalyžovat“, „tady máte něco na přilepšenou“, a i její partner kvituje s povděkem, že tchán koupil novou televizi.

Ani jeden si neuvědomuje, že se staví znovu do role dítěte, které dostává dárky, ale musí být přinejmenším poslušné. Kolotoč komplikací nastává až ve chvíli, kdy mladý pár zjišťuje, že za dárky platí ztrátou svobody nebo možnosti rozhodovat o vlastním životě. Konflikty, které pak přicházejí, vnášejí do původní i současné rodiny napětí.

Anketa

Jste závislí na svých rodičích?

Chceme-li být skutečně dospělými, pak platí jediné: dary a výpomoc tohoto druhu přijímat opatrně a s rozmyslem. Zvlášť muži bývají v tomto ohledu ostražitější, protože neustálé finanční injekce od tchána mohou znamenat, že nedokáží své partnerky dostatečně zajistit, poskytnout jim komfort, po kterém touží. A ruku na srdce – být dospělá znamená si občas odříct večeři v restauraci nebo dražší dovolenou. Žádná žena by nechtěla být označena za rozmazlenou, ale mnohé se občas chovají jako Veruka z Dahlovy knížky o Karlíkovi a továrně na čokoládu – chtěla všechno, ale nakonec skončila v jámě s odpadky i se svým tatíčkem.

Nebojte se pohádat

Rodina a vztahy-vztahy a sex-hádka

„Pokud například někdo zjišťuje, že se obtížně rozhoduje a má tendenci se obracet na rodiče přímo se žádostmi o radu nebo má potřebu s nimi dlouze diskutovat o svých záležitostech, může mít problém se separací,“ říká MUDr. Berka a dodává: „Všichni jsme byli malými dětmi, o které se rodiče starali, a toto schéma máme v nevědomí uloženo. Separace vlastně probíhá spojitě už od druhého roku věku, reálné odloučení se od rodičů je jedním z prvků jejího ukončení.“

Čtěte téma: Češi nejvíce lžou svým partnerům kvůli penězům

Proto bývá citové pouto k rodičům tak silné, že nám leckdy brání v jakémkoliv osamostatnění. Terapeuti Chvála a Trapková uvádějí extrémní příklad jedné rodiny, kde matka vtrhávala v pravidelných intervalech k dceři domů, všechno uvařené jídlo vyházela do záchodu a šla uvařit nové. Dcera v té době byla již několik let vdaná a měla děti. Neschopnost dospělého „dítěte“ se v takové chvíli vzepřít autoritě rodiče, zjevně nezdravé, vede k narušení vztahů s partnerem a někdy i k rozpadu rodiny, která nájezdy generálské matky nevydrží.

Podle PhDr. Trapkové není nutné nechat situace takto vyhrotit. Pouto dcery a matky bývá silné, ale přesto se poprvé v pubertě objevují náznaky, že je potřeba se od matky odlišit a být svá. Pro některé ženy je velmi těžké pohádat se s maminkou a sami víme, že některé matky dokážou tyhle chvíle pekelně znepříjemnit a ztížit. „Konflikt, potřebný k osamostatňování adolescenta, nenastává. Ochrana dítěte se prodlužuje dlouho za úřady oficiálně uznávanou hranici dospělosti. Rodiče udržují sebe i dítě v závislosti přes všechno zdání, že děti mají svobodu a nezávislost,“ upozorňují oba terapeuti ve své knize Rodinná terapie psychosomatických poruch.

Nejčastějším bitevním polem žen se stává kuchyně, kde bojují podle Trapkové „dvě kočky na jednom písečku,“ neshodnou se o umístění potravin, jemnost bramborové kaše a nezřídka se do krve pohádají u výrobního postupu svíčkové. I zde je rada podle odborníků zdánlivě jednoduchá – uhájit si vlastní odlišnost znamená obhájení práva na dospělost. Konflikty jsou pak nepříjemným průvodním jevem, ale po nějaké době ustanou a situace se ustálí – má-li rodina zdravé kořeny. Mladá manželka pak nemusí před návštěvou matky na rodinné oslavě polykat prášky proti migréně ze strachu, co jí zas „řekne na ten dort.“

Maminčin mazánek

Zdraví-medicína-závislosti-antidepresiva-deprese-1

Přízrak tchyně v dějinách lidstva se nezjevil jen kvůli tomu, že se dcery obtížně vymaňují z pouta dětské závislosti. Synové trpívají neduhy velmi podobnými – chlapci dlouho připoutaní k matkám se „nedostanou“ k otci, vedle kterého by se možná stali celými muži. Výše jmenovaní terapeuti  si všímají, jak se tento někdy stav viditelně projevuje již v dětství.

„Stav oscilací mezi světem matky a světem otce je pro pozorovatele dobře patrný také podle tělesných proporcí dítěte. Synovo tělo si ponechává znaky předškolního dítěte nebo se žensky zaobluje. Tito leniví, dobře živení a málo tělesně zdatní chlapci bývají v dětských kolektivech považováni nikoliv neprávem za maminčiny mazánky.“

Čtěte téma: Nechci mít dítě. Nikdy!

Složitý přerod chlapce v muže mnohé kultury dodnes provázejí rituály uvádění do dospělosti. Je nutné říct, že jedním z prvních kroků je právě odloučení od pečujících náručí matek. Západní svět na své rituály a iniciační obřady zapomněl, a jak píše Rober Bly ve své knize Železný Jan: „To, že muži objevují a rozvíjejí své ‚ženské‘ vědomí, je nesmírně důležité, přesto se však nemůžu ubránit dojmu, že tento jev má i své stinné stránky. Za posledních dvacet let se muž stal přemýšlivějším a něžnějším. Nestal se však o moc svobodnějším. Muž je teď hodným chlapcem, který dělá radost nejenom své matce, ale i ženě, se kterou žije."

Stát se dospělým se musí ve světle těchto poznatků jevit jako téměř nedosažitelný úkol – naší motivací se může stát právě touha nezatížit nový partnerský vztah. Pomoci s případnými těžkostmi vám může odborník, a ti méně odhodlaní najdou inspiraci v psychologických knihách. Je lépe začít řešit problémy, když se hlásí. Nedopadneme pak třeba jako jistá Kim Kow, mladá paní ze Singapuru, která před soudem odmítla vrátit se k manželovi, dokud jeho matka bude spát pod jejich postelí.