Hlavní navigace

Jak se toaletní papír nastěhoval rovnou do kuchyně?

21. 5. 2014

Sdílet

 Autor: Isifa.cz
„Papírová hygiena“ vznikla díky potřebě rychle vyřešit dva zdánlivě nesouvisející problémy.

Člověk je povinen plně uplatnit všechny své schopnosti.
K. Abe

Náhoda za nic neručí.
Moliére

Lidé se chvástají velkolepými činy, i když za ně nemohou jejich velkolepé plány, nýbrž jen náhoda.
Francois de la Rochefoucauld

Podle dostupných historických pramenů žije lidstvo ve spojení s papírem již téměř dvě tisíciletí. Vynález výroby papíru, jak ho známe dnes, v Číně roku 105 našeho letopočtu byl nepochybně geniální myšlenkou, která jako by vycházela ze současných nejnovějších poznatků o trvale udržitelném rozvoji ve vztahu k ochraně přírody.

Papír se stal tak samozřejmě spjatým s kulturním a ekonomickým rozvojem společnosti, že bohužel většina lidí všechny jeho klady a jeho neustálou přítomnost ve své blízkosti ani nebere na vědomí. Také z tohoto důvodu bychom si měli všechno, co souvisí s papírem, a jeho nezbytností v nejširším spektru oborů lidské činnosti včetně zdravotnictví, školství, obalové techniky, obchodu, laboratoří, dílen, gastronomie, výroby potravin… neustále znovu a znovu připomínat. A znát bychom měli nejenom současnost a možnosti papírenského oboru, ale i jeho historii jako základní předpoklad pro poznání současného stavu i pro pohled do budoucnosti.

Papírové utěrky vznikly náhodou

Z historie vědy a techniky víme, že objevy a vynálezy přicházejí na svět klikatými cestičkami. Staly se výsledkem dlouhodobého a plánovaného výzkumu a vývoje, někdy však je náhodou či omylem objeveno něco, s čím si momentálně nikdo neví rady, jindy jde o souhrn náhod a schopnost dát dohromady zdánlivě nesouvisející věci a není třeba nic složitě vymýšlet. Takovému prozaickému souběhu událostí vděčíme za papírové ručníky a utěrky, které díky své praktičnosti už snad nechybí v žádné domácnosti. Jak se tam dostaly? Jak jinak než náhodou, ale jakmile někde překročily práh do kuchyně či koupelny, již tam zůstaly. Můžeme je jednorázově používat k utírání rukou, upatlaných míst na kuchyňském stole, čištění skleněných ploch, zajištění pořádku a hygieny v dětských pokojích…

Američan jménem Arthur Scott, tehdy ředitel papírenské společnosti ve Philadelphii (dnes mezinárodní průmyslový a obchodní gigant Kimberly-Clark) si jednoho dne roku 1907 lámal hlavu, jak co nejhospodárněji naložit s nepoužitelnou zásilkou papíru. Dodavatel mu omylem dovezl z druhého koutu USA obrovské množství papíru, avšak příliš tlustého a nevhodně rolovaného, takže bylo nemožné použít jej pro původní účel – výrobu toaletního papíru.

Zatímco nevhodný polotovar ležel ladem ve skladu, dozvěděl se Scott náhodou o nezvyklém počínání jedné starostlivé učitelky na zdejší městské škole. Ta se snažila zabránit nebo omezit nákazu dětí rýmou, a tak těm, kterým kapalo z nosu, rozdávala rozřezaný jemný průklepový papír (pro zhotovování kopií na psacím stroji). Nachlazení žáci tak nepoužívali společné ručníky na toaletách, nákaza se přestala šířit a marodů ubylo.

Podnikatel si dal dvě a dvě dohromady, nechal papír naperforovat, zabalit do rolí a v roce 1907 představil na americkém trhu pod názvem Sani-Towels (sanitární ručník) nový produkt – první papírové ručníky na jedno použití.

Od ručníku ke kapesníku

Ručníky měly po utržení šířku 33 cm a délku 46 cm. Jejich mimořádnou výhodnost nejdříve objevily hotely, restaurace a další gastronomické provozy, školy, úřady a jiné veřejné instituce. Papírové ubrousky si nenašly cestu do domácích kuchyní ihned, ale trvalo to ještě téměř tři desítky let. V roce 1931 rozšířil úspěšný podnikatel svoji nabídku o papírové ubrousky speciálně do kuchyní a dále tak rozšířil sortiment papírenských výrobků.

Po skončení první světové války došlo k prudkému růstu automobilismu (zejména oblíbených otevřených vozů) a rozvoji pěstování takových sportů, jako je lyžování, bruslení, jízda na koni či vysokohorská turistika. To vedlo, zejména u žen, k růstu prodeje kosmetiky, především pleťových krémů proti účinkům působení větru a nepříznivého vlivu počasí vůbec. Vrstvu naneseného ochranného přípravku bylo samozřejmě nutné vždy odstranit otíráním do různých hadříků apod. V roce 1924 se našlo řešení v podobě zahájení výroby jednorázových papírových kapesníčků. Navíc zaměstnanci ve firmách společnosti Kimberly-Clark začali hromadně při rýmě používat namísto obvyklých látkových kapesníků papírové ubrousky.

Tento trh „smrkacího materiálu“ se ukázal ještě větší nežli prodej kapesníků „kosmetických“ pro otírání obličeje a tak byly v roce 1927 reklamy dále rozšířeny. Trvalo však ještě řadu let, než si jednorázové papírové ručníky, ubrousky a kapesníky získaly své „místo na slunci“.

„Papírová hygiena“

Zájem o „papírovou hygienu“ stále narůstal, přestože sortiment jednotlivých výrobků se již vlastně téměř neliší. Dnes se vyrábějí v barvě bílé, šedé, béžové, zelené či jiné a s různým potiskem, většinou dvou a třívrstvé, skládané a v rolích (nezbytným doplňkem je praktický stojan nebo závěs), vysoce savé a pevné za mokra, určené pro univerzální použití i ke speciálním účelům (desinfekční, nezanechávající vlákna, ze 100% vysoce čisté celulózy aj.). Zejména víceúčelové jednorázové utěrky skládané nebo v rolích díky své praktičnosti již dnes nechybí ani v žádné české domácnosti.

Byl pro vás článek přínosný?

Autor článku

Ing. Dr. Bohumil Tesařík

Chemik, přírodovědec, pedagog a publicista, zaměřoval se na historii vědy a techniky, biografie přírodovědců a dalších osobností minulosti i současnosti, novinky z různých oborů přírodních věd a techniky.

Upozorníme vás na články, které by vám neměly uniknout (maximálně 2x týdně).