Jak se obchody staví ke svým chybám?

Autor: Isifa.cz

Prodejny potravin ne vždy fungují podle našich představ, tu najdeme plesnivou zeleninu, tu prošlý salám. Stávat by se to nemělo, ale stává se. Jak na konfrontaci s pochybením reagují samotné obchody?

Nepochybně už se vám to taky stalo. Přijdete do obchodu, kde sáhnete mezi tlející hroznové víno, narazíte na tvrdé housky a pak ještě bezděčně domů odnesete prošlé mléko a sýr s plísní – nikoliv ušlechtilou. Někdo nad tím mávne rukou, druhý si zabručí pod vousy a pak jsou tu tací, kteří na chybu obchod upozorní. Jednoduše proto, že nechtějí svoje peníze vyhazovat oknem. Přiznávám, že spadám do třetí skupiny. Nikdo se mnou sice už nechce chodit nakupovat, ale zase mám dost zkušeností. Jak obchodníci reagují, když je upozorníte na jejich vlastní chybu?

Datum spotřeby vypršelo před půlrokem. No a?

Ať jste, kde jste, kontrolujte u potravin datum spotřeby a trvanlivosti, k tomu zjevně v obchodech záchytné mechanismy nefungují. „Nejčastěji nám lidé nahlašují prohřešky typu prošlé doby spotřeby, hygienický stav maloobchodu a špatné senzorické vlastnosti potravin,“ řekl nám ve velkém rozhovoru ředitel odboru kontroly SZPI v Brně Jindřich Pokora. I já jsem si při nedávné návštěvě večerky vzpomněla na jeho slova a na chipsech začala pátrat po datu spotřeby. Ona už nevábná vůně z obchodu značí, že tady něco neladí, jenže když vás honí mlsná, i pochybný krám může někdy posloužit. Ale neposloužil. Každý ze zhruba dvaceti druhů chipsů byl prošlý. Týden, dva měsíce, ale našla jsem i balení, kde bylo datum minimální spotřeby překročeno už loni v létě. Prohlédla jsem asi třicet balení a nenašla jediné neprošlé.

Asi by mi z jednoho prošlého sáčku brambory v žaludku nevyrostly, ale přeci si nekoupím půl roku staré chipsy, nota bene za původní cenu, bez řádného upozornění. Potraviny s prošlou dobou minimální trvanlivosti lze totiž uvádět do oběhu pouze tehdy, pokud jsou zdravotně nezávadné a pokud jsou jako prošlé označeny a odděleně umístěny, přičemž označení slovem „sleva“ nebo „akce“ není v žádném případě dostačující. A protože odpovědnost za zdravotní nezávadnost potraviny s prošlou dobou minimální trvanlivosti přebírá prodejce, tak jsem mu ty dva metry prošlých chipsů ukázala. Slovnímu upozornění nerozuměl (fyzické nebylo v plánu), ale při názorné ukázce pochopil. Žádná omluva, díky za upozornění, pokýval hlavou a začal chipsy třídit. Při mé vlastní inspekci o pár dní později už prošlé chipsy v obchodě nebyly.

Zmrzlinu za 160 korun z otevřeného chlaďáku nechci

Häagen-Dazs je zmrzlina, kterou si nekoupíte na všednodenní mlsání u televize, půllitrový kelímek totiž stojí kolem sto šedesáti korun. Holt to není našlehaný rostlinný tuk, takže když už si peníze v kasičce našetříte a smetanovou nálož sobě dopřejete, nepočítáte, že si domů přinesete břečku. Něco jako prodávali v libereckém HyperAlbertu. Tam asi před měsícem nabízeli Häagen-Dazs z otevřené chladicí vany, ze které zmrzlina málem vyskakovala. Navíc podle obalu měla být zmrzlina skladována při teplotě minimálně minus 18 °C – a na chladicí vaně bylo stupňů sedm. Přivolaný vedoucí dne zprvu namítal, že se vana průběžně dochlazuje a že tedy teplota na teploměru neodpovídá, když však do vany sáhl, ihned ubral ze svého odporu a bleskurychle povolal prodavačku, kterou vyzval k okamžitému vyklizení vany a odepsání tajícího zboží. Poděkoval za upozornění a nabídl padesátikorunovou poukázku. Ještě dnes žasnu nad tím, že ani prodavači, který zboží do vany ukládal, nepřišlo divné, že vlastně dává zmrzlinu do otevřené lednice.

Loupáky, nebo dřeváky?

Billa v poslední době vyrukovala s obřími letáky, kde nešetří garancemi – slibuje nákupy bez front nebo kupón k nákupu, spokojenost nebo výměnu a v neposlední řadě čerstvé zboží nebo zdarma. Čímž otevřeně připouští možnost chyby. A já jsem na ně zjevně magnet. Metr od vstupního turniketu mě už na dálku „zlákají“ seschlé loupáky. Znáte to, když si na loupák vzpomenete až po dvou dnech? Tak takhle svěže kluci v plném koši vypadali, a dokonce byli i tak tvrdí. Z celého koše by se bez náznaku nadsázky dala udělat strouhanka. Informovala jsem prodavačku, která jen krčila rameny, že je tam dávala ráno. „A moc jich od té doby nebylo, že,“ kontruji a nabádám, ať si sáhne. Prý nesáhne, tak si nechám zavolat vedoucího, který nad košem dřeváků nevěřícně kroutí hlavou. Skutečně je prý navezli ráno čerstvé. „Od rána do půl třetí přece nemohly všechny takhle ztvrdnout, ne?“ Vedoucí nastalou situaci neumí vysvětlit, tak se stokrát omlouvá. Navzdory garancím ale žádnou satisfakci nenabídl. Všechno je o lidech. Po někom holt musíte kontrolovat všechno, druhého v iniciativě krotit… Selhání jednotlivce není omluva, ale jen vizitka konkrétního obchodu. Už se nedivím, že v Tescu probíhají školení o tom, jak správně manipulovat s banány.

Mozzarello, kde jsi?

Při návštěvě Globusu mi v nákupním košíku skončily tři kusy Mozzarella Galbani, v odpadkovém koši následně dva. I když do konce záruční lhůty zbývalo asi deset dní, dvě ze zakoupených Mozzarel byly v nálevu téměř celé rozpuštěné, navíc i zkažené. Třetí ze sady byla sice čerstvá, ale namísto deklarovaných 125 g měla gramů jen devadesát. Inu, Globus daleko, napsala jsem svou zkušenost do výrobního závodu Lactalis. Do půl hodiny přišel email od ředitelky kvality Jany Ovčáčkové, která se za vzniklé potíže omluvila, požádala o vyfocení obalu, podle kterého by mohli zjistit výrobní čas a konkrétní výrobní linku, která sýry vyrobila. Problémy prý mohla způsobit demineralizace bílkovin. Pokud k této vadě, která jde již z výroby, dojde, sýr se postupně rozpouští a ač do sáčku spadl se správnou váhou, já jsem ho našla s váhou nedostatečnou. Byla mi nabídnuta poukázka v hodnotě sto korun jako náhrada za vadné sýry. Do čtrnácti dnů přišla.

Je vidět, že ke svým chybám se výrobci i prodejci staví vesměs čelem, byť někdy klopí zrak. Takže až vás napříště v obchodě trkne plesnivý salám a tvrdé housky, klidně se ozvěte. Třeba to někoho trochu trkne.

3 názory Vstoupit do diskuse
poslední názor přidán 25. 3. 2015 12:47