Jak poznáte, že vaše dítě je génius?

Autor: Isifa.cz

Poslední dobou by člověk mohl mít pocit, že se jiné než geniální děti nerodí. Rodiče se předhánějí v tom, co všechno a jak brzy potomci umí. Jenže, jsou to děti skutečně geniální?

Nejdůležitější otázka zní: jak poznat ty děti, u kterých doopravdy jde o mimořádnou inteligenci a jak se jim pak věnovat?


Autor: SXC

Kubovi bylo letos na jaře šest a v září nastupuje do první třídy. Když se s ním dáte do řeči, dozvíte se, že to považuje vcelku za zbytečné – číst, psát a počítat už přece umí. Podobného smýšlení, alespoň pokud jde o první ročník školní docházky, byli donedávna i jeho rodiče. „Dokonce jsme zašli do pedagogicko-psychologické poradny s nápadem, zda by synek nemohl jít rovnou do druhé třídy, protože podle nás učivo té první dávno zvládl,“ přiznává Kubova matka Milena.

Odborníci však rodiče rychle uvedli do reality, když jim vysvětlili, že Kubovy dovednosti nejsou zase tak výjimečné, protože takových dětí se v každé první třídě objeví několik a že s nimi učitelky umí dobře pracovat. A také to, že kdyby Jakub přeskočil první třídu, mohl by na to doplatit sociálně, protože by mu chyběly některé návyky, k jejichž nácviku je právě první školní rok ideální.

Nicméně nám potvrdili, že Jakub je přece jen nadprůměrně inteligentní a že je dobré dále hodně dbát na jeho rozvoj, ovšem s tím, že se nejspíše teprve ukáže, v jakém ohledu je jeho nadání výraznější,“ dodává chlapcova matka.

Poznat nadání není jednoduché

Určitě existuje jisté procento dětí nadprůměrných a vysoce nadprůměrných,“ potvrzuje psycholog Jaroslav Šturma z centra Paprsek v pražském Hloubětíně.


Autor: SXC

A skutečně se to může projevit tím, že takové řekněme „geniální dítě“ už v nejranějším věku projevuje zájem o znalosti, které mu vlastně věkově nepřísluší, nápadně brzy mluví, má zájem o písmena i čísla. Zrovna tak ale může být zaměřeno úplně jinak – pokud jde třeba o hudební nadání nebo kreslení. Případně se výjimečné nadání nemusí dlouho projevit nijak, ostatně případ Alberta Einsteina, který začal mluvit mnohem později než jeho vrstevníci a jehož školní výsledky patřily k mizerným, je dostatečně známý.

Z toho plyne jedno: poznat to, zda je vaše dítě geniální, není vůbec jednoduché.

„Nadání samo o sobě totiž nestačí. Dítě by mělo mít i další pracovní a sociální vlastnosti, které z něho jednou učiní případně studijní typ. Vedle toho, že se dítě v základních oblastech vyvíjí jako dítě starší, například ve vyjadřování, uvažování, logice či v myšlenkové obratnosti, mělo by také projevovat spontánní zájem o to dovědět se víc, komunikovat na vyšší úrovni – ten určitý poznávací a jednou intelektuální hlad by měl vycházet z něho samotného,“ vysvětluje psycholog Šturma, v čem se geniální dítě liší od dítěte „jen“ chytrého nebo toho, které toho hodně ví, protože ho to rodiče naučili.

Nadání a genialita není totéž

Upozorňuje zároveň, že i tady musí rodiče dávat pozor, aby potomka nepřetížili – často se totiž stává, že zatímco myšlenkové schopnosti takového dítěte jsou nadprůměrné, jeho výdrž, pozornost a pracovní vyspělost odpovídají kalendářnímu věku.

„Nadané dítě potřebuje partnera, který by tomu všemu rozuměl, přihrával by mu podněty, pomáhal by mu s řešením problémů a s hledáním cest, jak problémy řešit, zároveň by ale i dítě chránil před tím, aby neupadalo do jednostrannosti, aby se nevzdalovalo ostatním dětem,“ radí odborník.

Na druhou stranu, co to vlastně je genialita a co si pod ní vy jako rodiče představujete? Může to být extrémní talent na jedinou věc, dejme tomu matematiku (a s ním spojená třeba nepoužitelnost pro praktický život) nebo všestranný talent, kdy dítěti jde, na co sáhne, včetně školy. A tady je právě ono místo pro rodičovskou podporu a rozvoj dítěte. Pozor, rozhodně nejde o to rozvíjet schopnosti co nejrychleji, ale způsobem odpovídajícím předpokladům dítěte.

Kde hledat radu?

Rodiče se mohou s prosbou o radu obrátit například na Společnost pro talent a nadání, www.talent-nadani.cz, kterou vede doktorka Eva Vondráková. Shodou okolností se zrovna letos, od osmého do dvanáctého srpna, koná v Praze ve vysočanském hotelu Clarkův velká mezinárodní konference o mimořádně nadaných dětech, které se rovněž účastní i zástupce Společnosti pro talent a nadání, a dá se proto čekat, že budou mít k dispozici nejnovější poznatky z této oblasti.

Nadané děti starší pěti let pomáhá rozvíjet i společnost Mensa, více na www.mensa.cz/na­dane-deti. Zdejší školy s mimořádně chytrými děti bohužel moc pracovat neumí, což před několika lety vedlo jednoho z rodičů podobného dítěte Stanislava Svobodu k tomu, že si v Praze založil vůbec první školu pro takové děti, kterou nazval Cesta k úspěchu (www.cestakus­pechu.cz). Kromě toho existují speciální třídy při běžných základních školách, ale bohužel jich není mnoho, přehled je k mání na webové adrese www.centrumna­dani.cz.

Budou všechny děti geniální?

Jak už zaznělo výše, číst a psát umí při nástupu do školy lecjaké dítě, často díky tomu, že je to rodiče naučili. Nic by se však nemělo přehánět.

„Stále platí stará zásada Komenského: ať vše plyne spontánně, zdržme se všeho násilí. Platí to i o čtení a psaní,“ varuje psycholog Šturma před přehnanými rodičovskými ambicemi. Podle něj je totiž hranice šesti let pro výuku čtení a psaní empiricky za staletí dobře vypozorovaná a ověřená. Podle něj je nejlepší, pokud rodiče předškoláků nic neuspěchají.

Místo toho, aby dítě vyloženě učili číst a psát, měli by podporovat rozvoj funkcí a schopností, jež jsou předpokladem k osvojování čtení: jde například o rozlišování hlásek, slabik a podobných slov, hranic vět, slov, slabik. „Bude-li dítě v tomto směru zralé, půjde mu to pak snadno,“ říká Šturma a dodává: „Nechal bych se také vést zájmem dítěte: když se začne ptát, co je tamhle za písmenko, za nápis, tak mu samozřejmě pomohu, vysvětlím.“

Že zrovna váš potomek o nic podobného zájem nejeví? Nevěšte hlavu, tempo vývoje není zdaleka jediným ukazatelem kvality schopností. „Děti, které začnou mluvit později, vůbec nemusí být ve svém vývoji pozadu, někdy třeba naopak. Předčasným učením a nucením do něho můžeme nakonec v dítěti ke čtení a školní výuce vůbec vyvolat odpor,“ dodává totiž psycholog Šturma.

Jsou dnešní děti chytřejší než dřív?

Odpověď na tuto otázku není jednoznačná, zní totiž: jak v čem. „Nepochybně pod vlivem televize, internetu, počítačů a tak dále vědí dnes děti v mnohém o světě víc než dřív,“ vysvětluje psycholog Jaroslav Šturma. Množství podnětů, není-li přehnané, skutečně přispívá k rozvoji mozku. Psychologové na to reagují mimo jiné tím, že musí v průběhu desetiletí korigovat a v podstatě zpřísňovat normy testů, jimiž prověřují právě dětskou inteligenci. „Přesto však bych řekl, že základní mentalita dítěte a jeho potřeby zůstávají tytéž,“ dodává psycholog.

Děti podle něj jsou a mají být dětmi a užívat si dětství, zejména v předškolním věku. Vývoj společnosti s sebou navíc nese i negativa – dětem chybí osobní kontakt s dospělými, prohlubování a rozvíjení vztahů ke klíčovým osobám i k vrstevníkům, protože jsou často jedináčky, nedokáží spolupracovat a spíše se učí jednostrannému soupeření a ve výsledku se může i stát, že v celkovém hodnocení jsou méně vyspělé, než třeba tomu bylo dříve.