Intimní anorektik alespoň masturbuje

Autor: Isifa.cz

Anorexie, „ne-chuť“, není jen porucha příjmu potravy, ale také citů. Dospělí bez lásky a bez sexu trpí emoční a sexuální anorexií.

Slovo anorexie je složenina – an = zbavení, orexis = chuť. Termín se nejčastěji užívá v souvislosti s mentální anorexií – poruchami příjmu potravy psychického původu. Psychická souvislost je podstatná i u jiných forem anorexie – anorexie intimní (někdy se užívá citové), jakož i od ní opět poněkud odlišné anorexie sexuální.

Kolik máte přátel?

321! No dobrá, i když by to mohlo být víc! 876! Hm, to jste hvězda nebo borec.

Háček je v tom, že jde o přátele virtuální, takové, kdož s vámi mají kontakt na sociálních sítích. Intimní anorektik se s tím spokojí. Pokud mu naznačíte, že PC a lidská bytost jsou přece jen odlišné, namítne, že moderní formy komunikace usnadňují sociální kontakt. To včetně komunikace na intimní témata.

Opáčíte: „A co lidská blízkost, celkový dojem z člověka i jeho situace…?“ To si ovšem tzv. naběhnete. Uslyšíte ironické konstatování, že je sice mnohem lepší mít zdravé oči než patřičnou kameru skype, byť by měla značku Genius. Problém je, že ani Bystrozraký nedohlédne od nás do Austrálie, a kdyby jen do ní… Prostě technika má větší možnosti než staromilci se svými archaickými názory.

Intimní anorexie

Bývá srovnávána s odcizením v psychologickém slova smyslu. Tj. jde o psychický stav osamocení. Ten devalvuje prožitek ze svého prostředí a svých bližních. Zahledění do sebe není introvertní pocit typu „být sám znamená být v nejlepší společnosti“. Naopak přináší nudu, pochyby o smyslu existence s bezmocností něco změnit nebo dokonce jen získat dojem kontroly nad realitou. Jako důsledek – místo přátelského sdílení vztahů s blízkými lidmi – nastupuje „blud povrchní omnipotence“. Virtuálně je prostě možné všechno. 

Jestliže mělo ono emoční, nezřídka i erotické virtuálno tři sudičky, pak přinejmenším jedna byla ironická, ba přímo potměšilá. V e-mailovém a esemeskovém intimním styku odbrzdila zábrany autorů. Jak dí starší píseň, „holubicím rostou křídla dravců, družstevním rolníkům touha mořeplavců …“ Reálně vzato – nejen jim, ale vždy dala jen iluzi.

Intimní anorektik často trpí deliriem zaměstnanosti. Jde o specifickou variantu workoholismu. Spočívá v útěku do práce před citově sycenou intimitou rodinných vztahů.

Příliš pro něj intimní, vyžadující přece jen citovou investici, jsou i koníčky. Proč? Hobby bývá amatérské provádění něčeho a amatér je česky „milovník“. S intimní anorexií se naopak dobře slučuje hudba poslouchaná do sluchátek a zvláště pak sledování televize jako dlouhodobé kulisy. To vše jako obranného valu. Podobně lze využít i usednutí k PC.

Intimní anorektik alespoň masturbuje

Sex – zejména s partnerkou – bývá EX. Intimní anorektik se uspokojí masturbací. Její variantou a někdy i doprovodem je tlachání prostřednictvím internetu. Občas je využíváno i porno. Zmíněné náhradní varianty liší intimní od sexuální anorexie.

  • Intimní anorexie
    Psychický stav osamocení, devalvuje prožitek ze svého prostředí a svých bližních. Sex s parnerkou, partnerem nahrazuje masturbací, pornem ap. 
  • Sexuální anorexie
    Navíc nezájem o sex a vše co s ním je spojeno včetně sebeukájení či sledování porna. Dotyčný by souložit sice mohl, ale nemá zájem.

Vůči partnerům bývají dotyční kritičtí, hledají na nich chyby, nedokáží pochválit. Komunikace je strohá, účelově zaměřená. Popovídat si? Není přece už dávno o čem.

Výskyt tohoto partnerského vyhoření je výrazně častější u mužů než u žen. Stav má – zvláště citovým chladem a nezájmem o komunikaci blízko k tzv. schizoidní osobnosti. Ta se objevuje u mužů výrazně častěji než u slabšího pohlaví. Schizoid ovšem na rozdíl od anorektika má hobby. Mnozí svým koníčkem doslova žijí. V jeho rámci pak jsou schopni poněkud po svém zažívat silné emoce.

Jak si Hurvínek představuje léčbu

V jednom z opusů na internetu čteme pod titulkem Řešení (intimní anorexie):

„…ani v dlouhodobém soužití s mentálním anorektikem není vše ztraceno. Lze ji dobře odbourat a léčit. V počátku mimo pomoc odborníka s několika fázovou terapií je nutno sdílet denně mezi sebou pocity a být vzájemně empatičtí. Také naučit se znovu komunikovat, povídat si o problémech a všem co se během dne událo, nemálo podstatné je i anorektika hodně chválit…“

Na rozdíl od výše citovaného optimisty jsem přesvědčen, že intimní anorektik především odmítne pomoc odborníka a to v hrůze, že se mu tam dostane rad typu „sdílejte denně mezi sebou pocity“. Samotná představa něčeho takového u něj vyvolává kopřivku. Nebo si to alespoň myslí.

Obdobně nerealizovatelné jsou i další citované rady. Ne že by byly samy o sobě špatné. Jen „nepřizpůsobí rychlost jízdy stavu vozovky“. Anorektik se jim vysměje a ještě více se zatvrdí. Určitou výjimkou je doporučení „hodně chválit“. Upřesnil bych to slovy: „Chválit víc, než si zaslouží“. Zároveň ovšem dávat pozor na přechválení, jež dotyčný začne vnímat jako pokus o manipulaci. Tu nesnáší.

Doporučuji brát protějšek takový, jaký je. Snažit se najít a od globálního negativního zaměření oddělit jeho dobré stránky. Žít po svém, pomoc hledat u vlastního ramene a empatii u kamarádů či u jiných blízkých osob. Neuškodí nacvičit relaxační cvičení. Ne že bychom tím anorektika změnili, ale jeho svéráz nám pak bude méně vadit. Chybějící uspokojení emocí lze zvládnout soukromou canisterapií. Američtí – dříve ovšem výhradně sovětští – vědci zjistili, že pes vám obvykle projevuje mnohem více emocí než partner.

22 názorů Vstoupit do diskuse
poslední názor přidán 11. 2. 2015 12:55