Hypnóza pomáhá lékařům i zločincům

Lékařům a terapeutům pomáhá v léčbě nemocných, zločincům v trestné činnosti – a kriminalistům v jejich dopadení. To všechno umí hypnóza. Podlehne jí každý?

Forenzní psycholog Stanislav Nečas zná příběhy jak z filmů. Zabývá se totiž využitím hypnózy, mimo jiné v kriminalistické praxi.

„V běžném životě lze prostřednictvím hypnózy napomoci léčení duševních nemocí, fyzických onemocnění, zlozvyků, fobií apod., posilovat sebevědomí jedince či zlepšovat paměťový výkon,“ vypočítává možnosti využití hypnózy, které podle něj nejsou ještě zdaleka vyčerpány.

Pane docente, co si představit pod pojmem hypnóza?

Hypnóza je jedna z metod ovlivňování psychiky člověka. Úzce souvisí se dvěma specifickými lidskými vlastnostmi. Jednak s naší schopností (sugestibilitou) reagovat na určité podněty (myšlenky, gesta, tvrzení…). Tyto sugesce působí na člověka, aniž by podléhaly kritice či logickému zpracování. Za druhé je to schopnost (hypnabilita) dostat se do hypnotického stavu, přijímat podněty na základě vztahu mezi hypnotizérem a hypnotizovaným.

Sugesce tedy znamená, že někoho o něčem přesvědčuji?

Sugesce znamená přesvědčování na základě dílčí iracionality. Je protikladem rozumového přesvědčování, které stojí na logických argumentech. Jedná se o určitou formu souhlasu, při níž není plně zapojen rozum. Sugestivně může působit člověk na člověka, stejně jako dav. Sugestivní může být i určitá situace, prostředí… Existuje mnoho podob sugesce, od té prosté, kterou slyšíme například v reklamách, až po cílené využití v psychoterapii – v bdělém stavu i během hypnózy.

V čem spočívá podstata hypnózy?

Ačkoli je hypnóza vědecky uznávaná, její pravá podstata není dodnes známa. Setkáváme se s různými vědeckými pojetími, například s názorem, že hypnóza stimuluje mozek k uvolnění určitých chemických látek, jež dokáží měnit náladu, vnímání bolesti a další fyzické příznaky. Rozšířený je rovněž názor, že během hypnózy „přejímá velení“ pravá polovina mozku, která obecně souvisí s emocionálnějším myšlením.

Pojem souvisí s řeckým slovem označujícím spánek (hypnos). Hypnóza sice připomíná spánek, ale spánkem není. (Pomocí hypnózy však fyziologický spánek lze navodit.) Tradičně je tak označován změněný stav vědomí, při kterém může dojít ke změně složky poznávací, řídicí i kontrolní. Hypnotizovaná osoba často vypadá jako spící, se svěšenou hlavou a zavřenýma očima, avšak se současnou schopností reagovat na pokyny hypnotizéra.

Hypnóza ovlivňuje lidské povědomí, dokáže ovládat nepodmíněné reflexy, určovat sklony osobnosti.

Je možné objev hypnózy nějak historicky zařadit?

Hypnóza je stará jako lidstvo samo. Archeologické nálezy prokázaly znalost této metody již čtyři tisíce let před naším letopočtem. Znali ji Sumerové, Egypťané, starověké Řecko a Řím.

V 11. století se objevila autohypnóza. Konec 19. století zachvátila „hypnotická horečka“. Během obou světových válek byla metoda využívána k léčbě posttraumatických stavů. Zlatý věk hypnózy nastal po roce 1960.

Jakožto právoplatná lékařská metoda byla hypnóza uznána v roce 1955 v Británii a o tři roky později v Americe.

V historii hypnózy se objevuje řada významných jmen:
  • Franz Anton Mesmer (1734–1815): Lékař, významný psychoterapeut a hypnoterapeut. Proslul metodou léčení zvanou mesmerismus neboli živočišný magnetismus, jež spočívala v přikládání magnetů na různé části pacientova těla. Jako první se pokusil vysvětlit podstatu hypnózy. Vycházel z existence tajemné síly, představované univerzálním fluidem, kterou mohl hypnotizér převést dotykem na nemocné a tak je léčit.
  • James Braid (1795–1860): Oční lékař. Objevil nejdůležitější způsob uvádění pacienta do transu prostřednictvím fixace. Zabýval se zkoumáním tzv. hypnotické anestezie. Vyvrátil existenci Mesmerova fluida.
  • Hippolyte Bernheim (1840–1919): Považoval sugesci za přirozený jev, „proces, jimž je do ducha vpravována idea a jím přijímána“. Účinnost hypnotické sugesce podmiňoval splněním dvou podmínek: pacient musí věřit, že se uzdraví, a zároveň důvěřovat hypnotizérovi.
  • Sigmund Freud (1856–1939): Slavný psychoanalytik, psychiatr, neurolog. Zkoumal nevědomí, léčil hysterii a neurotické stavy. Hypnózu používal na pacientech v nemocnici v Paříži. Jako první vyslovil pojem psychoanalýza. Popsal ji jako vědu snažící se vypátrat utajené duševní děje v podvědomí. Zabýval se osobností člověka a utajenými pudy. Prostřednictvím hypnózy odhalil skutečnost, že pod naším vědomím (ego) je ještě jedna jeho rovina (id), jež ovlivňuje naše chování, aniž o tom víme. Zmíněné „podvědomí“ považoval za zdroj duševních poruch a dalších patologií.
  • Stanislav Kratochvíl (nar. 1932): Vedoucí psycholog v Psychiatrické léčebně v Kroměříži. Je profesorem klinické psychologie, přednáší na FF UP v Olomouci. Autor řady publikací (Experimentální hypnóza, Manželská a párová terapie aj.).

Existuje více druhů změněného stavu vědomí?

Rozlišujeme hypnózu lehkou, střední a hlubokou. Při lehké a střední dochází ke změnám svalového tonu, nesnadnosti až nemožnosti otevření zavřených očí, ztrátě spontaneity. Mezi hypnotizérem a hypnotizovaným dochází ke zvláštnímu vztahu, kdy hypnotizovaný primárně reaguje na podněty vycházející od hypnotizéra a současně je jeho reakce na okolí snížena. Přechod mezi těmito stupni hypnózy a bděním je plynulý, k úplné amnézii po skončení nedochází. Pro klinické účely většinou zmíněné dva stupně využití postačují.

Při hluboké hypnóze lze u hypnotizovaného vyvolat halucinaci (pozitivní i negativní), věkovou regresi, použít účinnou sugesci atd. Po skončení může nastat úplná amnézie.

Uvědomuje si hypnotizovaný, co se s ním děje?

Během hypnózy si subjekt zpravidla uvědomuje, co se s ním děje. Po skončení hypnózy a návratu do bdělého stavu si však už nemusí vzpomenout, jaké „úkony“ na základě sugescí „plnil“. Záleží to na sugesci hypnotizéra.

Není tento stav zneužitelný?

Samozřejmě. Proto někteří hypnoterapeuti svá sezení nahrávají, aby zabránili pozdějším nařčením, že se subjektem nedovoleně manipulovali. Znalost hypnózy je možné zneužít i na poli trestné činnosti, jak některé zdokumentované případy dokládají.

Můžete uvést nějaký příklad zneužití hypnózy ke kriminálním účelům?

Asi nejznámější je takzvaný Kodaňský případ z roku 1958. V knize Experimentální hypnóza ho popisuje profesor Stanislav Kratochvíl. Psychopatický hypnotizér, toho času pobývající ve vězení, zaměřil pozornost na svého hypnabilního spoluvězně. Pomocí sugescí v něm uměle vytvořil jakýsi bludný systém, na jehož základě ovládal spoluvězňovo chování i po skončení výkonu trestu odnětí svobody. Protože hypnotizér svou oběť od okamžiku prvního zhypnotizování nikdy nedehypnotizoval, oběť zůstávala v transu a byla zneužívána k závažným loupežím. Vlivem hypnóz se v oběti postupně vytvořila psychická porucha.

Pozoruhodný je také Heidelberský případ, kdy jistý Franz Walter, vydávající se za lékaře, podroboval ženu jménem Alice sedmileté hypnotické drezuře. (Případ byl vyšetřován v roce 1934 na kriminální policii v Heildenburgu). Alice byla nejen sexuálně zneužívána, ale trpěla i po zdravotní stránce, neboť zmíněný Walter jí vsugerovával řadu nemocí. Dále ji přiměl, aby okrádala své příbuzné a odevzdávala mu peníze. Mučil ji tělesně i psychicky, což vyústilo v několik pokusů o ženinu sebevraždu. Ve finále ji navedl k pokusu o vraždu vlastního manžela. Alice poškodila manželovu brzdu na motorce, přičemž došlo k jeho zranění.

Případ je zajímavý z mnoha hledisek – v příběhu vyšetřování byl vypátrán Walterův spolupachatel. Zločinec měl dlouholetou propracovanou metodu: Oběti byla vsugerovávána různá slova, prostřednictvím kterých ji uváděl do hlubokého hypnotického spánku, navozoval nemožnost pohybu, úplnou amnézii, či ji dokonce připravoval na případnou výpověď u soudu v jeho prospěch. K odhalení pachatele napomohla opět hypnóza, tentokrát terapeutická.

The Telegraph v roce 2009 napsal zprávu o ukradení šperků v Bombaji. Muž, který se vydával za majitele Royal China Hotel, ukradl diamantové náramky a náhrdelníky v hodnotě 110 000 liber. Při krádeži využil znalost hypnózy. Zločinec přiměl pracovnici klenotnictví, aby šperky, které podle jeho slov zamýšlel koupit jako dárek, donesla do hotelové restaurace. Tam ji zhypnotizoval a diamanty si odnesl bez placení.

Komu a čemu je hypnóza naopak prospěšná? Proč ji lidé vyhledávají? 

Ačkoli někteří smýšlejí o hypnóze s určitou obavou (považují ji za mystickou až šarlatánskou metodu dostávání se do lidského podvědomí), anebo z ní mají respekt, ba přímo strach, mnozí lidé ji naopak vyhledávají. Hypnóza má řadu příznivců i oponentů.

V běžném životě lze prostřednictvím hypnózy napomoci léčení duševních nemocí, fyzických onemocnění, zlozvyků, fobií apod., posilovat sebevědomí jedince či zlepšovat paměťový výkon. Jistá nemocnice v Belgii (Liége) dokonce používá hypnózu jako lokální anestetikum. Já osobně jsem spolupracoval s docentem Hesem v IKEMU v rámci stomatologické péče.

Pomocí hypnózy lze vyléčit alkoholismus, kuřáctví, ovlivnit bolest, vylepšit sportovní výsledky. Vyhledávaná je ženami, které mají problém s otěhotněním.

Co se týče psychosomatiky, hypnóza může napomoci při léčbě některých druhů bradavic a kožních nemocí, může pozitivně ovlivnit jisté druhy obezity a spoustu dalších problémů.

Takzvaná posthypnotická sugesce je rovněž využívána v léčbě. Jedná se o stav, kdy hypnotizovaná osoba dostane za úkol vykonat určitý příkaz, a to v době po skončení hypnózy.

U nás i ve světě nachází hypnóza stále více uplatnění v oblasti kriminalistiky. Zde dochází ke spojení dvou oborů – kriminalistiky a psychologie.

Ke kriminalistice se ještě vrátíme. Zastavme se nyní u osoby hypnotizované, osobnosti hypnotizéra a způsobu navození hypnózy.

Hypnózy se účastní dva subjekty – hypnotizér a osoba hypnotizovaná. Jak už bylo dříve řečeno, vzniká mezi nimi vztah, tzv. raport. Umění hypnózy se lze naučit, hypnotizér není člověk obdarován výjimečnou schopností. Obtížnější je však hypnózu dobře a účelně vést, dojít k určenému cíli. Dobrý hypnotizér se nejprve učí, získává praktické zkušenosti, a dále se vzdělává v oblastech souvisejících. K úspěchu hypnotizéra rozhodně napomůže, je-li sám výraznou a empatickou osobností, působí vyrovnaně, dbá na svůj zevnějšek a umí se vyjadřovat. Na povahových vlastnostech však de facto nezáleží.

A co hlas?

Samozřejmě, někteří jedinci mají přímo hypnotický hlas. Zkuste si představit osobu, která hovoří pomalým, hlubokým hlasem. Začne vás to uspávat téměř samo.

Když jsme u hlasu, co znamená „hypnotický jazyk“?

Soubor lingvistických vzorců, se kterým se setkáváme například v reklamách.

Kdo může legálně druhého hypnotizovat?

Pokud má jít o léčebné nebo právní využití, v naší republice mohou příslušnou praxi vykonávat jen odborně připravení a způsobilí psychoterapeuti. Pokud se pokusíte zhypnotizovat svého souseda, aby se do vás zamiloval, anebo učitele, aby daný den nezkoušel, nezákonné to není.

Lze zhypnotizovat úplně každého?

Míra schopnosti jedince nechat se zhypnotizovat je individuální. V populaci dvě procenta vykazují hypnabilitu extrémní, deset procent osob je naopak zcela nehypnabilních, ty zhypnotizovat nelze. Hypnatibilita závisí například na motivaci hypnotizovaného, na jeho vlastnostech, důvěře, věku… Experimentální psychologové zjistili, že děti jsou nejsnadněji hypnotizovatelné mezi 8. a 12. rokem. Naproti tomu se nepodařilo prokázat, že by ženy byly více hypnatibilní než muži. Mezi hypnotizérem a osobou hypnotizovanou dochází k raportu. Důležité je, aby oba subjekty souhlasily, aby se jednalo o akt dobrovolný.

Je možné „zpracovat“ jedince natolik, aby provedl něco, co by normálně nikdy neudělal?

I takové případy byly zaznamenány. Viz Heidelberský příběh, kdy se Alice pokusila o vraždu svého muže. Na druhou stranu, každý má v těle určitého „hlídače“, který nedopustí splnit veškeré pokyny hypnotizéra.

Během televizního přenosu, kdy hypnotizér předváděl hromadné uvádění diváků do hypnotického spánku a podobné kousky, vyzval jistou ženu z publika, aby vystoupila na pódium. Prostřednictvím hypnózy ji podrobil několika příkazům, včetně toho, aby zapomněla identitu vedle stojící dívky. Po procitnutí se jí zeptal: „Kdo stojí po vaší pravici?“„Moje dcera,“ odpověděla žena suverénně. Publikum bouřlivě tleskalo.

Řekněme, že za klinickým psychologem přijde muž s požadavkem přestat kouřit. Posílá ho manželka. Bude hypnóza úspěšná?

Pokud je onen muž motivován pouze manželkou (chce mít doma klid), zlozvyku se takto velmi pravděpodobně nezbaví.

Jakým způsobem se hypnóza navozuje?

Příslušných metod a technik existuje mnoho. Nejčastěji se používají techniky aktivizační (sugerují tělesnou nebo duševní aktivitu), relaxační a individualizované (ty kladou důraz na subjekt). Konkrétní metody jsou fixační, fascinační, pracuje se s metodou barevného kontrastu atd. Každý hypnotizér samozřejmě upřednostňuje tu techniku, kterou ovládá nejlépe a která mu vyhovuje.

Před samotným uvedením klienta do hypnotického spánku je potřeba navázat úvodní kontakt prostřednictvím rozhovoru. Hypnotizér se obvykle ptá, čeho se dotyčný obává, co preferuje, jaká má přání, zdravotní omezení, např. alergie, atd. Pomocí zvolené techniky ho pak uvede do hypnózy.

Hloubka hypnózy prochází různými stupni a může se v průběhu jednotlivých sezení, i jednoho sezení, měnit.

Obvyklá doba jednoho sezení trvá celkově až hodinu. Pomáhá pět až deset sezení.

Jakým způsobem se člověk probudí z hypnotického spánku?

Podnětem hypnotizéra. Například větou: „Až napočítám do tří, otevřete oči a budete se cítit zcela odpočatě a dobře.“ Pokud by k podnětu nedošlo, hypnóza by plynule přešla ve spánek a dotyčný by po nějaké době sám přirozeně procitnul.

Vraťme se ještě k využití hypnózy v kriminalistice. 

V současné době je hypnóza takto využívána v několika státech (USA, Velká Británie, Polsko, Německo). V průběhu vyšetřování napomáhá osvěžit paměť, posílit vybavení paměťových stop a tak napomoci k odhalení pachatele. Podrobují se jí zejména svědci, ale i oběti trestných činů. Ojedinělé případy se realizují i u nás, naposledy jsem se podílel na hypnotickém posílení paměti oběti loupežného přepadení v listopadu 2014.

Vyšetřovací hypnóza je důležitá z hlediska ověření pravdivosti výpovědi, dále jako metoda zkoumající duševní stav, je prospěšná jakožto prostředek oživení paměti v případě amnézie.

V českém trestním řízení představuje využití hypnózy zatím pole otevřené. Jako důkazní prostředek bývá použita až po předchozím výslechu a na základě vlastní žádosti vyslýchaného. Konkrétně – svědek, jenž by rád vypovídal, si nemůže vybavit některé skutečnosti, a proto přistoupí k uvedenému způsobu osvěžení paměti. U obviněných je tato vyšetřovací metoda vyloučena.

Můžete uvést příklad, kdy hypnóza objasnila totožnost pachatele?

Do bankovního domu vešel muž v černém obleku. Počkal, až na něj přijde řada, a pak před pracovnici přepážky položil desky, ve kterých byla hypnotizační spirála. Vyzval ženu, ať se na spirálu podívá. Té se zamotala hlava. Potom jí řekl, aby mu odevzdala osmdesát tisíc korun. Bankovní dům tehdy nebyl vybaven kamerami. Sloužily zde pouze dvě pracovnice, z nichž jedna v inkriminovanou dobu odešla uvařit kávu. Schodek, který byl zjištěn při denní uzávěrce, si žádná z pracovnic nedokázala vysvětlit. O pomoc byl požádán bezpečnostní odbor, v němž působil i psycholog. Ten s ženami napřed promluvil, a poté navrhl použít hypnózu k oživení paměti. Pracovnice souhlasila a v hypnóze popsala muže, který vzhledově odpovídal kouzelníkovi, jenž před pár dny vystupoval v nedalekém cirkusu. Získaný popis putoval na policii.

Doc. PhDr. Stanislav Nečas, CSc. (*1951), absolvent Filozofické fakulty UJEP v Brně (1974). V r. 1984 získal vědeckou hodnost kandidáta psychologických věd v Moskvě. Habilitoval se v roce 2001. Pracoval ve státní správě (zejména v rezortu ministerstva spravedlnosti a vnitra), později v Ústavu plicních nemocí Na Bulovce a na odboru bezpečnosti České spořitelny. Od r. 2001 působí v soukromém vysokém školství, například v Ústavu kriminalistiky a forenzních disciplín na Vysoké škole finanční a správní.

2 názory Vstoupit do diskuse
poslední názor přidán 23. 2. 2015 16:28