Klidně se sluňte třeba nazí, ale oči si chraňte

Autor: Isifa.cz

Slunce už o sobě dává vědět a trávníky brzy zaplní vyznavači hnědé pokožky. Kde je hranice mezi „hodným“ sluněním a „zlým“ opalováním? Kdy slunce prospívá a kdy škodí?

Slunce je obrovským zdrojem energie. Také se o něm říká, že je univerzálním lékem z nebeské lékárny, jemuž bychom měli být denně vystaveni alespoň 10 minut. Slunce nám dodává živiny jako vitamín D, snižuje riziko deprese, a dokonce i rakoviny. Léčivé frekvence slunečního světla mají vliv na naše tělo, mysl i ducha.


Autor: SXC

Přesto existují i nebezpečí spojená s nadměrným vystavováním se slunci. Nakolik jsou tato rizika závažná ve srovnání s nepopíratelným přínosem slunečních paprsků pro naše zdraví a pocit pohody? Máme se například opalovat, nebo svou pokožku před sluncem raději chránit, abychom se vyhnuli rakovině?

Opalování a riziko rakoviny – vědci se neshodnou

Rakovina kůže se dělí na dva odlišné typy: melanomový a nemelanomový. Dohromady tvoří asi polovinu nahlášených případů rakoviny. Melanomové typy jsou daleko nebezpečnější. Většinu případů nemelanomové rakoviny kůže způsobuje poškození DNA, které má původ ve vystavování se ultrafialovému záření slunce.

Přesto nedávné studie dokládají, že mírné opalování může být zdravější, než se běžně předpokládá. Prof. Edward Giovannucci z Harvardu uvádí, že podle jeho výzkumu může dostatek vitamínu D pocházející z ultrafialového záření a dalších zdrojů odvrátit 30 úmrtí na jednu smrt, kterou by vyvolala rakovina kůže. Jeho výzkum rovněž naznačuje, že jídelníček napomáhá získání vitamínu D3 nezbytného k omezení rakoviny jen ve velmi omezené míře.

Michael Holick, bostonský profesor dermatologie, tvrdí, že mírné vystavování slunečním paprskům pravděpodobně snižuje riziko mnoha forem rakoviny, cukrovky, sezónní afektivní poruchy a dalších chorob. Většina dermatologů tyto závěry vehementně popírá, např. dr. Elewski namítá, že minuty, kdy jsme vystaveni slunečnímu světlu, mohou být nebezpečné a že lidé mohou všechen vitamín D, který potřebují, získat z potravinových doplňků.

Studie z roku 2006, která vycházela z údajů více než 4 milionů pacientů s rakovinou ze 13 různých zemí, prokázala významný nárůst některých rakovinotvorných rizik v zemích, kde slunce svítí méně, a jiná studie objevila korelace mezi úrovní vitamínu D a rakovinou. Autoři uvádějí, že příjem 25 mikrogramů vitamínu D denně navíc snižuje pravděpodobnost vzniku rakoviny tlustého střeva o 50 % a riziko rakoviny prsou a vaječníků o 30 %. Snížené množství vitamínu D v séru mělo souvislost s rozvojem rakoviny prsou a metastázemi kostí. Přesto podle této studie nezávisí množství vitamínu D v populaci na slunečním záření, jemuž jsou lidé vystaveni. Existují též genetické faktory, které souvisejí s výskytem rakoviny a mortalitou, a ty jsou běžnější v severnějších zeměpisných šířkách.

Slunce by zachránilo milión životů

Podle dr. Mercola, přesvědčeného zastánce zásadního přínosu slunečních paprsků pro zdraví, je nedostatek slunečního svitu příčinou jednoho miliónu úmrtí na celém světě ročně. Kdyby se v celosvětové populaci zvýšil příjem vitaminu D3, zabránilo by to prý 600 000 případů rakoviny prsou a rakoviny tlustého střeva (kolorektální karcinom). To platí zvláště pro země na sever od rovníku. Podle Dr. Mercola se nebezpečí slunečních paprsků značně zveličuje, zatímco jejich přínos se velmi podceňuje. A jedním z hlavních přínosů „sluneční terapie“ je právě snížení počtu případů rakoviny, která se co do příčin úmrtí vyskytuje na předním místě.

Výzkumníci zdůraznili, že dokonce i mimo rakovinu by zvýšené množství vitamínu D3 mohlo zabránit nemocem, které mají na svědomí téměř 1 milion životů po celém světě.

Ke zvýšení množství vitamínu D3 autoři výzkumu doporučují kombinaci stravovacích metod, doplňků a denního vystavování se slunci po dobu 10 až 15 minut, přinejmenším s 40 % odhalené pokožky.

Zírání do slunce

Zírání do slunce je praktika, při které se hledí do slunce pro získání výživy nebo jako duchovní cvičení.

Dívat se do slunce je nebezpečné, neboť může vyvolat solární retinopathii (poškození sítnice oka) a vést k trvalému poškození oka nebo i slepotě. Snadno ale najdete spoustu výpovědí od těch, kdo – jak tvrdí – zírání do slunce využívají ke svému prospěchu bez jakýchkoliv negativních následků. Příznivci této praktiky uvádějí zvýšené množství energie a nižší chuť k jídlu a přirovnávají tuto metodu k fotosyntéze.


Autor: SXC

Metodu slunečního světla lze údajně použít k léčbě všech druhů psychosomatických, duševních a fyzických nemocí, stejně jako ke zvýšení kapacity paměti a mentální síly. Slunce prý dokáže nabít každou buňku i atom vašeho těla a uvolnit fyzické a emoční bloky, které vedou k nemocem a neradostným pocitům. Vnímání se rozšiřuje.

Podle návodu „zíracího guru“ Inda Hira Ratan Maneka mají zírači vycházet ven během východu nebo západu, kdy je slunce nejslabší, a 10 vteřin hledět do slunce. Následujícího dne pak přidávají další vteřiny: "Jakmile dosáhnete konečných 44 minut, dosáhli jste vrcholu v zírání do slunce a uvidíte, jak se celý váš svět změnil. Žlázy a hormonální systém je nyní v rovnováze, zvláště šišinka, která má souvislost se třetím okem. Solární energie se dokáže dostat do vašeho těla prostřednictvím očí a nabít tělo na buněčné úrovni, aby mohlo dosáhnout svého nejvyššího potenciálu. Tělo je nyní očištěné a probuzené. Budete potřebovat výrazně menší dávky jídla, a možná se rozhodnete být na čas úplně bez potravy. Choroby a nemoci mohou zcela vymizet a celkový pocit pohody nádherně vzroste. " (http://solar­healing.com/)

Pro nedostatek vědeckých studií, která by to potvrzovaly, však tvrzení příznivců hledění do slunce nejsou považována za důvěryhodná.

Pozor na oči

Simon Kelly z Royal College of Ophthalmologists varuje, že slunce může spálit oči. „Nadměrné vystavení ultrafialovému záření – jako např. při dni stráveném na pláži bez řádné ochrany očí – může vést k dočasnému, ale bolestivému popálení oka (podobné jako u spálení kůže).“ Dodává, že světlo, které se odráží z vody nebo sněhu, je obzvláště nebezpečné a varuje před přímým pohlížením do slunce: „Přímé pohlížení do slunce může natrvalo poškodit sítnici, oblast za okem, která odpovídá za vidění,“ vysvětluje.

Opatrnosti není nazbyt ani při pozorování zatmění slunce. Dívat se na částečné zatmění slunce bez ochranné pomůcky může vyústit v popálení sítnice. V závislosti na tom, jak dlouho je sítnice vystavena slunci, může zranění vést k trvalému poškození zraku. A pozor – nepřítomnost bolesti neznamená nepřítomnost poškození. Když je sítnice popálena, necítíte bolest a výsledné vizuální symptomy se neobjeví dříve než několik hodin poté, co došlo ke zranění – ale to už je příliš pozdě.

Zdá se, že odborné studie přece jen potvrzují to, co se traduje o slunci jako významném léku, jehož rozumné užívání (mírné opalování a vystavování se slunci) určitě převýší rizika v podobě rakoviny kůže. Ale zírání do slunce raději přenechme indickým jogínům.