Houby už rostou. Ty nejzdravější nikdo nesbírá

Nejzdravější houby většina houbařů vůbec nezná a nesbírá je. Často ani nerostou v lese, ale třeba na skládkách nebo na hnoji. A aby toho nebylo málo, vypadají značně odpudivě.

Letošní houbařská sezóna, jak tento týden potvrdil i Jaroslav LandaČeské mykologické společnosti, už začala. Nejčastěji lze údajně najít hřib kovář, ale i další letní hřibovité houby, holubinky, muchomůrky, a místy i křemenáče, klouzky nebo čechratky. A samozřejmě jarní májovky a podtrnky. Ačkoli jde s výjimkou některých muchomůrek o všeobecně oblíbené a podle zavedených názorů dobré jedlé houby, daleko větší pozitivní vliv na lidský organismus mají houby všeobecně zcela neznámé.

Jde navíc o takové houby, které nerostou zrovna na klasických houbařských místech. Snad jedinou výjimkou ze spektra tuzemských „nejzdravějších hub“ je hlíva ústřičná (Pleurotus ostreatus), která je ale známá více z regálů supermarketů než z lesa. V něm neroste na zemi, ale na kmenech většinou listnatých stromů, a to spíše na sklonku léta, takže najít hlívy v současné době je takřka nemožné. Hlíva je jednou z hub, jež jsou po staletí považovány za léčivé, přičemž za prokazatelnou je v současné době brána schopnost této houby snižovat hladinu cholesterolu. Děje se tak díky látce pleuran ze skupiny glukanů, která má zejména podle asijských vědců i protirakovinné účinky.

Přečtěte si: Léčivé houby koupíte v lékárně i bylinkářství

Odpudivé na pohled – prospěšné na zdraví

Parazitické a poloparazitické houby žijící na stromech nebo ze stromů jsou vůbec obecně nejvhodnějšími zdroji příznivých látek pro člověka. Důvod je vlastně prostý – takové houby obsahují oproti „normálním“ houbám „ještě něco navíc“, co do sebe absorbují ze stromů, a člověk tak při konzumaci těchto hub pojídá najednou látky obsažené minimálně ze dvou druhů rostlin. To je i případ některých chorošů, jako je choroš oříš (Polyporus umbellatus), dřevokazný houževnatec jedlý (Lentinus edodes) nebo poněkud zvláštní houba se zvláštním názvem – Jidášovo ucho (Auricularia auricula-judae) neboli boltcovitka bezová, jejichž konzumace je také považována za prevenci rakoviny a různých typů zánětů.

Ani Jidášovo ucho nenajdeme na zemi, ale především na bezových keřích, jak ostatně napovídá jeho název, a to i v případě již uříznutých větví ze stromů na různých skládkách – pokud je z nich ještě co „vysát“. I tato houba je spíše podzimní typ, která ještě navíc kromě toho, že je vegetariánskou alternativou do dršťkové polévky, působí na snižování tlaku. Na druhou stranu ale působí na pohled dost odpudivě.

Další odpudivou zdravou houbou je hnojník obecný (Coprinus comatus) obsahující na dvacet druhů aminokyselin a spektrum látek, které dokáží kromě snižování cholesterolu také snižovat hladinu cukru v krvi. Jakoby to nebylo málo, ani hnojník neroste v lese, ale především na skládkách a rumištích – nebo na hnoji.

Alkohol a houby

V případě konzumace hnojníků obecně a zejména druhu hnojník inkoustový je ale třeba vyvarovat se po jejich požití konzumace alkoholu. Ačkoli navzdory houbařským mýtům nemá pití alkoholu po konzumaci hub žádný vliv (respektive stejný jako pití alkoholu po jakékoli jiné potravině), u hnojníků to podle dosud většinového názoru odborníků neplatí.

Konzumace alkoholu se v minulosti nedoporučovala také na „červené hřiby“, jejichž aktuálně rostoucím představitelem je v úvodu zmíněný hřib kovář (Boletus erythropus). To je však již překonaný předsudek, tento celkem tvrdý hřib ale vyžaduje delší tepelnou úpravu (zhruba 30 minut), jinak hrozí slabším náturám žaludeční potíže. Na tomto místě lze připomenout, že tepelná úprava hub by měla trvat standardně 15 až 20 minut.

Nejzdravější houby v mechu a jehličí nehledejte

Z nepříliš sbíraných, jinak ale velmi hojných hub za každého období, které sice rostou ze země, ale často na okrajích lesa, na rumištích nebo v trávě, je korektní zmínit také pýchavky, z nichž například pýchavka obecná (Lycoperdon perlatum) také obsahuje látky působící jako prevence proti rakovině. Výhodou pýchavek je, že nikdy nejsou červivé – jsou buď bílé a tvrdé, nebo zažloutlé, měkké a v takovém případě nejedlé. Navíc mají velmi příjemné houbové aroma.

Z uvedeného přehledu je zřejmé, že houby s nejvíce pozitivními účinky pro náš organismus vlastně v našich lesích pořádně nenajdeme, a když, tak ne klasicky sedící v mechu či skryté pod listím. Na druhou stranu, i „klasické“ jedlé houby jako celek jsou pro člověka přínosné. Není snad proto třeba rozvíjet již mnohokrát opakované pozitivní účinky v nich obsažených minerálů, vlákniny, fosforu, vitamínů skupiny B a hlavně nedostatkový vitamín D, nebo fakt, že houby jsou svým nízkým obsahem kalorií a horší stravitelností optimální pro lidi držící diety.

K tématu: Houby jsou výborné do jídelníčku na hubnutí

Je proto dobře, že se v poslední době, zejména zásluhou asijské kuchyně, vztah společnosti ke konzumaci hub (neplést se sbíráním, to je v naší zemi hobby snad každého člověka) změnil k lepšímu. Asijské názvosloví i díky médiím dokonce již v části české společnosti zdomácnělo a pojmy jako shiitake (houževnatec jedlý), hiratake (hlíva ústřičná) nebo reishi (lesklorka lesklá), zázračná to houba císařů obsahující jedinečnou skladbu všech osmi esenciálních aminokyselin, nejsou zcela neznámé.

Tak či tak, naše hřiby jsou sice fajn, ale na asijské houby nebo houby parazitující na stromech či jiných rostlinách svými účinky „nemají“. Což neznamená, že si na nich nemůžeme dobře pochutnat. Ten čas právě začíná.

3 názory Vstoupit do diskuse
poslední názor přidán 16. 9. 2013 14:25