Homeopatie léčí, i když v ni nevěříte

Autor: Archív Renáty Sikytové

ROZHOVOR – Lékařka-homeopatka RENÁTA SIKYTOVÁ si uvědomuje, že homeopatii ne každý vnímá příznivě. Ví ale z praxe, že když dáte správné homeopatikum na správnou věc, tak funguje.

Prosluněné Dobřichovice, vilky a zahrady u řeky, působí ten den tak příjemně, že už jen samotná návštěva tady musí mít blahodárné účinky (zapomínám, že mě paní ve vlaku polila horkým kafem a že mám hodinu zpoždění kvůli nebožákovi na kolejích a výluce). A když ještě můžete hodinu, dvě probírat svůj život a potíže s empatickým člověkem, odcházíte asi s dobrým pocitem a nadějí v uzdravení. Přístup je totiž u homeopatů hodně důležitý. Je tohle celé jejich kouzlo? „Je to velice důležitá součást. Máme pro člověka daleko větší prostor než klasická medicína. Homeopatické léky se tipují podle jednotlivých nuancí a podrobná anamnéza hraje podstatnou roli,“ říká lékařka-homeopatka RENÁTA SIKYTOVÁ. Za chvíli mi v ordinaci, kde na okna klepou větve stromů a nic tu nepřipomíná sterilitu a shon zdravotnického zařízení, ukáže homeopatický chorobopis pro dítě, jehož podrobnost mi vyrazí dech. Ale k tomu se ještě dostaneme.


Autor: Archív Renáty Sikytové

„Homeopatie není všelék, říká Renáta Sikytová. „Má své limity, stejně jako je má klasická medicína.

Ostatně, víte, že takovou ordinaci bych si z fleku mohla otevřít i já? Lenka Krbcová-homeopatka, zavěsím ceduli na dveře a začnu ordinovat. To totiž umožňuje naše legislativa. Zájemci, hlaste se. Ale nejdřív se podíváme k profíkovi. Nebudeme řešit mechanismus účinku, odborné studie ani paměť vody… (pro zájemce k tématu: Homeopatie nefunguje jako klasická medicína). „Mechanismus působení homeopatických léků nechci vysvětlovat, raději se vyjádřím k tomu, jak homeopatická léčba funguje, jaké s ní mám zkušenosti,“ říká lékařka. Jak tedy probíhá léčba homeopatií v praxi?

Kdo jsou vaši pacienti a co je trápí?

Zhruba napůl jsou to děti a dospělí. U dětí jak děvčata, tak chlapci, od miminek po adolescenty, v tom není rozdíl. Malé děti chodí s opakovanými infekty, nastoupí do školky, za tři dny už mají rýmu, za týden jsou doma, na týden tam zase jdou a tak dále, tyhle opakované věci. U starších dětí tvoří největší procento různé alergie, astmatické a kožní problémy. Atopické ekzémy jsou časté i u miminek a malých dětí. Adolescenty přivádějí např. alergické obtíže, ale také sport, protože homeopatie není jenom léčebná záležitost, ale hraje velmi důležitou roli i v oblasti prevence, aby organismus sportovní zátěž lépe zvládal.

U dospělých převažují ženy. Muži jsou racionálnější, ženy empatičtější, intuitivnější, proto k homeopatii inklinují více. Ale mám mezi klienty i mnoho mužů. Zato lidí nad šedesát let moc ne, většinou je to střední věk.

Je to tak, že když k vám chodí matka, nebo i otec, tak pak chodí i děti? Je to rodinná záležitost?

Tak to často funguje. Nejčastěji je to tak, že přijdou s jedním dítětem, pak přidají další dítě a pak většinou někoho dospělého z rodiny.

Takže vy pak máte tu výhodu, že znáte rodinu celou…

Ano – a pak to funguje skvěle.

Co je nejčastěji přivede právě k homeopatovi?

Lidé si čím dál více uvědomují, že děti jsou opakovaně nemocné, dostávají klasickou léčbu, antibiotika někdy i každý měsíc, jenže stav to dlouhodobě neřeší. Přemýšlejí, co do sebe dávají za chemické látky, jestli je to vůbec nezbytné, v takovém množství a takhle často. Uvažují o tom, že problém je někde jinde, než spolknout pilulku, ono se to v ten moment vyřeší, ale za týden se problém opakuje. A zase spolknou pilulku, a pak už jim nestačí jedna a tak se to nabaluje. Např. lidé středního věku nebo starší mají zvýšený krevní tlak nebo cholesterol, dostanou léky a po těch lécích je bolí žaludek. Takže dostanou lék na to, aby je nebolel žaludek, a ten lék jim způsobí zácpu… a tak se to takhle odvíjí, vytlouká se klín klínem.

Ale nechtěla bych, aby to znělo, že homeopatie je všelék. Tak to není. Mám množství klientů, kteří mají kombinaci klasických léků a léků homeopatických. A je to značná výhoda, protože často nemusí mít tak veliké dávky klasických léků, když k nim užívají homeopatika. Homeopatie také výrazně ovlivňuje to, že klasické léky mají minimum nežádoucích účinků, zlepšuje vitalitu organismu. Vůbec bych ale neřekla: zahoďte všechno a vezměte si jen homeopatika. To je špatně a lékař, který se věnuje homeopatii, by to nikdy neřekl. Jsou věci, které můžete krásně řešit jenom homeopatickou cestou, ale i takové, kde se bez klasické medicíny opravdu neobejdete.

On ten obraz je potom možná zkreslený mediálně známými případy, kdy se někdo upne jen na homeopatickou léčbu, nedbá na rady lékařů a dopadne to špatně.

Ano, přesně tak. Já bych si to nedovolila, nikdy pacientovi nevysazuji nasazené klasické léky. Přidám homeopatika a většinou dochází k tomu, že stav se lepší a lékař ubírá dávky. Ale do jeho léčby nezasahuji. Jdu si svojí homeopatickou cestou, klienta to vyladí a pak i lékaři, kteří používají klasickou medicínu, na to reagují.

A vás přivedlo k homeopatii podobné pozorování jako rodiče vašich dětských pacientů? Co bylo podnětem pro vás?

Já jsem vystudovaný pediatr, dlouhá léta jsem pracovala v alergologicko-imunologické ambulanci. Posledních pět let na alergologii jsem kombinovala klasickou léčbu s homeopatií a zjistila jsem, že na některé věci funguje fantastickým způsobem. Začala jsem ji používat čím dál víc, šla jsem do hloubky, až jsem se nakonec rozhodla čistě pro tuto léčbu. Viděla jsem, že klasická léčba má své limity, stejně jako homeopatie. Ale často, když se spojí tyto dvě věci dohromady, efekt léčby je daleko lepší. Takže mě k homeopatii přivedlo vlastní poznání.

Jak je to po formální stránce: kdo se může stát homeopatem, je nějaké povinné vzdělání a musí to být lékař?

Nemusí a to je základní problém. Ve světě to tak není, ale u nás bohužel toto není ošetřeno a homeopatií se zabývají i lidé, kteří nemají lékařské vzdělání. Vím, někteří lidé mají úžasné schopnosti, dejme tomu empatické a intuitivní, a – aniž by měli lékařské vzdělání – dělají to skvěle. Ale těch není mnoho. Pak jsou lidé, kteří tyto schopnosti nemají, nemají ani lékařské vzdělání a homeopatií se zabývají, a to pak může být na pováženou. I proto se vytvořila Homeopatická lékařská asociace, která sdružuje jenom lékaře homeopaty.

Co byste poradila zájemcům, kteří hledají homeopata?

Aby si našli stránky Svět homeopatie, kde jsou kontakty na jednotlivé lékaře homeopaty podle regionů. Aby šli určitě za lékařem. Na to mám jednoznačný názor – kdo se chce léčit homeopaticky, měl by si najít lékaře-homeopata. Dnes už jich je hodně. Existuje vzdělávání v oblasti klinické homeopatie (škola CEDH ) jedná se o mezinárodní instituci, kterou tito lékaři prošli, i já, musíte absolvovat zkoušky a získáte mezinárodní certifikát.

Ale není to podmínka?

Ne, není to podmínka.

Kdybych si teď já napsala na dveře Lenka Krbcová-homeopatka, tak se do toho můžu pustit?

Ano, bohužel, je to tak. Lidé někdy mají s podobnými homeopaty špatné zkušenosti, ale naše legislativa to nemá podchyceno. Záleží jen na klientovi, koho si vybere, je to jeho riziko.

Jak se na vás dívají lékaři, kteří se homeopatii nevěnují? Setkáváte se s negativními reakcemi?

Určitě také, jsou i lékaři, kteří homeopatii vyloženě dávají na pranýř; ale ne ti, kteří viděli, jaký má efekt. Já naprosto toleruji, že každý má svou cestu a řekne, homeopatie pro mě není. Ale hodně mě irituje, když o ní někdo vůbec nic neví a šmahem ji odsoudí.

Lékařům, kteří mě znají, říkám: Zkus to. Oni tvrdí, že tomu nevěří. Pak vidí výsledek a řeknou: Na té homeopatii něco bude. Často je to totiž o nevědomosti. Když udělají pozitivní zkušenost s homeopatií, nebo o ní trochu více vědí, začnou připouštět, že na tom asi něco bude, že se něco děje…

Vy jste řekla jedno důležité slovo často používané v souvislosti s homeopatií: víra. Věřím tomu, nevěřím tomu… Je to důležité, musím věřit v homeopatii, aby mi pomohla?

Ne, není. Jsou lidé, kteří by ke mně nikdy nepřišli, protože homeopatii pokládají za nevěrohodnou, její účinky za výmysl, to pak skutečně nemá cenu. Jiní ale přijdou s tím, že homeopatické léčbě příliš nevěří, třeba že je poslala manželka. Říkám jim: Víte co, rozebereme to spolu, pokud proti tomu nemáte vyloženě averzi. Nemyslete na to, nechte to plynout a uvidíte. Jen nesmíte být a priori negativní. Ale upřímně řečeno – i když jste negativní a máte správná homeopatika na správnou věc, tak prostě fungují.

Může se samozřejmě stát, že homeopatika nezaberou, pak je potřeba se zamyslet. Rozebrat to s klientem, jestli jste někde v anamnéze, která je velice podrobná, něco podstatného nevynechali, nepřehlédli. Jestli bere klient homeopatika tak, jak jste mu řekli. Často se stane, že problém je úplně někde jinde. Anebo opravdu vybraný lék není ten pravý a musíte hledat náhradu. U chronických potíží a tam, kde se musí hledat konstituční lék (tj. lék, který zahrnuje osobnost daného jedince jako celek, se všemi fyzickými i psychickými plusy a mínusy), to může být velmi těžké. Někdy je to jasné, ale jindy to trvá dlouho, než se najde, často je obraz obtíží změněn množstvím léků, které klient užívá. Ale u akutních věcí je to jiné. Dítě začne bolet např. v krku, má zvýšenou teplotu, okamžitě mohu říct, jaké akutní léky nasadit. A v tomto případě není opravdu podstatné, zda léčbě věří nebo ne, léky prostě zaberou, protože léčí to, co mají.

Vy začínáte s každým velmi podrobným rozhovorem. Co všechno zjišťujete? Jaký je rozdíl oproti tomu, když zjišťuje anamnézu klasický lékař?

Vstupní konzultace trvá tak hodinu a půl. Když jde o dítě, ptám se na vše počínaje těhotenstvím maminky, od prvopočátku. Jestli bylo dítě počato normální cestou, není to umělé oplodnění, bylo to chtěné dítě, jak probíhalo těhotenství, zda maminka měla nějaké problémy, jak fyzické, tak psychické, jestli byl odběr plodové vody, jaká vyšetření proběhla, nepříjemné zážitky, to vše se už odráží na dítěti. Jak probíhal porod, zda byl císařským řezem, normální cestou, jestli byl použit epidural. Jak děťátko vypadalo, mělo novorozeneckou žloutenku, dechové potíže, jak bylo kojeno, co jedlo, jak snáší mléko… to všechno tam musí být. Jak dítě snášelo přechod z kojení na pevnou stravu, jestli odmítá nebo naopak preferuje nějaké potraviny, jak pije, jak spí, na zádech, na bříšku, na boku, jaké mělo vyšetření kyčlí, zda byly problémy se zoubky…, prostě úplně detailně, nemoci, úrazy, operace, pokud byly, zjištěné alergie… A pak se dostáváte k chování, to znamená, jak se dítě chová, je mazlivé, bojácné, spíše agresivní, „do světa“, do všeho se pouští nebo se bojí hluku, vody…

Podívejte se, co zahrnuje homeopatický chorobopis pro dítě (formát PDF)

Vědí rodiče všechny věci, na které se ptáte? Já bych to asi už nedala dohromady.

Většinou vědí, ale to je tak – když tam byl problém, tak si to pamatují. Když se zeptám, kdy dítě začalo chodit, rodič neví, jestli v jedenácti nebo dvanácti měsících, ale ví, že to bylo v pořádku. Anebo ví, že dítě začalo chodit pozdě.

Známý lékař Jan Hnízdil mi říkal (Buď se chcete léčit, anebo uzdravit. Je to vaše volba), že vždycky, když je nemocné dítě, hledá příčinu v rodině…

Proto se také ptám na všechny tyto věci. Ono už když vidíte matku … Proto vždycky chci, aby s dítětem přišla maminka nebo tatínek, abych viděla jejich vzájemný vztah, třeba maminku, jak je úzkostná, nebo naopak nervózní, to je velmi důležité. A co u dětí kromě rodiny velmi úzce souvisí s jejich stavem, je dětský kolektiv. Obvykle se nemocnost u dětí hodně zvýší s nástupem do školky. Samozřejmě je to tak, že přijdou do velkého kolektivu, ale to není všechno. Velice často jsou nemocné ty děti, kterým kolektiv prostě nevyhovuje. Děti, které by potřebovaly ráno spát do devíti, mít tam hodnou maminku nebo babičku, pak si vybrat, co by chtěly k snídani, najíst se tehdy, kdy chtějí – a ne „teď, musíš, rychle…“ Pro děti, které ráno potřebují čas na rozjezd, je tohle všechno stresem. Není to s nimi v souladu a ony často utíkají do nemoci. Nebo děti bojácné, které v kolektivu hůře obstojí. Některé děti to zvládají, nevadí jim, jestli je tam maminka nebo ne, když jim někdo vezme hračku, vezmou si ji zpátky…, ale pak jsou děti, které to nezvládají – a ty mají problém.

Tedy je možné, že si rodina při podrobném rozhovoru některé věci ujasní? Přivedete ji k tomu, aby si uvědomila možnou příčinu potíží?

Ano, velice často. A není to jenom ve vztahu rodič-dítě, ale i když přijdou dospělí se svým problémem. Podobně podrobný chorobopis mám i pro dospělé. Jak se začne mluvit a já se jich ptám v kontextech, oni si to sami uvědomí. Kdy to bylo, jak vám to astma začalo? Prý zničehonic. Ale to nebylo z ničeho nic, zkuste se zamyslet, neprodělali jste předtím nějakou virózu, protože ta je častým spouštěcím mechanismem astmatu, nebo nějaké psychické trauma, úmrtí v rodině, nepříjemnou změnu zaměstnání…? Velice často se tam něco objeví, aniž by si to předtím dali do souvislosti, nenapadne je to.

Jsou otázky, které by klienta hodně překvapily? Stydí se lidé o něčem mluvit?

Já mám tu velikou výhodu, že ke mně přijdou lidé, kteří chtějí přijít. Když pracujete třeba jako alergolog, pacient k vám nepřijde cíleně. Mě někdy až překvapuje, jak jsou lidé otevření a sdílní. Nikdy nenaléhám, ptám se velice opatrně, a to vidíte na reakci, když je odpověď vyhýbavá, tak samozřejmě dále nepokračuji. Klient se musí cítit dobře. Pokud nemá chuť mi něco sdělit, tak je to v pořádku. Ono to často znamená, že ta věc ještě není na pořadu dne. Většinou jsou to vztahové problémy, které se odrážejí na psychice. Pacient zatím není připraven je řešit, proto mi je nechce svěřovat. Ale při druhé třetí návštěvě mi to řekne a už je čas s nimi něco udělat.

Homeopaté tedy mají dost jiný přístup než (minimálně někteří) klasičtí lékaři? A to je také to podstatné na homeopatii?

To je velice důležitá součást, máte pro člověka daleko větší prostor, místo patnácti minut hodinu a půl, můžete se ptát na více věcí. Vše probíhá v daleko větším klidu, větší pohodě, můžete se klientovi daleko více věnovat a tím pádem vám toho víc řekne. A kladete otázky, které pro klasickou medicínu nejsou tak podstatné, ale pro vás velmi. Homeopatické léky se tipují podle jednotlivých nuancí, které jsou důležité. A anamnéza hraje velmi významnou roli, řada lidí si při ní uvědomí věci, které ani nevnímají. Kdyby je dělali trochu jinak, např. v rámci životosprávy, už to by byl velký pokrok.

Když ke mně někdo přijde, že má problémy třeba se spánkem, zeptám se, jaké má zaměstnání, v kolik hodin chodí spát, jak usíná, kolik hodin denně spí, jak se stravuje, kolik vypije kávy… a už na základě toho si uvědomí, že například přes den skoro nepije a nejí, pak to večer dohání a způsobí si žaludeční obtíže… už jen režimová opatření mohou pomoci.

Čili dáte i jiná doporučení než homeopatické léky?

Určitě, výživová, režimová doporučení… to k léčbě naprosto patří.

A homeopatika stanovíte na základě onoho podrobného pohovoru? Je to tak, že pro každého pacienta, byť třeba na stejný problém, je jiné homeopatikum?

Ano, homeopatické léky jsou vybrány přesně pro daného pacienta. Opět se vrátím k příkladu astmatu. Doporučte mi něco na astma – takhle to nelze. Jenom na astmatické obtíže může být široká škála homeopatik, budu mít před sebou čtyři astmatiky a každému dám úplně jiný lék.

Přečtěte si: Homeopatie nefunguje jako klasická medicína

Viděla jsem, že si maminky na internetu vyměňují zkušenosti s dávkováním homeopatik. To tedy asi není správný postup?

Není to úplně ideální, ale na některé věci to lze, a na některé vůbec ne. Kdyby se někdo takto radil, co pro děťátko na atopický ekzém – to by bylo špatně. Ale třeba u obtíží, které jsou spojeny s růstem zoubků (zvýšená teplota, průjem, neklid, podrážděnost …), tam opravdu v 90 % funguje homeopatický lék CHAMOMILLA, tam je to možné. Nebo když má dítě nějaký drobný úraz, je poštípáno hmyzem apod.

To jsou věci, které probíhají jakoby u všech obdobně?

Ano, dá se říci … Daleko složitější je situace u chronických záležitostí, tam se vůbec takto nedá poradit. A to je např. ekzém, astmatické obtíže, migrény a bolesti hlavy, různé psychické obtíže apod.

Z DISKUZÍ O HOMEOPATICÍCH NA INTERNETU

Na webu najdete ledacos. Požádali jsme lékařku o komentář vybraných tvrzení.

„Homeo se má užívat krátkou dobu, třeba 1–2 dny. Rozhodně ne déle. Prostě podat pár dávek a problém by měl být vyřešen.“
RS: To je vytrženo z kontextu. Pokud podáte homeopatika akutně, třeba na poštípání hmyzem, bolavý krk či výron, stačí dva až tři dny a vidíte, jak se potíže zmírňují. Mám tu zkušenost, že není dobře, když léky skokově vysadíte. Jakmile dojde ke zlepšení, doporučuji prodlužovat interval podávání a lék vysazovat postupně. To se ale jedná jen o akutní záležitosti. Jinak se homeopatické léky mohou podávat i dlouhodobě, tzn. měsíce, někdy i roky.

„Pokud jsou nasazena správná homeopatika, měla by pomoci v podstatě okamžitě.“
RS: Je vždy třeba odlišit, co léčím. Pokud se jedná o akutní záležitost, která je jasná, jednoduchá, tak homeopatika fungují velmi rychle. Například člověk, který má alergii na pyly, vyjde ven, tam něco kvete, začne mít ucpaný nos, vodovou rýmu, kýchá… vezme si homeopatické léky a efekt může být skutečně velmi rychlý. Ale v případě dlouhodobých chronických problémů rozhodně efekt homeopatik není okamžitý. Čínská medicína říká: Léčba zabere polovinu času, po který problém mám. Tak úplně to není, ale když má někdo vysoký krevní tlak pět let, k tomu zvýšený cholesterol a cukr, tak nemůže čekat, že homeopatická léčba vše vyřeší za měsíc.

Jsou ještě nějaké typické omyly nebo mýty o homeopatii?

Spíš je někdy vnímáno jako magie, že se homeopatika rozpouštějí v puse, pod jazykem, 15 minut před tím nejíst a nepít… Co ono za tím asi je, proč to jednoduše nespolknu a nezapiju? Zavání to rituálem, ale důvod je prostý: homeopatika se vstřebávají přes receptory, které jsou ve sliznici dutiny ústní, a když jsou něčím obsazeny, jídlem nebo pitím, tak se homeopatika na receptory nemohou dostatečně navázat.

Lidé se také hodně ptají, zda se mohou homeopatické léky mezi sebou kombinovat, to není vůbec žádný problém. Nebo mají obavy z kombinace s klasickými léky, aby se nerušila nebo nezvyšovala jejich účinnost. Ani to nehrozí.

A nemůže to být obráceně, nemohou klasické léky narušovat působení homeopatik?

Ne, ale samozřejmě, když jsou lidé dlouhodobě léčeni klasickými léky, které organismus hodně zatěžují, třeba antiepileptiky, antidepresivy, nebo velkým množstvím jiných léků, je dobré nejdříve organismus homeopatickými léky vyčistit a teprve pak pokračovat dál. Protože homeopatika potřebují mít určitou půdu pro to, aby správně působila. A lidem se uleví.

Čtěte téma: Bezpečná kombinace léků – čtyři denně. Víc ne!

  • Velká většina klasických léků zatěžuje zažívací a vylučovací systém. Zažívací systém není jenom žaludek a střevo, ale také slinivka, slezina, játra. A dále vylučování – ledviny.
  • Lidé, kteří užívají dlouhodobě velké množství klasických léků, mají většinou nižší reaktivitu vůči homeopatikům, organismus už je vyčerpaný.
  • Je tedy dobré tyto orgány homeopaticky posílit, klientům se většinou uleví a následná homeopatická léčba je účinnější.

Je homeopatie vhodná pro každého?

Ano, homeopatická léčba je vhodná pro každého, to je její velká výhoda, protože homeopatika nemají vedlejší účinky a jsou zcela netoxické. Jsou to tedy jediné léky, které se mohou bezpečně užívat v těhotenství, při kojení, u novorozenců, stejně tak u starých lidí; nemají žádné kontraindikace.Třeba v těhotenství nemáte jinak prakticky po čem sáhnout, někdy se maminky bez léků neobejdou, ale není to dobré. I když je bolí hlava, nemají si téměř co vzít. Tady homeopatie hraje velikou roli jako alternativa, když nemáte jinak moc co nabídnout.

Jsou nějaká jiná omezení, homeopatie se dá používat třeba i na psychické potíže?

Dokonce bych řekla, že právě na psychické problémy funguje skvěle. Třeba i na hyperaktivní děti, velice dobře funguje u dětí s poruchami soustředění, děti, které mají problémy ve škole, protože jsou bojácné, bolí je ráno bříško a je to vyloženě otázka psychiky. Ale samozřejmě i u dospělých. Velká většina onemocnění je psycho-somatických, což se dnes už ví a i lékaři používající jenom klasickou medicínu to uznávají. Astma je psychosomatické onemocnění, stejně tak ekzémy, bolesti hlavy apod. vše se zhoršuje při stresu či únavě. Většina z nás ví z vlastní zkušenosti, že pokud se cítíme v klidu a pohodě, nejsme nemocní; ale přijde stres, vyčerpání a často se objeví nějaký problém. Stačí, že máme velké množství práce, už to je stres, že to nezvládáme. To jsou ti přetížení manažeři a učitelky ve školách, kteří potom mají velké množství různých problémů. Maminky, které mají dvě malé děti a jsou vyčerpané a křičí kvůli každé maličkosti… na tohle všechno homeopatie výborně funguje.

Dlouho jste se věnovala klasické medicíně, máte možnost srovnání. Jak byste hodnotila účinnost homeopatie?

Na některé problémy stačí homeopatie, nemusíte použít vůbec žádné klasické léky. V tom je veliká výhoda, je to velmi účinná léčebná metoda, naprosto netoxická, nemá žádné vedlejší účinky a vůbec nezatěžuje organismus. Dokonce na některé věci, a vrátím se ke svému oboru, například na pylové potíže, působí minimálně srovnatelně a možná i daleko lépe než klasická medicína.

Takže pokud bude dítě s alergií léčeno homeopaticky, tak nepotřebuje žádné léky, žádné vakcíny? Dá se udržet v dobrém stavu jen homeopatiky?

Ano, ale je to individuální, nemohu to paušalizovat. To se nedá nikdy, ani těmi vakcínami se nedocílí stoprocentního efektu, někomu zabírají fantasticky, někomu zdaleka tak ne. A chce to vždycky delší časový interval, třeba v součinnosti, děti se léčí na alergologii, mají vakcíny, alergologickou léčbu a já jim dávám homeopatika. Pak se velice často stává, že už nepotřebují vůbec žádnou klasickou léčbu, jsou jen na homeopatické. U pylové alergie je to jednodušší, zato astma je daleko složitější, ale dá se také léčit jenom homeopatickými léky.

Dnes jsou také hodně rozšířené ekzémy…

Malých dětí s ekzémem tu mám dost, posílají mi je kolegové pediatři. Když dítě přijde včas, než se začne kůže intenzivně promašťovat kortikoidy, dokud je kojené, jsem schopná nastavit mu jídelníček pro přechod z mléčné stravy a k tomu homeopatika, to funguje skvěle, ekzém se většinou úplně spraví.

Čemu přičítáte nárůst těchto problémů, alergií, astmatu, ekzémů?

Určitě má vliv životní prostředí, dále maminky jsou čím dál více „zanešené“ různými léky, v tomto směru má významnou roli i poměrně masivní užívání antikoncepce, často dojde k otěhotnění relativně záhy po jejím vysazení a organismus není dostatečně vyčištěn. Dále náš životní styl a stále větší užívání různých chemikálií (barviva, konzervanty, dochucovadla…) Zejména u alergií je nárůst veliký, dnes je běžné, že jsou oba rodiče alergici, a pak pravděpodobnost nějaké alergie u dítěte je veliká, genetika tu hraje také roli.

Častý dotaz u homeopata zní: Kolik je v homeopaticích cukru?

Homeopatika jsou vázána na sacharózu a laktózu. V každé tubičce je 80 granulek. Když by člověk snědl celou tubičku, tedy těch 80 granulí, odpovídá to zhruba třem čtvrtinám kostky cukru.

Jak vidíte budoucnost homeopatie? Myslíte si, že se bude její status nějak vyvíjet?

To bych byla ráda. Homeopatie by měla – nechci říci legalizovat se, protože ona není nelegální – dostat právní rámec. Překvapuje mě náš postoj ve srovnání s okolním světem. Kdyby se používala jenom v Indii, tak bych chápala určitou nedůvěru, ale když se podíváme na státy kolem nás, jako je např. Rakousko, Německo, Švýcarsko, zde je homeopatie součástí medicíny, hrazenou ze zdravotního pojištění. V Anglii má homeopatie hluboké kořeny, o Francii ani nemluvím, tam se vyučuje na lékařských fakultách. Tak si říkám, že tu něco asi není úplně v pořádku, to všechno jsou země, se kterými se poměřujeme, zde má homeopatická léčba úplně jiný kredit, tak bych si to představovala i u nás. Myslím, že homeopatie má velikou budoucnost. Musíme začít hledat něco, co bude zdravější, než jenom do sebe sypat klasické léky. Ale na druhou stranu nelze říci, že jedině homeopatie a nic jiného, to je další nesmysl, který pak vede k určité averzi.

Homeopatie je nedílnou součástí medicíny, jedna z možností, lékař by měl pro pacienta zvolit vždy to, co je pro něj v danou chvíli nejlepší, a je úplně jedno, jestli je to klasický lék nebo homeopatický. Člověk by měl mít možnost výběru, a to včetně toho, že mu to uhradí pojišťovna.

MUDr. Renáta Sikytová
Studium Fakulty dětského lékařství UK v Praze završila atestací z pediatrie. Pracovala na Dětské klinice Fakultní Thomayerovy nemocnice v Krči a šestnáct let v Alergologicko imunologické ambulanci na Praze 4. Současně se začala zabývat homeopatií, které se nyní věnuje výhradně. Absolvovala mimo jiné homeopatické vzdělávání CEDH zakončené mezinárodním diplomem.
Je členkou České lékařské komory, České pediatrické společnosti a Homeopatické lékařské asociace. Provozuje homeopatickou ordinaci pro děti a dospělé v Dobřichovicích u Prahy (www.sikytova-homeopatie.cz).

20 názorů Vstoupit do diskuse
poslední názor přidán 13. 11. 2013 18:52