Hispáncům hrozí chřipka více než nám

Po sérii katastrofických zpráv o prasečí chřipce je tu jedna, která Evropany může uklidnit. Alespoň zatím. Jak se zdá, virus je nebezpečný hlavně pro lidi hispánské rasy.

Byť se zdá, že lidí, kteří zemřeli na prasečí chřipku, jsou už desítky, laboratoře včera potvrdily jen sedm případů úmrtí v Mexiku, odkud se nemoc rozšířila. Mimo území Mexika podlehlo chřipce pouze třiadvacetiměsíční dítě z Texasu. Všichni, kteří na virus prasečí chřipky dosud zemřeli, byli hispánské rasy. I oběť chřipky z Texasu měla hispánský původ.

Zdá se tedy, že chřipka je nebezpečnější pro lidi hispánské rasy než například pro nás. Jak je to možné? Jiří Beran z Centra pro očkování a cestovní medicínu v Hradci Králové míní, že vysvětlení může být více. Za prvé v Mexiku je jiná ekonomická úroveň země, než ve většině ostatních zemí Evropy. A je prokázáno, že s vyšším ekonomickým statutem přímo souvisí vyšší imunita organismu, vysvětluje. Lidé z bohatších zemí zkrátka mají na to, aby dobře jedli a spali a kupovali si vitamíny a pro virus chřipky je pak mnohem těžší buňky těla napadnout. Vyváženo je to tím, že na rozdíl od bohatší civilizace lidé z chudších zemí tolik netrpí alergiemi, dodává Beran.

Druhým důvodem, proč je chřipka nebezpečnější pro Mexičany, může být podle něj fakt, že různé rasy lidí reagují na infekci jinak. Není náhoda, že ač je řada lidí nakažených i v Evropě, ještě nikdo tady na prasečí chřipku nezemřel. Máme jinou geneticky danou imunitu než Hispánci. Což je obecně známá věc, i když se třeba testují nové vakcíny, tak to firmy musí dělat na lidech různých ras, protože každá rasa reaguje jinak. Hodně znát to je třeba u vakcíny proti žloutence a stejné je to i s infekcemi, říká. Díky geneticky dané jiné iminutě tak chřipka pro nás může mít mírnější průběh než pro lidi černošské rasy či pro hispánce.

Mexická chřipka
Třetím důvodem může být takzvaná imunologická paměť organismu, říká Jiří Beran. Zjednodušeně řečeno jde o to, že u lidí v ekonomicky bohatších zemích je více pravděpodobné, že se někdy nechali očkovat na některý druh chřipky. Nebo že ji rovnou prodělali. Což si tělo pamatuje a je vůči dalším chřipkám odolnější. Virus prasečí chřipky se zčásti skládá z toho, co už tady jednou bylo. A tělo si tuto část viru pamatuje a rekace organismu na chřipku je pak mírnější, vysvětluje.

Řada případů prasečí chřipky tak může probíhat úplně skrytě, aniž by lidé věděli, že prodělali nákazu tímto virem. Potíž je jinde: virus při chřipkové pandemii se vrací ve vlnách. Oběhne zeměkouli a vrátí se s jinou silou, trochu pozměněný třeba za půl roku, upozorňuje Beran. Takto to bylo v době španělské chřipky, která také začala na počátku léta. Nejprve napadla mladé lidi, jejichž organismus si nepamatoval jinou světovou pandemii z roku 1900. Neměli tak protilátky a podléhali chřipce snadno. Za půl roku se však virus vrátil zmutovaný a napadl starší generaci lidí, a obětí bylo ještě víc.

Pandemii se zřejmě nevyhneme

Toto nebezpečí si, zdá se, dobře uvědomuje i Světová zdravotnická organizace a další odborníci. Zřejmě jsme na cestě k pandemii, která vypukne v nadcházejících měsících. nyní ještě nedokážeme říct, jestli to bude pandemie srovnatelná se španělskou chřipkou nebo spíš s tou hongkongskou. Ještě netušíme, jaký rozměr to může během několika měsíců nabrat. Je téměř jisté, že i kdyby v nadcházejících měsících zmizela, mohla by získat epidemický rozměr na podzim, varuje Neil Fergusson ze Světové zdravotnické organizace.

A jeho kolega Angus Nicoll z Evropského centra pro kontrolu a šíření nemocí dodává: Z dřívějších pandemií víme, že někdy přijde druhá nebo třetí vlna, která je mnohem nebezpečnější a má více obětí než ta první. Evropa je připravená daleko lépe než jakákoliv jiná část světa. Naneštěstí nikdy nejste připraveni dost.

Virus chřipky se totiž sám oslabí teprve v okamžiku, kdy nakazí více než polovinu populace. Pak si zbývající lidé umí získat odolnost a pandemie se vytrácí. Než však chřipka stihne promořit více než padesát procent obyvatelstva, tak to může trvat i dva roky. A po celou dobu se ve vlnách vrací, popisuje Beran.To je také důvodem, proč úřady tolik sledují šíření viru. Jednak proto, aby stihli včas zachytit, kdy virus zmutuje do nebezpečnější podoby, a pak proto, že jej chtějí poznat tak detailně, aby se co nejdříve stihla vyrobit vakcína. A to trvá i několik měsíců. Naše štěstí je, že na chřipku samotnou se vlastně neumírá, umírá se na přidružené komplikace, jako je třeba zápal plic. A tyto věci už na rozdíl od dob španělské chřipky, kdy jsme ještě neměli antibiotika, dnes umíme zvládnout, uklidňuje Jiří Beran.

Autorka je redaktorkou MF DNES